♥Ahoj! Tak jsem zpááátky :3 K této kapitole jsem si poslechl mnou nově objevený song. Je skvělej a chci se s váma o něj podělit c: Poslouchal jsem ho celou dobu, co jsem psal. Užijte si kapitolu (^-^)♥

Ležel jsem vedle Anell a Nira nechal na zemi. To co mi udělal, to mu neodpustím. Sahal na mě. Nemám zrovna moc rád, když na mě někdo sahá. Tedy samozřejmě jen v případě, když mu nedám svolení. Sundal jsem si tričko a dal ruce za hlavu. Po nekonečném přemýšlení jsem nějak usnul.

Ts, nechal mě spát na zemi, aspoň je tu koberec. Podložil jsem si hlavu a pokoušel se spát. Bohužel, i když tu byl koberec, bylo to moc tvrdé na to, abych usnul. Za chvíli jsem měl tak otlačenou pánev, že jsem se na to vybodl, sednul si a opřel o zeď. To i v té trávě se mi spí líp. V tom mi někdo zaklepal na rameno a já se leknutím prudce nadechl.
,,Anell? Proč nespíš?" vydechl jsem a dal jí vlasy za ucho. Ona mě jen chytila za ruku a já se postavil. Posadila mě na postel a já jen vyjeveně zamrkal.
,,Lehni si," usmála se a strkala mi do ramen. Tak jsem si teda lehnul. Ona mě natlačila víc k Yamitemu, lehla si vedle zády ke mně. Usmál jsem se a zachumlal se.

Ráno mě probudilo světlo, které prosvítalo skrze okno. Zamžoural jsem a otočil se na bok. Když jsem zaostřil, hned jsem se probral úplně.
,,Do prdele!" křikl jsem a cuknul sebou dozadu tak, že jsem spadl z postele. Jak se sakra dostal přede mě?! Zvedl jsem se a on otevřel oči. Nadzvedl se, promnul si jedno oko a pak na mě upřel pohled. Zatnul jsem pěsti a on se zamračil. Hned v tu chvíli byl na nohou.
,,Já jsem ti snad řekl, abys zůstal na zemi," zavrčel jsem a udělal k němu krok.
,,Anell mě položila do postele."
Chytil jsem nervy a jednu nu ubalil. Spadl a cestou se chytil za stolek, že kterého spadla lampa a rozbila se. Vstal a taky se proti mně ohnal pěstí. Chytnul jsem mu jí, ale on mi podkopnul nohy. Při pádu jsem ho strhnul s sebou.

Rvali jsme se jak psi. Už jsem mu chtěl jednu napálit, když nás přerušila Anell.
,,Kluci dost!!!" Oba jsme zvedli hlavu a zadívali se na Anell svírající svoji hůlku. Yamite mi naposledy strčil do ramen a zvedl se.
,,Tohle si ještě vyřídíme," probodl mě pohledem a oblékl se. Já pomalu sesbíral střepy a vyhodil je. Snad nikomu ta lampa chybět nebude. Vzali jsme si věci a pomalu z hostince odešli. Cestou bylo hrobové ticho... Cítil jsem se divně. V Yamiteho přítomnosti.
,,Teď jdeme do města, kde jsem se měl údajně narodit. Musím se tam poptat," přerušil to trapný ticho.
Anell mlčela a já jen souhlasně přikývnul. Pěkně to mezi náma třema zaskřípalo, a mužů za to prakticky jenom já. Kdyby mě nepřepadla ta touha si ho vzít, tak se tohle neděje. Už dávno jsem se smířil s tim, že jsem na kluky, ale zřejmý jsem si neuvědomil, že to tak není u všech. Zatáhl jsem Yamiteho za plášť a on se po mně ohnal.

,,Co chceš?!" Vyštěkl jsem po něm. Anell se zamračila a stiskla pěst. Když jsem si toho všiml, tak jsem se trochu uklidnil a vydechl. Zkřížil jsem ruce na prsou a podíval jsem na něj, očekávajíc odpověď.
,,Omlouvám se," zamumlal a podrbal se na zátylku. Lehce jsem svraštil obočí a naklonil hlavu. Nemam rad omluvy. Když lidi něco udělají a pak se omlouvaj...pff, tak to nemají dělat, když se pak omlouvají. Pokrčil jsem rameny a dál pokračoval v cestě. Anell vypadala porad neklidně... a pak se rozeběhla. S Nirem jsme se na sebe vyděšeně podíval a rozběhli se za ní. Volali jsme za ní, ale ona na nás otočila jen pohled. Zakopla o kořen a ani nevím jak, objevila se před ní propast.
,,Anell!!!" Zakřičel Niro, zrychlil na maximum a chytil ji. Svinul ji k sobě a byly slyšet jen tupé nárazy těla o skálu. Doběhl jsem na kraj a snažil se skrze prach koukat dolů. Bez úspěchu.

Snažil jsem se ji zachytit, ale váha nás táhla dolů. Ovinul jsem ji okolo sebe a pak jsem jen cítil bolest nárazů. Pěkně jsem se sedřel a pro dopadu na zem jsem hlasitě heknul. Chvíli jsem jen oddechoval a pak povolil sevření, ve kterém jsem měl Anell.
,,Bože můj... jsi v pořádku?" Chytil jsem ji za ramena a pořádně ji prohlédl. Anell jen zamžourala očima a pak se prudce nadechla.
,,A co ty?!" Její zornice se stáhly a oči zaplnily slzami.
,,V pořádku...Panebože, proč jsi to udělala? Proč jsi utíkala?" Zeptal jsem se a kontroloval odřeniny.
,,Protože se mi nelíbí, jak se k sobe chováte. Nechtěla jsem být Váš prostředník," podívala se do strany a zatřásla se ji ramena.
,,Tak to ale vůbec není, Anell..." podíval jsem se nahoru, abych viděl, jestli tam Yamite pořád je.
,,Niro! Anell!!!"
Stál tam, ale nebyl vidět. Asi to byla pořádná výška. Podrbal jsem se na zátylku a přivřel oči.
,,Sejdeme se u Iliadovo Kaňonu!" Rozlehlo se a pak už nic...

💙U -uuuh, sám pořádně nevím, jak budu pokračovat, jsem po praxi a mírně zmatený xD U příští kapitoly Nazdar! 💙