Luxusní limuzína

Subaru

Byl jsem tak rád, kdy z týhle posraný plechovky vypadli dva bratři a trochu se to tu udělalo místo. No a teď tu je zas náš poděsnej vědátůrek.

Proč jen leze na území kde už nemá co pohledávat. Proč se nemůže chovat jednou povalečsky, jako jeho starší sourozenec!

„Co tě trápí, Subaru? Neostýchej se, a ven s tím,“ rozhodl se provokovat, zmetek jeden posranej.

„Sklapni! Co tu vůbec chceš, jsi už jinde tak co se obtěžuješ!“ vykřikl jsem a ruce sevřel pevně v pěsti.

Laito, se rozesmál a Kanatovi nevyspalé oči se na mě se zájmem připlácly.

„Jen mu odpovez, Reiji, jsme všichni moc zvědaví,“ dloubl do tématu, Ayato.

„Ty nejsi ten správný typ, na vynechávání přednášek,“ doplnil Laito.

On si znovu popostrčil brýle výš na kořen nosu, divím se, že ho nemá ohoblovanej až na kost jak to dělá do kolečka.

„Jak si doufám uvědomujete, stále jste součástí Sakamakiho plánů a frakce, takže máme jisté závazky, krom těch studijních a klubových. Ač o vás těžko říct, váš kompletní prospěch je urážkou inteligence jako takové,“ pronesl tím balzamovaným tónem nadřazenosti. „Škola a studenti jsou dobrým místem, kde vyprat krvavé, šoustací a vymlácené peníze,“ díval se postupně na všechny a dával to za vinu nám.

„Kurva, Reiji, netvař se, že si něco víc. Moc dobře máš na vší tý špíně svůj podíl. Ne jedna sexy prdel poznala tvoje násilné přesvědčovací techniky, tak si tu nehraj na oběť!“ zařval jsem, až auto trochu cuklo.

„Klid, Subaru, děsíš řidiče, že Teddy?“ začal provokovat Kanato tím infantilním tónem a sevřel ten kus nechutnosti, co mohla kdysi být i medvědem.

„Mě je kurva jedno, koho děsím! Hlavně se divím, že jste to tak posrali, pořád si hrajete na to jak jste vážní a pak je před váma možnost získat něco, co chce ten zakladatelskej srágora, a klidně mu to necháte,“ mluvil jsem ještě dost nahlas, ale trochu jsem se krotil. Nechat se zabít a chcípnout společně s těmi kretény nechci.

„Subaru má pravdu, to Ayato a Reiji posrali, že Teddy?“ ozvalo se zas z pandího koutu.

„Servali by jste se tam všichni, to není dobrá cesta,“ zas si posunul okuláry na nose Reiji. „A ač bych netruchlil, kdyby vás fotr zabil nebo přizabil, jen se mi nechce dělat všechno,“ usmál se.

„Fotra do toho netahej. Jste padavky. Kou by zdrl a Yumu by jsme dali stejně jako Shina,“ odsekl jsem na jeho nadřazenost.

„A přesně v tom to vězí, Kou by zdrhl a přivolal někoho komu by nalhal smyšlenky a v průseru by jsme v byli my, takže přestaň kolem sebe kopat a začni řezat do toho, co ti nařídí drahý papá,“ vysmál se mi.

„Sklapni!“ zavrčel jsem nasraně a začal se dívat z okna.

Laito se pochechtával a Kanato špital zas něco do plyšáka.

V duchu jsem si opakoval dokolečka:
„Je mi to u prdele!“ nepomáhalo to. Podvědomě jsem si požil ruku na místo, kde si mě označkovala Růžová mrcha. Není to tak dlouho, co byl najednou náš život trochu zábavnější.