,,Tak jo, víte co? Dám vám dárky už teď, protože...."

,,Pst!" napomenul mě se vztyčeným prstem Robin a zaposlouchal se do letištního hlášení.

Seděli jsme na letišti už hodinu a já jsem se fakt nudila.

,,Dámy a pánové, vzhledem ke špatnému počasí se musí některé lety zrušit a posunout nejvíce o dvanáct hodin. Všechny posunuté lety budou vyznačeny na tabulích, děkujeme za pochopení."

Aniž by jsme na cokoliv čekali, vrhli jsme se všichni společně k nejbližší tabuli, no nebyli jsme samy. Samozřejmě, náš let byl posunut zatím pouze o tři hodiny, ale nikdo nevěděl, jestli na třech hodinách zůstane.

,,To je v prdeli," zaklel Luke.

,,To jako, že možná taky nebudeme na Vánoce doma?" otočil se Ash s povytaženým obočím na Robina, ,,To je teda super," naštvaně se podíval jinam.

Robin už měl ale mobil u ucha a netrpělivě přecházel z místa na místo.

,,Jdu si koupit pití," zamumlal naštvaně Luke, zatímco ostatní společně nadávali.

Bylo vidět, že je nejvíc užírá ta bezmoc.

,,Zavolám mámě," zamumlal nakonec Calum a s ním i všichni ostatní vytáhli mobil.

Já jsem se ale dívala za Lukem, byl to bručoun a moc mě nemusel, ale tohle mi prostě nedalo. Šla jsem za ním.

,,Taky si skočím pro pití," pohladila jsem Ashtona po rameni.

Ten jen přikývl a nechal mě, ať si jdu kam chci. S peněženkou v ruce jsem kráčela halou a prodírala se nadávajícími lidmi, až jsem konečně zahlédla kštici blonďatých vlasů jak mizí někde za rohem.

 Byl tam výhled na přistávající letadla a obvykle se tam jeden, dva nebo tři lidi nacházeli. Teď ale všichni řešili, že možná nestihnou být na Vánoce doma a nikdo si nevšímal rozcuchaného a k mému překvapení i uplakaného Lukeho Hemmingse. Nikdo si ani nevšiml, že mezi nimi jsou čtyři vycházející hvězdičky.

,,Já..." otevřel překvapeně pusu a bylo na něm vidět, že přemýšlí nad výmluvou, rychle si začal otírat oči.

Nic jsem neříkala, prostě jsem šla k němu a objala ho. Cítila jsem, jak chvíli váhá, ale pak si opřel bradu o mé rameno a nechal slzy, aby mu tiše stékaly po tvářích.

,,Luke," zašeptala jsem, no sama jsem z toho byla trochu v rozpacích, ,,slibuju, že to bude dobrý, jo? Za chvíli budeme doma, uvidíš.

,,Jak tohle můžeš vědět?"

,,Prostě mi věř," řekla jsem jednoduše a sama jsem v tu chvíli byla přesvědčená, že mám pravdu.

Nerozhodila mě ta možnost, že bych nestihla Vánoce doma, rozhodilo mě, že z těch čtyř kluků to byl právě Luke, kdo se rozbrečel. Odtáhl se ode mě, no ruce měl stále položené na mě.

,,Ale jak...?" začal, nakonec ale pusu zavřel.

Uvěřil mi, poznala jsem to. Natáhla jsem se, abych mu slzu z tváře setřela.

,,Tak co? Jdeme za ostatními?" pousmála jsem se.

Luke se ale neusmíval, dál na mě koukal s vážným výrazem a pak se sklonil a políbil mě na rty.

A mě to zaskočilo, ne že ne. Protože... no protože se mi tohle nikdy nestalo, nikdy jsem se nelíbala a najednou se na mě přitiskl jeden z nejhezčích kluků, jaké jsem znala. Nejen hezký, ale slavný kluk, který mohl mít kteroukoliv. A on políbil mě, snila jsem o spoustě klucích, ale ani za poslední měsíc mě nenapadlo, že by to byl právě Luke, který by se mě pokusil políbit.

Říkám pokusil, protože mě to fakt zaskočilo a on to poznal, pomalu se odtáhl.

,,Promiň," zamumlal a než jsem stačila cokoliv říct, byl pryč.