Ležela jsem v posteli a brouzdala po internetu. Prsty mi jezdily hbitě po displeji a poměrně rychle vyťukávaly zprávy pro Stephanie a Mar. Kolem druhé jsem to ale už nevydržela a šla spát. Pamatuji si, že se mi zdálo o koncertě, který byl předchozí den. V tom snu mě Mikey zavolal, abych šla k nim na pódium a já měla zpívat Try Hard. Když jsem se koukla do diváků, všude byli mí spolužáci-kluci. A já jsem se styděla zpívat. A Michael mě furt přemlouval a přemlouval, a když už to vypadalo, že konečně začnu zpívat, vzbudila jsem se.

Nebylo to příjemné probuzení. Měla jsem dojem, že jsem jen na chvíli zavřela oči, což nebylo daleko od pravdy. Mobil ukazoval 3:04. Škvírou pod dveřmi jsem viděla světlo, což mě zas tak nepřekvapilo, protože na hotelech se na chodbách nechává rozsvíceno. Taky jsem slyšela spoustu smíchu, nějaký šepot, který vůbec nebyl tichý a pár výkřiků. Když to ani po minutě neutichlo, posadila jsem se na postel a rozhodla se, že se tam půjdu podívat. Ve chvíli kdy jsem se však zvedla se rozrazily dveře. Polekaně jsem sebou škubla.

,,Tohle mi nedělej," napomenula jsem Lukeho a šla ke dveřím, abych rozsvítila i  v pokoji.

Měl rudé oči a přitroublý úsměv. 

,,Ahojda, já jdu k tobě, jo?" usmál se na mě a lehce naklonil hlavu.

,,No pojď, no," zasmála jsem se, a když udělal pár kroků, zavřela jsem za ním dveře.

Luke si lehl na postel.

,,Jaká byla párty?"

,,Dokonalá!" dlaně měl položené ve vlasech, díval se do stropu a široce se usmíval.

,,A kde máš zbytek?"

,,Zbytek čeho?"

,,No kde máš kluky?"

,,Já budu spát tady, jo? Protože Calum tam má L."

Nevím, jestli to byla úplně odpověď na mou otázku, ale částečně asi jo.

,,No ale vždyť Calum má pokoj s Michaelem," svraštila jsem obočí.

,,Mikey, Mikey, Mikey..." zazpíval si Luke a pak zmlkl a zavřel oči, debilní úsměv se mu však neztratil.

Šla jsem se posadit k němu a s úšklebkem jsem na něj koukala. Oči mě trochu štípaly únavou a víčka, jakoby byla o něco těžší než obvykle, ale to jsem teď ignorovala.

,,A ty jako hodláš spát tady?" pozvedla jsem obočí se stále stejným úšklebkem.

,,Jistě," zavrtal se o něco víc do peřin, oči měl zavřený  a ležel na jednom uchu.

Logicky, těžko by ležel na obou najednou.

,,To je teda super," vydechla jsem.

Ne, že by mi to doopravdy vadilo, ale stále byly tři ráno a já byla vážně unavená.

,,Aspoň si..."

Luke zachrápal.

,,..sundej boty," dokončila jsem větu, i když jsem věděla, že to nemá smysl.

A tak jsem mu je sundala. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se rozhodla mu svléknout i kalhoty. Už čistě z principu. Mám takovou příležitost a neudělám to? No nejsem blbá, co by jste dělaly vy, kdyby jste měly v posteli Lukeho Hemmingse a měly dokonalou výmluvu proč mu svléknout kalhoty? Počkat.... nepište mi to, nepotřebuji znát všechny vaše zvrácený představy, sama jich mám plnou hlavu. 

Roztřesenými prsty jsem se dotkla jeho knoflíku, který jsem rozepnula a ještě roztřeseněji jsem mu rozepnula zip. Dokola jsem si v hlavě opakovala, že o nic nejde, ale... Tmavé džíny jsem mu začala stahovat přes boky.

,,Aleisho," zamumlal a já dala rychle ruce pryč.

Luke se však ani nehnul. A tak jsem mu ty kalhoty konečně svlékla. Taky ponožky... Z kapsy mu vypadl na peřinu mobil, rychle jsem ho vzala a položila na noční stolek. Roztrhané džíny jsem přehodila přes židli, pod kterou jsem dala boty a ponožky. Chvíli jsem se dívala na Lukeho, byl roztomilý, ostatně stejně jako Michael, všichni kluci jsou rozkošní, když spí...no dobře. Skoro všichni. Vytáhla jsem z pod něj deku, přikryla ho a pak šla konečně zhasnout a lehnout si vedle něj. Ještě jsem se na něj podívala a pak jsem usnula stejně rychle, jako se předtím probudila.

,,Mmmm," zamručel Luke a ruku si připlácl na čelo.

Otočila jsem se na něj, byla jsem už přes hodinu vzhůru. Připravená k odjezdu. A vlastně už před dvaceti minutami tu byla nějaká slečna nám říct, že za čtyřicet minut se jede.

,,Au," sykl, stále se držel za hlavu a ještě o něco víc se zavrtal do polštáře.

Přešla jsem od stolu k němu, posadila jsem se na kraj postele a pohladila ho po ruce. Těžce otevřel oči a podíval se na mě. Párkrát zamrkal. Nic jsem neříkala, určitě by mi vynadal, že mluvím moc nahlas. Jen jsem hodila šumák do skleničky s vodou. Už když nám sem nesli snídani jsem mu to nechala přinést. Myslím, že jim Robin vysvětlil, že dnes nebudeme snídat všichni společně u stolu.

Luke taky nemluvil, jen se zatvářil jako „no jo no" a pak pevně zavřel oči a chytil se za chomáč vlasů. Podala jsem mu sklenici, šumák už se téměř rozpustil, pokusil se trochu posadit a s vděčným výrazem si ji vzal a napil se.

,,Běž do sprchy, za chvíli jedeme," špitla jsem a přešla zpět k židli.

Luke ještě na chvíli zavřel oči, ale pak vstal, když vylezl z pod deky, zaraženě se rozhlédl po místnosti, dokud pohledem nenašel kalhoty. Byly hozené přes opěradlo židle, na kterém jsem seděla.

,,Neptej se a běž se vysprchovat, jedeme za dvacet minut," mrkla jsem jedním okem jakoby nic.

A Luke mě poslechl, myslím si, že prostě nechtěl slyšet další mluvení, které mu z hlavy dělalo pátrací balón.