Tiše kráčíš temnou knihovnou za svitu pouhé malé svíčky. Na tomto místě nikdo nebyl stovky let, až na tebe. Stará knihovna se stala tvým útočištěm, úkrytem před realitou.

Místo na tebe působí svou magickou atmosférou. Hrobovým tichem se nese zvuk tvých kroků. Knihám je ten zvuk důvěrně známý. Chodíš sem možná až moc často.

Ostatní by děsila temná zákoutí a pavučiny. Nevydrželi by to tajemné ticho a vzduch násáklý vůní knih a kouzel. Tebe to ale přitahuje. Knihovna tě vábí svou zvláštní silou. Tady se cítíš v bezpečí, tady jsi doma.

Pokaždé, když se začteš do zaprášených listů, zatímco sedíš v jednom z pohodlných křesel, máš pocit, že se ocitáš přímo v příběhu. Zdá se ti, že slyšíš mluvit jednotlivé postavy, že vyšly ze stránek a stojí přímo před tebou. To jsou ty nejkouzelnější chvíle, co znáš.

Dnes sem jdeš pro konkrétní knihu. Je to sbírka povídek. Už dlouho si ji chceš přečíst. Protančíš mezi regály a dojdeš k té knize. Je velká, s ozdobnými deskami. Vytáhneš ji, sfoukneš prach a odneseš si ji k velkému červenému křeslu. Rozsvítíš lampičku, chytře zde nechanou od minulé návštěvy, a začteš se do časem zažloutlých stránek...