❤Jsem zpátky! Jste si určitě mysleli,že jsem umřel že? Ne, ale zabíjely mě praxe a už jsem pomalu nestihl ani psát Zatracen pro Lásku se svým synem Dezzinem xD *Na obrázku Yamite* Užijte si kapitolu hovádci (^o^)❤

Táhli jsme se jak smrad. Pomalu a vábně jsem taky moc nevoněl. Anell s náma moc nemluvila, ale já nevím, co s Yamitem dělat. Je tvrdohlavý a po tom, co se stalo, tak mi jen tak nepoloží ruku na rameno. Jsem z toho zoufalej. Po jednom dni neúprosné cesty jsme dorazili do jeho rodného města.
,,Zítra se tu musím trošku poptat." S Anell jsme přikývli a našli si ubytování. Vrazili jsme do toho naše poslední peníze...Ale já šel hned do sprchy. Ten pocit byt konečně pod vodou...

Seděl jsem na posteli a prohlížel si poškrábané ruce. To by mě zajímalo, kde jsem se tak poškrábal. Anell seděla v rohu a objímala si kolena. Vydechl jsem, slezl z postele a klekl si před ní.
,,Anell... zlatíčko," dal jsem jí jednu dlaň na koleno a pousmál se. Jen ke mně zvedla hlavu a zamrkala.
,,Usmiř se s Nirem a všechno bude fajn," špitla a podívala se do strany.
,,Navíc si myslím, že kdybys ho neměl rád, tak ho nezachráníš."
V tu chvilku jsem měl pocit, jako kdyby mi někdo poslat nažhavenou tyč do boku. Já ho nemám rád, zachránil jsem ho, protože to znamenalo, že zachráním i ji. Ale nebudu to s ni řešit, bude smutná ještě víc.

Vyšel jsem ze sprchy a všiml si, jak Yamite sedí před Anell. Klekl jsem se vedle něj a oba sjel pohledem.
,,Co se děje?" Zeptal jsem se natvrdle.
,,Usmiřte se!" vyštěkla a já leknutím ucuknul. Nevěděl jsem, že mě tak roztomilé stvoření dokáže vyděsit. S Yamitem jsme se na sebe podíval úplně stejný pohledem. Pak jsme si podali ruce a oba se s naštvaným výrazem podíval do strany.
,,Jdu se vykoupat...budu tam dlouho, tak dvě hodinky... chci být v klidu," usmála se a zamkla se v koupelně.
,,Nooo..."
,,Takžééé..."
Mentálové nejvyššího stupně. Vypadalo to tak. Podrbal jsem se za krkem a vydechl.
,,Omlouvám se Yamite...Mrzí mě to." Vyjeveně se na mě podíval a zamrkal.

Ten tón, kterým vyslovil svou omluvu... asi toho vážně lituje. Nemůžu být taková svině. Navíc když... je on prostě na kluky. Nechci aby to vypadalo, že ho za to odsuzuji.
,,V pohodě kámo. Neber si to osobně, ale já mám prostě rád pěkný, kulatý kulatý a pevný prsa," pokrčil jsem rameny a mrknul na něj. On se zasmál a zavrtěl hlavou
,,Jsem si toho plněn vědom."
Když se usmál, zahřálo mě u srdce. A proč? Sám nevím. To, co jsem před chvilkou řekl... tak to se teď pře s tím, co chci udělat. Nebo...ne nechci...JÁ NEVÍM! Zamračil jsem se a sedl si na postel. Niro se na mě podíval s obavami a já se jen zoufale pousmál. Přišel ke mně a dal mi ruku na tvář. Kupodivu mi to nevadilo...ale bylo to divný. Zavřel jsem oči a ruku mu chytil.

Nepochopil jsem, co to dělá, když mi před chviličkou povídal, že má rád pořádný kozy. A teď mi tu drží ruku. Yamite, Yamite, Yamite... Usmál jsem se a palcem mu přejel po tváři. Asi si uvědomil, co se děje, protože moji ruku sundal z jeho obličeje a zamračil se na mě. Pokrčil jsem rameny a sedl si vedle něj. Podíval se na mě jen očima, ale hlavu ke mně neotočil. Zoufale jsem vydechl a drcnul do něj loktem. Skousnul si ret a taky do mě drnul. Tak jsme do sebe tak drcali, až to skončilo pošťuchováním. Smáli jsme se jak postižený a najednou ležím na zádech. A on nade mnou. Já dole...on nade mnou. ... ... ... ... co? Zamrkl jsem, usmál se a zaklonil hlavu.
,,Co chceš jako teď dělat?" začal jsem ho popichovat.

,,Co chceš jako teď dělat?" řekl s arogancí v hlase. To, jak se usmál odhalilo jeho špičáky. Pf, to, že se pěkně usmívá...a mně se to líbí, tak to ještě nic neznamená ne?
,,Zalehnu tě," odsekl jsem a svalil se na něj. On jen rychle vyustil vzduch z plic a zase se prudce nadechl. Zasmál se a pak...ticho. Zavřel jsem oči a hlavou setrvával na jeho hrudi. Po chvilce se mi podařilo usnout. Když jsem otevřel oči a zvedl hlavu, Niro taky...spal. Podepřel jsem se lokty a upřel na něj pohled. Naklonil jsem hlavu a přiblížil se k jeho rtům. Proč mám takovou chuť to udělat? Zasekl jsem se a on hned na to otevřel oči. Překvapeně jsem zamrkal a pak se nervózně uchechtl.
,,Děje se něco?" zamumlal a promnul si oko.
,,Usnuli jsme dost divně... jinak nic," podrbal jsem se za krkem a pousmál se.
,,Pokračujte, je to zajímavý, nebudu rušit," ozvalo se. Oba jsme cuknuli stejným způsobem a otočili se na Anell, která seděla na koberci a koukala do strany. Jak dlouho jsme sakra spali?!

Anell mě pěkně vyděsila. Vyděsila tedy nás oba. Kouknul jsem do okna a venku tma jako v pytli. Zabrali jsme postel a ona si neměla kam lehnout.
,,Promiň Anell. Pojď si lehnout, musíš být unavená," slezl jsem z postele a klekl si před ní.
,,Vlastně vůbec ne. Jen tady tak přemýšlím nad bezvýchodností životních problémů," odfkla a podepřela si hlavu. Překvapeně jsem zamrkal a naklonil hlavu. Nad čím že přemýšlí? Však je jí třináct. Položil jsem jí ruku na čelo a nahodil ironicky ustaraný výraz. On na mě jen pootočila halvu a pak si ji přestala podepírat.
,,E-ehe, co to melu, asi jsem fakt unavená," mávla rukou, stoupla si a plácla sebou na postel hned vedle Yamiteho. Já a on jsme se na sebe podezřívavě podívali a já jen pokrčil rameny. Bůh ví, co se mágům honí hlavou, když je temná noc. Lehl jsem si tak, že Anell ležela mezi mnou a Yamitem. Zítra vypukne pátračka. Sám nevím, jak to dopadne, ale mám nepříjemný pocit v kostech.

Ráno jsem vyletěl z postele...probudila mě nepříjemná bolest na rukách. Vběhl jsem do koupelny a podíval se na svoje poškrábaný ruce. Nějaké ranky se otevřely a docela dost krvácely. Pustil jsem ledovou vodu a ruce pod ni strčil. Syknul jsem, když se to začalo čistit.
,,Jsi v pořádku, Yami?" zakňourala Anell mezi dveřma. Rychle jsem na ni otočil hlavu a pak se podíval zpátky na svoje ruce.
,,Pokud ti vadí krev, tak jdi pryč Anell," pousmál jsem se.
,,Miluju krev...zvlášť v plném proudu a tekocí z čerstvé mrtvoly." Vyvalil jsem oči a zase se na ní podíval. Ona vytáhla hůlku a moje tělo sevřel stín. Pomalu mě svíral a já cítil, jak se mi drtí kosti. Z pusy se mi začala valit krev a na mém těle se začaly objevovat další rány, ze kterých tryskala krev.
,,Takhle...ano...takhle to miluji," začala se hystericky smát a já se z posledních sil nadechl.

,,Anell!!!" křikl jsem a prudce se posadil. Sen...byl to jen sen... Můj tep byl na maximu, prudce se mi zvedal hrudník a byl jsem celý zpocený. Podíval jsem se na Anell, která zamžourala očima a s promnutím očí se posadila.
,,Co se děje?" kňourla a rozespale se na mě podívala. Na nic jsem nečekal a pevně ji stisknul do objetí. Ona mi objetí opětovala a po chvilce mi v něm usnula. Usmál jsem se a položil ji. Lehnul jsem si čelem k ní, ještě ji pohladil po vlasech a rychlostí blesku usnul.

Probral jsem se a podíval se na čas. He?! Tak pozdě? Podíval jsem se vedle sebe a ti dva tam ještě s klidnou duší chrněli.
,,Vstávat santusáci," do každého z nich jen dvakrát drcnul a začal se oblékat.
,,Co děláš ty šavlozubý hovado..." odsekl Yamite a zamlaskal. Jen jsem zakoulel očima, ukázal na čas...a jak rychle to najednou jde. Oba už byli v mžiku připraveni vyrazit. Odevzdali jsme klíče a vyrazili do ulic.
,,A kam chceš jít jako první?"
Yamite se na mě podíval pod cípu kapuce a chvíli mě jen pozoroval.
,,Za někým, kdo se tu vyzná...a kdo jiný, než obchodník s magií,"ukázal na chlápka s vozíkem, který bloudil mezi lidmi. Přišli jsme za nm a on nám začal cpát nejaký lahvičky... takže jsme to museli všechno poodmítat, abychom mohli vůbec mluvit.
,,Klídek chlape, máme otázku," zamračil jsem se a při mluvení jsem měl hlavu dole, aby mi neviděl do pusy.

,,Rodina Shifu..." zvedl Yamite hlavu a zamračil se.

,,Shi...fu?"

❤ Tak co tak cooo? Začínám mít hromadu nápadů, a už se těším. Neměli byste se těšit spíš vy? Nevadí xD Potřebuju si zvedat své křehké ego :D Hvězdička i kont potěší...stejně tak i zaslání čokoládového dortu na moji adresu xD Tak u příští kapitoly Nazdaaar (^o^)/❤