Slunce líně zacházelo za obzor. Zlaté paprsky tančily ve vlnách, poletovaly ve větru, topily nás ve své záři. Mezi medové vlasy ti vpletly prameny ze zlata. Na tvé opálené pleti se třpytily karamelové pihy, na tvém hrdle se leskl ten zlatý řetízek, který nikdy nesundáváš, tvé ruce i nohy byly ověšené náramky a na tvých ladných prstech byly navlečené prsteny. Tvé letní šaty vlály ve větru a já z tebe nedokázala odtrhnout zrak.

Smála jsi se a tančila mezi slunečními paprsky. Celá jsi zářila.  To světlo tebou prostupovalo, jako kdyby se z tebe stávala nová hvězda. Byla jsi Sluneční bohyně, byla jsi světlem, byla jsi smyslem všeho. Působila jsi tak mocně, mocně jako kdybys zvládla přinutit celý svět aby se začal otáčet kolem tebe namísto Slunce. Zárověň jsi ale byla jemná jako pavučina na které se leskne rosa. Tvůj smích byl laskavý a vřelý. Z každého tvého pohybu tryskalo štěstí a radost.

V ten moment jsem věděla, že pokud někdo dokáže změnit svět, tak jsi to ty. A věděla jsem, že tě budu následovat ať na místo kde se moře snoubí s oblohou, budu stát po tvém boku dokud nás smrt nerozdělí, budu tě chránit za cenu vlastního života. Dívala jsem se do tvých očí, které vypadaly jako rozpuštěné zlato a věděla jsem, že ani ty mě neopustíš, že mě provedeš temnotou a budeš mě vést dokud nedojdeme cíle. A celý svět v tom momentu voněl po medu.

Meridiem!
Dlouho jsem se neozvala, ale nebojte zatím žiju. Škola mi docela dává zabrat a moje mentální zdraví taky není nejlepší, ale jinak se mám docela dobře. A jak se máte vy? Omlouvám se, že jsem nevydala nic delšího, ale snad se vám to líbí i tak. Já jsem na to upřímně docela pyšná.
Tenebris
TajfunTesi