Zaklepala jsem na dveře Lukova pokoje. Nikdo se ale neozval a tak jsem vešla. Říkala jsem si, že maximálně uvidím nahého Ashe, což by koneckonců tak špatné nebylo. Už dlouho jsem přemýšlela, jestli posiluje, nebo má tak vymakané ruce od bubnování.

Když jsem ale vešla, uviděla jsem na posteli L. dlouhé rukávy držela v dlaních, seděla schoulená do klubíčka a brečela. Jakmile si mě všimla, rychle si začala utírat slzy.

,,Copak se stalo?" překvapeně jsem zamrkala.

,,Ale ne, nic," trucovitě si rukou podepřela hlavu.

Posadila jsem se k ní a konejšivě ji pohladila po zádech.

,,Jen," začala pomalu, ,,ho nechci ztratit," prohrábla si vlasy, takže zmizely z uslzeného obličeje.

,,Ale vždyť ho neztrácíš, zase přijede," usmála jsem se

,,Já vím, já vím," zamumlala.

Dveře pokoje se znovu otevřeli. Stál v nich Calum.

,,Děje se něco?" překvapeně se na nás podíval.

L. rychle zavrtěla hlavou, ale já už v tu dobu věděla, jaký Cal je, a že tohle nenechá jen tak.

,,L. se stýská už teď," postavila jsem se.

,,Ale no tak, princezno," vrhl se k ní.

,,Než si to tu vyříkáte, vezmu Lukemu věci," rozhlédla jsem se.

,,Nedělej si s tím hlavu, odnesu je."

,,A má tu něco na převlečení?"

Calum ukázal na úhledně složenou hromádku, popadla jsem to a odnesla k sobě do pokoje. Byly tam černé džíny, boxerky i ponožky, bílé triko, modrou košili a kulich. No nekecám, fakt tam měl čepici.

Zaklepala jsem tedy na koupelnu.

,,Obsazeno," ozvalo se.

,,Nesu ti čistý oblečení," křikla jsem přes dveře.

Ty se otevřeli jen tak, abych nimi mohla protáhnout ruku s oblečením.

,,Díky," zachraptěl a zase zavřel.

,,Luke dělej," do dveří vletěl Ashton.

,,Nestíháme?" podívala jsem se na hodinky.

,,No hlavně tam jsou fanynky, tak ať se s nima vyfotíme, dokud jich tam je málo," ušklíbl se a pak na chvíli zavřel oči a chytil se za spánek.

,,Kocovina?" zvedla jsem s úšklebkem obočí.

Zvedl ke mně oči, na tváři mu pohrával malinko provinilý úsměv.

,,Radši mi řekni, co tam takovou dobu dělá, vždyť nás budili před více jak půl hodinou," zavrtěl hlavou.

,,No já jsem ho nechala spát," přiznala jsem se.

Luke v tu chvíli vylezl ven. Modrou košili měl rozepnutou, bílé triko pod ní. Kulicha měl nasazeného tak, aby mu byly vidět vyčesané vlasy nahoru.

,,Calum ti kufry dolu vzal," oznámil mu Ashton a odešel.

,,Můžu si dát věci k tobě?" svraštil obočí a podíval se na džíny a triko ze včerejška, které držel zmuchlané do klubíčka.

Hlavou mi blesklo, kde má spodní prádlo, ale nebyl čas to řešit, přikývla jsem a otevřela tašku. Luke do ní hodil svoje věci a vzal si ji přes rameno.

,,Vezmu si to," namítala jsem.

,,Nekecej a pojď," ušklíbl se.

,,Dom, půjdeš první? V klidu zalez do auta a pak až projdou kluci, asi to bude na dýl," podíval se na mě Robin.

Jen jsem přikývla, usmála jsem se na ně a šla jsem. Dostala jsem se až do vstupní haly a nakonec jsem vyšla před hotel. Dívky mě zprvu ignorovaly, ale udělala jsem asi tři kroky, než jedna z nich zařvala:

,,To je Smithová!" a vrhla se ke mně.

Překvapeně jsem se na ni otočila.

,,Ty mě znáš?"

Odpověděla mi ale jiná.

,,No jasně, že tě známe. Kluci sdíleli na facebooku tvůj blog, denně tam čteme články o nich, doufám, že brzy vyjde další."

,,Hele, jsou tam, že jo?" zeptala se jiná.

Otočila jsem se ohromeně zpět k hotelu a přes prosklené dveře jsem si všimla Robina, jak na mě nechápavě civí ze vstupní síně.

,,Uhm, no... já..."

,,Můžu si s tebou udělat fotku?"

,,No jasně," přikývla jsem, rychle jsem zakryla svůj zmatený výraz a vyměnila ho za úsměv.

Pár dívek se se mnou vyfotilo, všechny mě zasypávaly otázkami ohledně kluků, a pak začaly najednou pištět. Otočila jsem se. Vysoký svalnatý muž v černém triku šel před kluky, dívky se rozestoupili a kluci k nim pak začali chodit a fotit se s nimi.

Zkysli jsme tam asi dvacet minut, než jsme se dostali k autu. Kluci mě pustili, abych si šla sednout první, 

takže jsem seděla u okénka, naproti mně si sedl Luke, vedle mě Mikey, vedle něj Calum a vedle Lukeho Ashton.

,,Tak jo, kam že to jedeme?" zamrkala jsem ledabyle na kluky, když přestali mávat a auto se pohnulo z místa.

,,Tohle je vážně fajn, ale dnes bych si to klidně odpustil," vydechl Ashton a zapadl víc do sedačky.

,,Na letiště," odpověděl se zívnutím Michael a položil si hlavu na mé rameno.

,,Počkej, co?" vyvalila jsem oči.

Kluci se na mě zmateně podívali, nejspíš nechápali, co mě tak překvapilo.

,,Ale vždyť tam máme jet až," rozsvítila jsem mobil, ,,no do prdele. Teda... prčic... pardon," svezla jsem se po sedačce o trochu níž a těžce polkla.

Vyvalenýma očima jsem koukala do prázdna. Calum se zasmál.

,,Můžeš před námi mluvit sprostě."

,,Ale já nemluvím sprostě," nespustila jsem oči z toho prázdna.

,,Jako nikdy?"

,,Holkám sprostý slova nesluší. A nejsem žádný génius, ale mám poměrně vysokou slovní zásobu na to, abych své myšlenky a pocity vyjádřila i slušně," řekla jsem to, co říkám vždycky.

Oči jsem měla stále vykulené, mluvila jsem jak robot a pořád jsem koukala do blba. Slyšela jsem, jak se uchechtli.

,,No... a s čím je teda problém?" podivil se Ashton.

Konečně jsem se na něj podívala.

,,Bojím se lítání."

,,Ale..." Michael se se svraštělým obočím díval taky do blba, teď se však podíval po nás všech, ,,třeba v posteli to hezký je, ne? Někdy...," pokrčil rameny a nevinně se na nás podíval, jakoby čekal na náš názor.

,,Co?"

Lehce přimhouřil jedno oko a cukl hlavou, jakoby si nebyl jistý. ,,No ty sprostý slova od holek."