Chodila jsem po místnosti sem a tam. Byla jsem nervózní, hodně moc nervózní. Zhluboka jsem dýchala a rukama neustále hýbala nahoru a dolu, abych se uklidnila. Když vezmu, kde jsem byla minulý rok touhle dobou, a kde jsem teď, nemohla jsem tomu uvěřit. Začalo to tak nevinně. Psala jsem články na blog, občas jsem šla moderovat nějakou vesnickou akci, ale nic víc. A pak začalo blog číst víc a víc lidí. A já moderovala i ve městě, moderovala jsem párty, později kapelu, která přijela, pak maturitní ples, psala jsem články o pořádaných akcičkách a dokonce si mě jeden méně známý zpěvák vzal s sebou, abych psala o jeho turné. A teď tohle. Nechtějí po mě jen abych psala články, mám jim napsat takovou mini knížku o jejich působení. No není to skvělé? Jasně, není to nic velkého, ale stále může se z toho vyklubat mnohem víc. Můžou si mě všimnout zase další interpreti, můžou mě oslovit noviny nebo nějaké nakladatelství. Pokud tohle vyjde, bude to perfektní.

Někdo zaklepal na dveře mé šatny.

,,Ano?" zastavila jsem se uprostřed kroku a prudce škubla hlavou.

,,Dobrý den, slečno Smith," usmál se na mě pan Collins, který zrovna vešel.

,,Ah, dobrý den," usmála jsem se a potěšeně se podívala na dva šálky kávy, které nesl.

Jeden z nich mi podal a mlčky s lehkým úsměvem se posadil na kraj stolu. Jednou rukou držel podšálek, druhou hrníček, ze kterého pil. Sledoval mě. Měl černé boty, kalhoty i oblek, bílou košili, horní knoflíčky rozepnuté. Vlasy měl stříbrné.

,,Jste nervózní," nezeptal se, prostě mi to oznámil.

Polkla jsem lok kávy a položila ji vedle něj na stůl.

,,No... ano. Víte je mi teprve šestnáct," dívala jsem se mu do očí.

Tiše se zasmál, slezl ze stolu a kávu také odložil.

,,Oni ale nejsou o moc starší, nemusíte se bát."

,,No jasně, ale já se nebojím jich, bojím se, že to nezvládnu. Co když... co když se to nebude líbit vám? Co když se to nebude líbit lidem?"

,,Dominico, vybrali jsme si vás, protože vám věříme. Dělejte co umíte, dělejte to, co vám jde nejlépe. Prostě pište."

Usmála jsem se, jeho slova mě uklidnila. Byl to právě on, kdo mě oslovil, on, kdo si mě všiml.

,,Kdy se s nimi uvidím?"

,,Teď ne," zavrtěl hlavou a znovu se otočil pro kávu, ,,momentálně jsou na cestě, nejspíš spí. Až přijedou, budou mít zvukovou zkoušku, pak se osprchují a jde se na věc."

,,Takže to odmoderuji dřív, než se s nimi setkám?" překvapeně jsem zamrkala.

,,No..." váhavě pokrčil rameny, ,,dost pravděpodobně ano, ale nebojte se slečno Smith, strávíte s nimi dost času," zasmál se.

,,Jo," přikývla jsem, ,,já vím, že ano, celé turné," zasmála jsem se.

,,Přesně tak," přikývl a zamyšleně se podíval z okna.

Pila jsem svou kávu, po chvíli jsem přestala vnímat, že v místnosti nejsem sama, přešla jsem na gauč, hodila nohu přes nohu a říkala si, jak to asi bude vypadat za měsíc touhle dobou. A jak za čtvrt roku.

Nabídku jsem dostala asi před dvěma týdny, bylo to všechno tak narychlo. Podle pana Collinse to byl prostě spontánní nápad, který se musel uskutečnit. A já neměla čas. Takže jsem udělala to základní. Přečetla jsem si o nich informace, které mi poslal-jen ty základní, zbytek jsem založila do šanonu-a víc nic. Nekoukla jsem se, jak vypadají, neposlechla jsem si žádnou jejich písničku. Jsem strašný lajdák, takhle to dopadne vždycky, vždy vše nechám na poslední chvíli a pak to ne vždy stihnu.

,,Tohle tam určitě řekněte," probral mě z mých myšlenek.

Podívala jsem se na něj, díval se na poznámky ohledně koncertu, které jsem načmárala na papír, něco na ně zaškrtl zvýrazňovačem. No... ty poznámky jsem sice dělala v autě, ale aspoň nebylo poznat, že jsem to totálně odflákla.

,,Už jste někdy moderovala tak velký koncert?" zvedl pohled od papírů.

Zavrtěla jsem hlavou ,,Ale nevěřím, že je to takový rozdíl. Velký nebo malý, pro mě je to stejné, prostě mluvím," pokrčila jsem rameny.

,,Ale budete mluvit před více lidmi," pozvedl obočí.

,,No a? Kdyby jste tu teď byli dva, nebylo by to o moc jiné."

Zasmál se. Vypadalo to, že se snaží udělat si na mě obrázek.

,,No dobrá, jsem trochu nervózní, ale jinak o nic nejde. Prostě je uvítám, pak jim řeknu něco na konci a bude," mávla jsem rukou a dopila svou kávu, ,,myslím, že bych to měla být spíš já, kdo vám bude vařit kafe," zasmála jsem se.

,,Tak si to ještě chvíli užívejte," široce se usmál a podal mi svůj prázdný hrneček, který jsem i s tím svým umyla.