,,Stephanie, myslím to vážně. Je to jak přehlídka modelů. Povídám ti okamžitě si sedni k počítači a googli," říkala jsem do telefonu a přitom chodila po svém hotelovém pokoji.

,,Ale Domi, vždyť jsem ti říkala, že jsem..."

,,Ale to je jedno, že jsi ve vaně! Bože! Tak na mobilu!"

,,A nevypadne hovor?"

,,Ty jsi snad včerejší," plácla jsem se do čela.

,,OMG, už je mám! No to si děláš srandu! To jako vážně? Ty tam seš s těmahle slaďoušema? Děláš... děláš si legraci?"

,,Ani v nejmenším zlato, záviď mi," nasadila jsem povýšený tón.

,,No to ti teda závidím! Musíš mě s nimi seznámit!"

,,No jo, seznámím, někdy jo, když to půjde. Oni jsou fakt boží."

,,Domi, nesmíš se zamilovat," zasmála se, ,,tohle nejsou obyčejní kluci, mají miliony fanynek a nápadnic a málo času."

,,Já myslím, že miliony jich nebudou," skousla jsem si ret.

,,Moc dobře víš, jak to myslím. Prostě..."

,,A ty moc dobře víš, jak to dopadne. Tohle já neovlivním."

,,Ach jo. Který se ti líbí nejvíc?"

,,Já ještě nevím. Asi ten Ash, on je takový rozkošný a furt se usmívá. 

Nebo možná Cal? No... Luke je taky hezkej. A Michael je takovej... Bože já nevím!"

Stephanie se rozesmála.

,,Hele Domi, budu muset jít, ale ty mi slib pravidelný hlášení, jasný?"

,,Jo, to je jasný lásko, pozdravuj Martinu, ano? Že jí brzy zavolám. Měj se hezky. Miluju tě."

,,Budu neboj se. Já tebe taky, dobrou noc."

Převlékla jsem se do vytahaného trika a spodního prádla a lehla jsem si do postele. Usnout jsem ale nemohla. Přemýšlela jsem nad tím, co by kdyby. No však to znáte. Fantazírovala jsem a taky jsem přemýšlela nad celým dnem. Ale pak jsem usnula, aniž bych si uvědomila, že se mi zavírají oči.

Klep, klep. Někdo stál za dveřmi a ťukal na ně.

,,Ano?" zamumlala jsem do polštáře.

Dveře se otevřeli a vešla nějaká žena.

,,Dobrý den slečno, pan Collins vás žádá, aby jste se za půl hodiny připojila k němu a k chlapcům na snídani."

Chlapcům, bože. Kdo říká chlapcům? Ta ženská... počkat. Co to říkala?

,,Ah," protřela jsem si oči a posadila se, ,,moc děkuji. Samozřejmě," přikývla jsem.

Chvíli jsem jen tak seděla na posteli a zívala, asi po pěti minutách mi došlo, že už mi zbývá jen pětadvacet minut, takže jsem vyskočila z postele a letěla do koupelny. Jen co jsem z ní vylezla, zjistila jsem, že nemám promyšleno co na sebe, vlastně jsem ani neměla vybaleno. Zvolila jsem ale černé džíny, které nosím v podstatě pořád, a halenku, kterou mi dal můj bratránek. Vlasy jsem si zapletla do francouzského copu, a když už jsem měla jen minutu, vylezla jsem na chodbu a zjistila, že nevím kam jít.

,,Hah! Tak to teda nene! To pěkně kecáš Calume!" křičel někdo se smíchem v hlase.

,,Myslím to vážně!"

Několik lidí se zasmálo. A tak jsem se vydala tím směrem.

,,Dobré ráno," usmála jsem se na všechny přítomné, když jsem vešla na velký balkon.

,,Ahoj." ,,Dobré ráno," ozvalo se pět hlasů.

,,Posaď se k nám Dominico," ukázal Collins na jednu židli.

Na sobě měl světle modrou košili a tmavé kalhoty.

,,Děkuju," posadila jsem se, ,,jdu pozdě, že?" nalila jsem si do prázdného šálku před sebou kávu, ,,zítra si nastavím budíka," slíbila jsem a napila se.

,,Ne, to je v pořádku, já  tu s kluky jsem už hodinu,stejně jsme potřebovali probrat věci, které se tě netýkají," usmál se.

,,Rád bych upozornil na tento vzácný okamžik, kdy je celá kapela u snídaně oblečena. A nikomu nechybí ani kalhoty, ani triko," řekl Calum a s lehce zdviženým nosem a namyšleným výrazem teatrálně pokýval a prohlédl si i zbytek kluků.

,,Ale to jen proto, že nám Robin připomněl, že dnes nebude pánská snídaně," přiznal Luke.

,,No ty jsi na to samozřejmě nezapomněl, my víme," poplácal ho Ashton po rameni a s vážným výrazem zavřel oči.

Luke to nevydržel a cukly mu koutky v úsměv, takže se zase všichni zasmáli.

,,Já bych si nestěžovala, kdyby jste přišli nazí," pokrčila jsem rameny a nabrala si vajíčka.

Kluci se znovu zasmáli.

,,Takže Dominico, řekni nám své nápady ohledně knihy," začal Robin.

Nervózně jsem se po nich podívala, všichni na mě koukali a čekali, až promluvím. No tak jsem promluvila. I když jsem to nějak extra nepromýšlela, občas mi naskočil nějaký nápad sám od sebe.

Tohle téma nám vydrželo asi hodinu. A bylo to skvělé, protože kluci se ke všemu vyjadřovali a dokonce i Luke mluvil, hodně mluvil. Říkal svoje upřímné názory a tohle miluju. Lidi co zvládnou být upřímní jsou fajn.

,,Hele," dívala jsem se se svraštělým obočím na Lukeho ruce a mezi prsty protáčela lžičku, ,,říkali jste, že jste tu byli hodinu přede mnou," pozorovala jsem, jak si strká rohlík do pusy, ,,a teď už tu taky sedíme hodinu. Kolik toho ten kluk sní?"

Luke se začal tak smát, že se rohlíkem div nezadusil.

,,Hodně, věř mi, on žere furt. Jí a jí a nikdy nepřestane," Calum rozmachoval rukama a valil oči, když mi to vysvětloval.

Luke se konečně přestal dusit.

,,Pánové a... vlastně i dámo. Čeká vás škola," změřil si nás Collins pohledem.

Ozvalo se sborové zamručení.

,,Žádný řeči, šup, každej do pokoje a učit! Dnes tu učitelku nemáte," vyhnal nás od snídaně.

No a tak jsme šli. A já jsem si prostě nedovolila ty úkoly nedělat, protože je fakt, že času moc nebude a já to musím někdy udělat. Asi tak po půl hodině mi přišla na facebook zpráva.

Calum: Tak jo, prosím, prosím, řekni, že se ti strašně moc chce napsat mi slohovku:3

Domi: Téma?:o

Calum: Nebezpečná noc, Lidské priority, Lži dětem

Domi: To si máš jako vybrat jedno? O.o

Calum: Ne, to jsou témata i Michaela i Lukeho, my jsme si s Michaelem vybrali každej jiný:p

Domi: Jo, jasně -_- Uděláte za mě matiku?;)

Calum: Pošli to sem, dám to Ashovi, ten se učí, jen aby nezlenivěl :D

Domi: Tři slohovky, víš co mi to dá práce?:p :D

Calum: No tak pošli ještě něco, ale něco jednoduchýho. :D

Domi: To jsem chtěla slyšet:D Když za mě nakreslíte něco do biologie, tak to beru! O:)

Calum: Kreslení? Pohoda

Domi: Jak pro koho, nesnáším to:DD

No a takhle probíhaly naše úkoly. Tohle se mi líbilo, měla jsem sice dojem, že se nic nenaučím, ale ta pohoda mi za to stála. Zbytek dne jsem četla podklady o kapele, které jsem dostala už na začátku. Bylo tam jak vznikli, čím se proslavili a nějaké rozhovory s nimi. Kluci celý den zkoušeli, nechápu, že někdo jako oni potřebuje zkoušet, ale když jsem se na to zeptala, všichni jako na povel jen povytáhli obočí.