♥V dnešní kapitola nám přibude pohled další postavy...ANELL! :3 

Bude psána takto.

Mimochodem...Tohle je teprve třináctá část a už tu je 2.6K přečtení a 328 hvezdiček? O můj neexistující bože! Lidi, jste úžasní ♥

Dooblékl jsem se, zamknul pokoj a vyšel do chodby...K mému překvapení tam Niro objímal Anell. Začal jsem si s klíči točit na prstě a natvrdle se usmíval.
,,Uh...Oh! Yamite," všimla si mě Anell a odtáhla se od Nira.

Zničehonic se tam objevil Yamite. Postavil jsem se a podrbal za krkem. Anell  si odkašlala a vydala se směrem ven. Já jí následoval, zatím co Yamite vrátil klíče. Měl jsem tak dobrý pocit...Že mi to s Yamitem možná vyjde! Hm...Ale asi jsem měl přemýšlet. Uznávám, že jsem jedna moc spontánně, ale...Když on je tak úžasný... Plácnul jsem se přes tvář, protože já neumím své myšlenky krotit.

Když jsem ráno viděla, jak se k sobě ti dva tulí, bylo mi hned jasné, o co tady jde. Yamitemu musela být zima, jinak by se dobrovolně k Nirovi tak neměl. Nebo snad ano? Samozřejmě, že mi do toho nic není, mám haldu svých vlastních problémů...Třeba to, že jsem v těle třináctileté dívky. Šla jsem mezi nimi...Všichni jsme mlčeli a jen procházeli zalidněnými ulicemi. Yamite měl zase přes půlku obličeje kapuci a Niro...Ten se snažil tvářit, že tam ani není. A co já? Koukám do země a přemýšlím. Přemýšlím pořád nad tím samým. Jak se dostat z tohoto problému se třináctiletou holkou. Musím někomu zachránit život, jenže jak?! Na vyhledávání sebevrahů nemám čas...Je dost možný, že takhle už zůstanu.

Tohle město se  mi nelíbí. Zrychlil jsem krok a Niro s Anell mě následovali. Vyšli jsme za hranice města a já si úlevně oddechl.

,,Co je Yami?" Zeptala se mě Anell a já jen zakroutil hlavou.

,,Jen jsem neměl v tom městě nejlepší pocit," pootočil jsem hlavou a najednou přede mě skočila Anell a svírala ten svůj klacek. Pardon, hůlku.

,,Anell, co je?" svraštil jsem obočí a pak jsem ucítil krev. Zamračil jsem se a chytil Yamiteho za rameno.

,,O tomhle jsem slyšel...Nehýbej se," zavrčel jsem a Anell je zničehonic rozmáchl a všude se rozprostřela hustá, černá mlha. Zakašlal jsem a přihmouřil oči.

,,Otoriové! Padáme!" křikl jsem, když jsem uviděl v mlze obrysy těch zrůd. Popadl jsem Yamiteho za ruku, Anell taky a utíkal, co jsem mohl. Tyhle zrůdy nezabíjí...ale bolestivě mučí a navždy vás  znetvoří. Anell za náma práskala jakési...Bomby? Nevím, jak to mám nazvat, nejsem mág.  Objevil se před námi příkrý sráz a já musel prudce zabrzdit. Chrčení těch odporných potvor se přibližovalo a my už neměli kam utéct. Začal jsem panikařit a otočil oči na Yamiteho.

,,Drž jí!" vyhrkl jsem, strčil Anell k němu. On jí pěvně objal a já je strčil dolů. Yamite to zvládne. Prudce jsem se otočil a ucítil před sebou silný zápach krve. Pak mě něco pevně sevřelo okolo pasu a zvedlo...

Yamite byl ovinutý okolo mě a já jen vnímala ty tvrdé nárazy. Skutálel se se mnou na zem a pak mě pustil. Ještě jsem chvilku sama válela sudy a klekla si na všechny čtyři.

,,NIRO!!!" zakřičela jsem, až se můj hlas všude odrážel. Yamite se celý potlučený zvedl a zavrávoral. Doběhla jsem před něj a chytila ho za ruku.

,,Jsi v pohodě?' zeptala jsem se a on jen přikývnul. Oba jsem se podívali nahoru... Niro nikde. Oči se mi zalily slzama a já si klekla.

,,Co když ho ty obludy dostaly?!" začala jsem hysterčit a otírat si oči.

Držel jsem se nad loktem a díval se na vrchol srázu. Niro...ty idiote! Zničehonic mi ve vidění zabránila clona slz. Nechci o něj přijít...ne tahkle!...Vlatně vůbec. Zatnul jsem ruce v pěst a sebral Anell ze země. vzal jsem jí do náručí a trhaně se nadechl.,,Najdeme ho...Nic se mu nestane, je to Niro..." řekl jsem spíš proto, abych sám sebe uklidnil. Rodiče počkají...Niro, jdeme pro tebe.

♥Omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo. Ale víte co, jsem maturant. Učení, odborný praxe a prostě honička. Nestíhal jsem, ale našel jsem si pro vás ten čas :3♥