Zbytek odpoledne kluci trávili koulováním, 

posíláním snapů, 

zpíváním a koukáním na filmy.

 Byl to prostě takový líný den. Já jsem byla zavřená ve svém pokoji a pracovala na jejich knize. Mohlo být kolem šesté, když jsem sešla dolu, abych si uvařila čaj. Na gauči ležel Luke, na něm měl hlavu Michael a Calum měl přes jeho nohy přehozené ty svoje. Hlavu si vyvracel, aby lépe viděl na televizi.

,,Já mám hlad," řekl Luke líně, aniž by odtrhl oči od obrazovky.

Otočila jsem se na ně. Mikey i Calum přikývli.

,,Chcete ohřát pizzu?" navrhla jsem se starostlivým zamrkáním.

To konečně donutilo Mikeyho, aby odtrhl oči od obrazovky a pomalu s potutelným úsměvem se na mě podíval. Calum se jen zasmál a Luke se uchechtl, takže mu roztomile nadskočila hruď.

,,No víš... ona tam už jaksi žádná není," ušklíbl se roztomile Mikey.

,,Cože?" vyvalila jsem nechápavě oči, ,,vždyť jí tam bylo tolik, že by se z toho najedly dvě vesnice."

,,Dvě vesnice," přikývl Michael, ,,nebo tři muzikanti."

Zmateně jsem se rozhlédla po kuchyni, zatímco jsem zpracovávala jejich slova.

,,Uhm, no tak fajn, vy muzikanti," došla jsem až k lince a položila hrneček na stůl, ,,vidím, že se tu fakt předřete. Tak co by jste si dali?" přešla jsem k nim a sedla si na područku.

,,Upřímně nemáme moc možnost volby," svraštil obočí Calum a srovnal si triko, podle jeho výrazu se však stále soustředil na televizi.

,,A kde je Robin?" položila jsem další otázku a rozhlédla se po pokoji, jako kdybych čekala, že jsem ho přehlédla.

,,Myslím, že asi říkal, že někam jde."

,,Jo, určitě to říkal."

,,Asi jo, já nevím."

Protočila jsem očima.

,,Tak fajn, máte pravdu, možnost volby nemáte, protože vařit neumím. Zvládám jen instantní jídla, palačinky a těstoviny s kečupem," povzdechla jsem si, ,,jdu něco v kuchyni najít."

Většinou vařím jen pro sebe, takže pro mě nebylo snadné odhadnout, kolik toho mám připravovat. Rozhodla jsem se ale, že dám dva balíčky špaget. Maximálně by zbyly, čehož jsem se ale fakt s těmihle žrouty nebála. Velký hrnec jsem naplnila vodou a kupodivu jsem ani nezapomněla přidat sůl.

,,Díky," řekla jsem, když jsem doprostřed konferenčního stolu položila před kluky misku, sýr a struhadlo.

Pak jsem bez čekání na odezvu odešla a šla hledat další věci v ledničce. Na pesto jsem mohla zapomenout, ale kečup jsem kupodivu objevila. A nejen to, dokonce i šunkový salám a papriku.

 Cítila jsem se jako borec, když jsem ho začala smažit na pánvičce. A samozřejmě jsem nezapomněla poslat snap Martině a Steph. Prostě Dominica profík. Mezitím se mi začala vařit voda. Během chvíle to bylo hotové. A moje překvapení bylo nemalé, když jsem zjistila, že kluci ten sýr vážně nastrouhali.

,,Tady," místo na talíře jsem dala špagety do misek.

,,Jé, děkujeme," kluci se konečně posadili, každý z nich se chopil vidličky a špaget, ze kterých se ještě kouřilo.

,,Co Ashton? Jí špagety?" koukla jsem se po nich.

,,Jeho oblíbený jídlo," přikývl Mikey a cpal si špagety do pusy.

,,Můžu... můžu mu je tam zanést?" zeptala jsem se váhavě a dívala jsem se hlavně na Lukeho.

Ten nejspíš můj pohled vycítil, protože s plnou pusou se na mě otočil. Chvíli se mi koukal do očí a pak přikývl.

,,Zkus to, celý den nic nejedl," přikývl i Michael.

,,No... má tam zásobu čokolád od fanynek," zasmál se Cal.

To už jsem šla ale do kuchyně. Na tác jsem dala misku plnou horkých špaget, láhev s ledovým broskvovým čajem a samozřejmě tabulku čokolády, kdyby náhodou už svou železnou zásobu snědl. Po schodech jsem to vyšla rovnou k dveřím jeho pokoje.

,,Ehm... Ashi, nesu ti večeři."

Ticho.

,,Ashtonku, no tak. Jsou to špagety."

Slyšela jsem, jak přechází po pokoji a pak se dveře otevřeli.

,,Pojď dál," řekl a jakmile jsem vešla, hned zas zavřel. Položila jsem jídlo na matraci.

,,To vypadá skvěle, jsi hodná," pokusil se o úsměv, ihned však sklopil oči smutně k jídlu.

,,Mám odejít?" navrhla jsem váhavě.

,,Nemusíš," zavrtěl hlavou a vzal si do ruky láhev s čajem, kterou si začal zaujatě prohlížet.

Na sobě měl šedé triko. Bez nápisu, žádné logo kapely. Vlasy měl sice učesané, ale tak nějak nedbale, padaly mu do očí a evidentně mu to bylo jedno. Oblízl si rty a nakonec láhev s ledovým čajem otevřel a napil se.

,,To sis našla někde na netu, že mám nejradši lipton s příchutí broskve?" ušklíbl se, aniž by z láhve spustil oči.

,,Takovýhle věci se o tobě dají vygooglit?" zasmála jsem se, ,,ne, ten jsem původně koupila pro sebe. Má míň kalorií než ten zelenej. A ledový čaje prostě miluju. Jo a ještě džusy," pousmála jsem se.

,,Míň kalorií," zasmál se tiše.

,,Hej!" napomenula jsem ho se smíchem, ,,to že to na mě ještě není vidět neznamená, že si to nehlídám," znovu jsem se zasmála.

,,Ale ne, tak jsem to nemyslel," podíval se na mě vážně.

,,I kdyby," mávla jsem rukou a posunula se, abych se opřela o zeď, ,,Tak co se děje?"

Pokrčil rameny a začal si namotávat špagety.

,,Tak co? Chceš si promluvit?"

Povzdechl si a zadíval se na mě.

,,Víš. Je to fakt těžký. Jsem zvyklý, že jsem s rodinou a teď," rozhodil rukama, ,,najednou jsem už několik měsíců vkuse pryč. Se ségrou a bráchou mluvím akorát po skypu, o mámě ani nemluvím. A taky...," povzdechl si a znovu si začal namotávat špagety.

Se zájmem jsem ho poslouchala, jak by ne. Když to říkal, měl v očích smutek.

,,A taky?" zeptala jsem se se zájmem.

,,A taky se člověk těžko udrží ve vztahu," špitl nakonec.

,,Zlato," povzdechla jsem si, ,,ty... máš všechno, co si přeje spousta kluků. A já vím, že je to těžké, ale věř mi. Jednou budeš mít i všechno, co si přeješ i ty sám. Velkou rodinu a partnerku, se kterou na sebe budete mít čas. Fanynky a skvělý kamarády i kamarádky," usmála jsem se na něj a natáhla ruku, abych ho pohladila po tváři.

Svou dlaň položil na hřbet mé ruky a přidržel si ji tam. Lehce natočil hlavu, jakoby se chtěl do dlaně schovat a zavřel na chvíli oči.

,,Děkuju," zašeptal a pustil mě.

,,Jez už," mrkla jsem na něj.

Bylo mi líto, že mu nemůžu říct nic, co ještě neslyšel. Vždyť... nejsem génius, abych vymyslela něco, co mu ještě nikdo neřekl. Koukala jsem, jak jí a ulevilo se mi. Chuť k jídlu, pozitivní znamení.

,,Chci jen říct, že i když tě neznám moc dlouho, působíš na mě jako ohromně pozitivní člověk. A já mám odhad, takže si dovoluji říct, že jsi. Tak prosím, neztrácej svou pozitivní energii, protože od té doby co tě znám...," skousla jsem si ret a přemýšlela, zda to mám vážně doříct, zvedla jsem k němu sklopený pohled, ,,mám dojem, že jsem konečně přišla na kloub tomu, co drží svět pohromadě. Tvůj optimismus."

Ashton mi začal tak v půlce věnovat zvláštní pozornost, přestal jíst a zíral na mě. Když jsem to dořekla, koukali jsme si do očí. Měl krásné zelené oči. Celý byl krásný, takový skvělým způsobem přitažlivý.

,,Děkuju," zašeptal a naklonil se, aby mi dal polibek do koutku úst.