Pracovna studentské rady

Yui

Zas jsem v té posrané pozici, kdy jsem proti přesile. Možná jediná šance je, že každý stojí na své straně barikády a tím jsem tak nejvíc v bezpečí.

„Takže výhodný studijní a pracovní program jak pro ty, co se dostanou na univerzitu tak i pro ty, co se nedostanou. Je to takové altruistické, jen by to nesměla být pračka na špinavé prachy, ale co, to tu víme všichni. Dokonce i ten, co se poflakuje pod okny," usmála jsem se na ně. „Jen si tu rozhoď letáčky, Sakamaki Reiji, ale zapomeň, že to budu prosazovat. Já s hubeným kocourem ani jeho synáčkama nechci mít nic společného! A ani s poskokama!" dodala jsem rychle, jen co Azusa zvedl pohled.

„Já, milí zlatí, musím domů, takže," postavila jsem se, „sajonára!" velice pomalu jsem zvedla brašnu a zasunula židli, jen čekala na melu.

Přišla.

„Hele ty si nemysli, že se ti to podaří! Moc dobře víš, že jsi ve stejné pozici jako my!" vrčel Subaru na Shina.

„Jdi do hajzlu, já budu jednou hlava celého klanu!" odpovídal Ayato.

Štěkali na sebe, drželi se pod krkem a já prošla ladně na chodbu a zavřela za sebou dveře.

Na zámek.

To božské ticho, co se ozvalo!

„Kam pak tak sama, Koťátko?" opletl se kolem mě Kou.

Do prdele, to jednou nemůžu mít pokoj!

„No ahoj, Kou. Nějak postrádám tvůj trest z minulého týdne. Chceš mi ho odevzdat nyní?" zkusila jsem se ho zbavit. Jenže tenhle smrad je jiný kalibr. Je zvyklý z mol a studií na ledacos.

„No tak, neko-chan, moc dobře víš, že mi to projde. Co tak být roztomilou dívenkou a vyjít si se mnou?" lísal se a začal mi hladit vlasy.

„Kou, co kdybys došel otevřít Azusovi. Já už ten rozhovor dokončím," zaclonil mu cestu poslední z mých drahých spolužáků.

„No tak, Yima-kun, proč se mi do toho pleteš? Ty přeci máš jiné priprity. Co chceš dělat s takovou osobou?" vyptával se Kou aniž by postřehl jak jsem se od nich vzdálila.

„Kam si myslíš, ty krávo, že jdeš?" praštil pěstí u mé hlavy již jednou zmiňovaný obr.

„Opravdu jsi mi právě řekl krávo?" zvedla jsem pohled k špatně učesanému individuu. „Moc dobře víš, ty bastarde, že jsem si Mukami klanu vážila. Ne, respektovala ho a brala ho jako alternativní možnost pro smečku, ale dnes jsem poněkud rozrušená, tak mi jdi z cesty, nebo zapomenu na tuhle zkurvenou roli, kterou tu vytvářím!" nekřičela jsem. Spíš bych řekla, že mi ta slova odpadávala z pusy.

Yuma, ruku stáhl ale neodsunul se:

„Jenže slečinko, i my máme své priority, tak by jsi si měla uvědomit, že," nedopověděl co chtěl a stočil se do klubíčka.

„Yamiko!" vykřikl pobledlý Kou.

„Jestli i ty nechceš zažít obdobnou bolest, táhni mi z cesty. Fakt dnes nemám náladu na žádného z vás, sráči!"

Ustoupil.

Ano má Ostrá Svině do školy nesmí, zato moje školní brašny s vyztuženými boky je se mnou po celou dobu.

Promiň mi, Yuma-kun, stal jsi se hromosvodem mé frustrace.