Ani jsem nevěděla, kdy jsem usnula. Normálně chodím spát pozdě, ale tentokrát jsem rozhodně musela spát ještě dřív než Michael. Chvíli jsem jen tak ležela a přehrávala si v hlavě, co si ještě z filmu pamatuji. Nakonec jsem to ale vzdala. Podívala jsem se na něj. Jednu ruku měl pod hlavou, druhou pod polštářem, ke kterému vedly sluchátka. Ty měl v uších.

 Mne většinou vypadnou, ale evidentně měl klidnější spánek než já. Ani nespal s otevřenou pusou. Heh.

Bylo po deváté, když jsem vylezla na chodbu, abych se trochu protáhla. Na sobě jsem měla džíny a vytahané triko, vlasy ležérně stažené do drdolu. V ruce jsem si nesla notebook a šla jsem hledat nějaké místo, kde v klidu napíšu příspěvek na blog. Nikam jsem však nedošla, protože po pár krocích jsem uslyšela brnkání na kytaru, které se neslo z balkonu. Nesměle jsem na balkon došla. Seděl tam Calum,

 zíral na své ruce a drnkal do kytary, přitom si něco šeptal.

,,Ahoj," opřela jsem se o rám dveří.

,,Jé, čau," zvedl hlavu.

,,Jak to, že nespíš?"

,,Byl jsem předchvílí teprve vyprovodit L. Nevíš kde je Michael?"

,,Náhodou vím," zasmála jsem se a došla jsem ke stolu, kde jsem položila svůj notebook, ,,v mé posteli."

,,Ale vždyť Luke...," vytřeštil oči, ale v půlce věty zmlkl.

,,Co Luke?" zvedla jsem obočí, ,,ten o tom ví,"

,,Luke ví, že vy dva spolu?" ukazoval střídavě na mě a virtuálního člověka vedle mě.

,,Calume," okřikla jsem ho se smíchem, ,,my jsme se jen dívali na film a pak usnuli, jasný?" se stále stejným smíchem jsem zavrtěla hlavou a posadila se.

Podezřívavě si mě prohlížel, ,,a ani trochu se ti nelíbí?" nasadil uličnický výraz.

Nejspíš jsem zrudla, protože se okamžitě začal smát.

,,Jsi idiot," zamručela jsem a otevřela notebook.

Kytaru opřel o židli a vstal, přišel ke mně zezadu a objal mě, hlavu si usadil na mém rameni. Mezitím se mi zapnul noťas.

,,Kdo to je?" zeptal se, když viděl moji tapetu.

,,Stephanie a Martina, moje nejlepší kamarádky," odpověděla jsem.

Jeho stisk malinko zesílil, musel poznat můj smutný tón. A to jsem bez nich jen chvilinku.

,,A tohle je tvůj pes?" zeptal se, když se tapeta přepnula.

,,No jo, jmenuje se Bolt, je to v podstatě ještě štěně, nedávno mu byl rok a půl," zasmála jsem se, ale znovu jsem nedokázala skrýt smutek v hlasu.

,,Nezlob se," pohladil mě po vlasech a pak se narovnal.

,,To je v pořádku," odpověděla jsem a rozklikla internet.

,,Půjdu si na chvíli lehnout, vůbec jsem v noci nespal."

Otočila jsem se na něj s uštěpačnou poznámkou na jazyku o tom, co asi dělal, ale už byl pryč. A tak jsem začala psát svůj blog.

,,Dáš si se mnou snídani?" ozvalo se za mnou asi po půl hodině.

,,Dobré ráno Luke," otočila jsem se na něj.

On však už obcházel stůl a sedal si přede mě.

,,Objednal jsem toasty, šunku, sýr a vejce nebo by sis dala něco jiného?" sledoval mě.

,,Ne, klidně tohle, děkuju, jsi hodný," usmála jsem se a očima přejížděla poslední řádky článku, abych našla chybu.

Ve skutečnosti jsem se však vůbec nesoustředila, jeho přítomnost mě lehce znepokojovala. Když jsem poslední řádku četla asi po třetí a snažila se u toho dávat pozor, vzdala jsem to a článek prostě zveřejnila. Lukemu zapípal telefon přesně ve chvíli, kdy jsem já zvedla hlavu od notebooku. Podíval se na něj a malinko zčervenal. To bylo roztomilé.

,,Copak, nějaká slečna?" zeptala jsem se provokativně.

,,Ne, ne. Já," zadíval se do svého klína a pak ke mne pomalu zvedl zrak, 

,,vlastně jsem se nedávno rozešel."

,,Ach, to je mi líto," vyhrkla jsem překvapeně.

Vážně mi to bylo líto a nečekala jsem od něj takovou upřímnost.

,,No jo, to je v pořádku," kývl.

,,Byli jste spolu dlouho?" vyzvídala jsem tiše.

,,Rok," skousnul si ret.

,,Chybí ti, viď?" pokračovala jsem.

Sama jsem tak nějak cítila, že to jsou děsně vlezlé otázky, ale i když se tvářil smutně, nevypadalo to, že by mu vadilo odpovídat. A já byla tak moc zvědavá. Takováto témata mě vždycky zajímala.

,,Moc, miluju ji," podíval se někam do prázdna.

,,A pro...."

,,Pan Hemmings?" usmála se slečna s vozíčkem, která zrovna přijela na balkon.

,,Jo, jo," přikývl.

,,Vezu Vám snídani," vozíček zaparkovala vedle stolu a dala před Lukeho hrníček.

,,Byla by jste tak hodná a dala mi snídani pro dva?" usmál se na ni sladce, ve tváři se mu udělal důlek.

Během chvíle změnil náladu nebo se tak aspoň tvářil.

,,Samozřejmě, budu muset dojít jen pro hrneček, jinak," protáhla s dívala se na svůj vozíček, ,,tu vše dvakrát mám," s úsměvem přede mě dala talířek, hned jak jsem notebook posunula.

Luke dal přede mne svůj hrneček a začal si mazat toast.

,,Díky," usmála jsem se, ,,ale já si pro ten hrneček klidně mohu dojít nebo...,"

,,Seďte slečno, hned jsem zpět," usmála se a odběhla.

,,Jsi vždycky taková?" zvedl obočí a koutky úst mu cukly.

,,Jaká?" nechápala jsem.

Jen zavrtěl hlavou a začal jíst.

,,Měli jste turné minulý měsíc, jak je možné, že máte dvě turné za sebou?"

,,Dobrá otázka," přikývl s plnou pusou, ,,potřeboval jsem vypadnout, zájem byl a... tohle je spíš o rozhovorech a podobně. Je to spíš odměna, koncertů bude minimum."

V tu chvíli přiběhla slečna s hrníčkem, poděkoval, věnoval jí další úsměv a díval se za ní jak odchází.

,,Ach tak, chápu," navázala jsem v konverzaci, ,,Jste spolu asi rádi, že?"

,,Jako s kapelou?"

,,Hm, jo," přikývla jsem a polkla toast.

,,Jo, to jsme. Jsou to bráchové. Co ty s Michaelem?"

,,Jo, v pohodě," pokrčila jsem rameny.

,,Takže jste spolu..."

,,Spali," s přikývnutím jsem mu skočila do řeči.

Narážel na to, i přesto to nečekal. Zarazil se, toast měl pár centimetrů od pusy. No nakonec si z něj stejně ukousl, protože to byl Luke. Ale nepřestával na mě zírat.

,,Spali jsme v jedné posteli," přestala jsem ho mučit.

,,Ty jsi," zašklebil se.

,,Dokonalá? Úžasná? Nejlepší? Boží?" napověděla jsem.

,,Potvora," zasmál se a znovu si ukousl, ,,večer jdeme s klukama na party a ráno vyrážíme na další místo, tak zas nezaspi."

,,A kam jdete?"

,,Do jednoho klubu, chtěla bys jít taky?" zeptal se váhavě.

,,Uhm... ani ne." přiznala jsem po pravdě.

Tohle úplně není můj styl zábavy.