,,Pánové? Skvělý koncert," řekl uznale Collins, když otevřel dveře jejich šatny.

,,Díky," kývl ten, do kterého jsem vrazila.

Kolem beder měl uvázaný ručník, jinak byl však nahý.

,,Jo, dnes to šlo," tmavovlasý kluk jen v boxerkách se začal hrabat v mobilu.

Cítila jsem se trapně. Co jsem tam dělala? Neměla bych je takhle vidět.

Jeden z nich tam stál v černých džínech, triko držel v ruce a malinko nepřátelským pohledem si mě prohlížel.

,,Koho si nám to přivedl?" zahýbal na mě usměvavý chlapec obočím.

Jediný byl už oblečený, kolem hlavy měl uvázaný šátek. Začala jsem přemýšlet, co všechno by daly ty fanynky venku za to, aby teď byly na mém místě. Pocítila jsem škodolibý pocit uspokojení. A musím říct, že jsem v tu chvíli pochopila, proč je ty dívky tak žerou. Nejen, že skvěle zpívali. Byli nehorázně roztomilí. Krásná kukadla, pěkné plné rty, ďůlky ve tvářích.

,,Oblékněte se a pak vás seznámím," řekl Collins dříve, než jsem stačila odpovědět, pak společně se mnou zacouval a zavřel od jejich šatny dveře.

,,Omlouvám se, strašně se loudají."

,,Ne, to je v pohodě," usmála jsem se, ,,ten pohled za to stál," zasmála jsem se.

Během chvíle se dveře od šatny otevřely.

,,Takže pánové, jak jsem říkal, budeme mít pravidelné články o našem turné, nějakou tu reklamku na blogu a hlavně knihu. Seznamte se," ukázal na mě.

,,Ahoj," natáhl ke mně ruku ten, do nějž jsem vrazila, ,,já jsem Michael Clifford."

,,Michaeli, první podává ruku dáma," řekl ten s šátkem se smíchem.

,,Promiň," pokrčil rameny.

,,To máš jedno," oplatila jsem úsměv, ,,já se jmenuji Dominica Smith."

,,Ashton Irwin."

,,Dominica Smith."

,,Calum Hood."

,,Dominica Smith."

,,Luke Hemmings."

,,Dominica Smith."

Vždycky je mi tak trapné opakovat stále dokola své jméno.

,,Dobrá práce Robine," Ashton si mě prohlížel.

,,Odvádím jen dobrou práci," pozvedl Collins obočí.

Bylo vidět, že se špičkují. Ale bože můj. Ti kluci byli tak roztomilý, že bych se z nich na místě roztála.

,,Budeš s námi celé turné?" zeptal se Calum.

,,Tři měsíce," odpověděla jsem.

,,Takže jo," přikývl.

,,Hele fakt rád bych vás nechal si tu pokecat, ale pojedeme na hotel."

,,No tak, aspoň dvacet minut," žadonil Ashton.

,,Deset," podíval se Robin na hodinky.

,,Patnáct!" řekl rychle Michael.

,,No tak fajn," protočil Collins panenkami a odešel.

Začali jsme si povídat, oni byli přesně ta společnost, ve které nervozita neexistuje. Měla jsem dojem, že nic co řeknu nemůže být špatně. Všechno byla zábava, každých pár vteřin se někdo smál. I tak jsem je ale bedlivě sledovala.

Tak například Ashton se neustále usmíval. Což bylo vážně sympatické, ale já tak úplně nevěřím lidem, co se jen usmívají, ne vždycky. Buď je to fakt takový smíšek nebo něco skrývá. No ale... je fakt, že jeho úsměv byl tak roztomilý, že bych klidně klečela na kolenou a prosila ho, aby se usmíval do konce světa a já se na to mohla dívat.

Michael na mě působil jako pohodář, z ničeho si nedělal hlavu, kdykoliv jsem pronesla něco o tom, že něco na knize nezvládnu, jen mávl rukou a začal mě uklidňovat. Působil prostě mile, i když praštěně. Jasně, byl z nich nejmíň hezký, ale to rozhodně neznamená, že na něm nebylo vůbec nic hezkého. Musela bych být slepá, abych neviděla tu roztomilost, když se uvolnil nebo když se usmál.

Calum byl zábavný. Z těch všech mi přišel nejšílenější, vždycky pronesl nějakou kravinu, nad kterou se nedalo zasmát. ,,Ne myslím to vážně, fakt do té knihy napiš, že chci být banán, a že ses do mě zamilovala, když si to uslyšela." Taky to, jak byl jiný. Nezeptala jsem se, odkud jsou jeho rodiče, i když přiznávám, že mě napadlo, že jeden z nich bude třeba Asiat. No ještě mě napadl Mongol, ale upřímně ani nevím, jak takový Mongol vypadá. Ale ty jeho oči stály za to. Dva obrovský hnědý ořechy. Tak moc mě jeho pohled uklidňoval.

No a pak Luke. Jo, schválně ho nechávám nakonec. Pochopte, ten kluk byl zvláštní. Nejmíň mluvil, nejmíň se smál, nejmíň na mě koukal. Říkala jsem si, že musel asi do kapely nastoupit jako poslední. Jo, občas se zasmál, ale měla jsem dojem, že to dělá, jen aby nebyl za protivu. Barva jeho očí byla ledová. Něco mezi modrou a šedou, nebyla jsem si jistá, nebyl čas mu do nich koukat. Vlasy měl vyčesaný nahoru a v pravé tváři se mu dělal ďůlek, i když se jen nepatrně usmál. Takže jo. Byl sexy a roztomilý zároveň. Ale že by to byl sympaťák, tak to teda nebyl.

,,No, tak já si půjdu sbalit," postavila jsem se s úsměvem, ,,a chci se vám omluvit. Neumím dělat první dojmy, snad každý mě na první dojem nesnáší," zasmála jsem se, ,,ale slibuji, že to turné přeži... no... radši nic neslibuji."

Kluci se rozesmáli a já během toho došla ke dveřím a rychle nimi proklouzla. Úlevně jsem za nimi vydechla. Takže já budu teď tři měsíce trávit s těmahle řízkama? No potěš koště, je to jasný jako facka. Zamiluju se. Jestli ne jen do jednoho, tak do nich jako do kapely. To druhý by byla lepší možnost, nechci si lámat svoje srdíčko.