13. září /sobota 10:48/
     Maminko, prosil bych, aby si pochopila, že já nejsem nemocný. Jedna věc je, když máš psychickou poruchu, která se doopravdy musí řešit a může být doopravdy závažná, ale druhá věc je, když se ti líbí stejné pohlaví. Nemám deprese (zatím, protože tímhle tempem je brzo mít bud), nejsem psychicky labilní, neslyším ve své hlavě jiné hlasy, takže mi prosím někdo vysvětlete, co je se mnou špatně? Jsem zdravý mladý jedinec, ale pokud to takhle půjde dál, tak vám říkám, že pro mě můžete připravit odvoz do blázince....

     Doopravdy si doma přijdu jak u blbejch. Otázky typu: Už ti je líp, zlatíčko? Pociťuješ po sezeních aspoň nějakou změnu? Stále si myslíš, že se ti líbí kluci? Ano mami, líbí! A jinak to ani nebude! Proč nemůžu mít normální rodiče, kteří se nejdříve na své dítě rozzuří, pak z toho budou v depresích, ale po pár dnech se s tím smíří? Ne, mí rodiče žijí ještě v pravěku, kde oheň rozdělávají kameny a kyj je pro ně světový vynález. Vážně, koho by tohle bavilo poslouchat každý den?
     A ano, vím že ten časopis s nahými ženskými, si mi schovala do skříně ty mami....jo a ty malé náznaky, jako třeba, že se na všechny mé kamarádky usmíváš jako psychopat (naposledy jsem měl doma nějakou holku v šesté třídě, a to jen kvůli nějakému projektu do školy), a naopak, když si domů přivedu někoho z naší party, můžeš z toho zešílet, toho jsem si všiml také. Já se z tohohle taky brzo zblázním! Asi si zahraju na nějakého kluka z amerického filmu, uteču z domu a najdu si novou rodinu, která mě bude milovat takového, jaký jsem....jo, to zní fajn. Kde mě nebudou nutit chodit k nějakému idiotském terapeutovi, který se o tom bojí mluvit.

     Fakt jsem už dlouho takového vymaštěnce neviděl. Se diví, že na něho koukám jak na blázna, když se mě po třetím sezení ptá, jestli mám nějaké kamarády stejného pohlaví? Vzpomněl jsem si na Nicka, který si naposledy v obchodě ze srandy zkoušel holčičí šaty a měl jsem se chuť uchechtnout. Víc chlapský být nemůžou....prostě nešlo se mu v duchu nevysmíval!
Pan T si totiž myslí, že 'moje nemoc' přichází z toho, že jsem měl v dětství absenci mužského vzoru. Ano, dneska jsem s ním už tak nějak komunikoval, protože mě vážně ty jeho bláboli vyčerpávali, a tak konečně dostal i nějaké jednostranné odpovědi. Víte jakou měl ze mě radost? Obrovskou, takže když jsem odcházel, na recepci mi nabídl třešňový bonbónek.....ne to si vymýšlím, ale aspoň za něco by to sezení stálo.
      Řekl jsem mu, že můj biologický táta od nás utekl, a do svým 11 let jsem neměl žádného otce. Chlapská výchova mi určitě ale nechyběla. Nojo, přijít na to, jak se poprvé oholit, nebo vědět, jak opravit kolo jsem si musel zjistit sám, ale zvládl jsem to, tak co to řešit? Teď u nás bydlí Marthy, můj fotřík, který je vlastně docela fajn. Neplete se mi do života a mámu dělá šťastnou, tak proč bych ho neměl mít rád, že? Ale z tou terapií se mě taky mohl nějak zastat, přece jen nemusí mít stále stejný názor jako mamka....

14. září /neděle 1:32/
     Pan T chce, abych mu vyprávěl. Chce abych mu vyprávěl u mých tužbách, o tom, jak mě přitahují kluci, a proč si myslím, že to tak je. Chce abych o všem vyprávěl, ale já nemůžu, protože by mu z toho praskla hlava. Zešílel by, a naše místa by se otočila, protože to, co se děje v mé pomatené hlavě je něco.

     Nechce abych mu vyprávěl, jak se budím s pocitem chtíče a touhy poznat nové věci. S myšlenkami, jaké by to bylo, kdyby mě jiný chlapec držel za ruku a chodil se mnou hrdě po chodbách školy. Kdybych mohl někoho nazývat svým přítelem, svou láskou. On by se pyšnil mnou a já jím. Kdyby někomu patřilo moje srdce, a já vlastnil zase někoho jiného. On by mi důvěřoval, a já bych toho nikdy nezneužil. Kdybych s někým mohl sdílet svoje nápady a představy....
     Nechce slyšet, jak moc často se mi zdají neslušné sny, které mě jednoduše děsí. Takovéhle sny se mi zdají často, a já si pamatuju. Mohl bych je nazývat noční můry? Ne, protože nějakým zvráceným způsobem mi to přijde v pořádku. Vídám v nich nahá těla mužů, a to co tam provádějí by překonalo jakékoliv porno. Vždy se budím zpocený, udýchaný a přijdu si, že celý hořím. Je to nechutné, zvrácené, a já se za takovéhle sny nenávidím. 
     Nechce slyšet, jak mě užírá fakt, že moje tělo touží po fyzickém kontaktu jiného chlapce. Chci aby se mě někdo líbal, chci aby někdo obdivoval moje nedokonalé tělo, chci aby se mě někdo dotýkal. Chci aby si mě někdo hýčkal, a chci mít někoho, bez koho nebudu moct dýchat, a aby on nemohl žít beze mě. Chci aby mě někdo miloval.

     Všechno tohle jsou ale jen blbé touhy. Blbé představy, o kterých přemýšlím, když nemůžu spát. A dneska je právě jedna z těch nocí, kdy můj mozek nemůže vypnout, a vysnívá si budoucnost, která se nikdy nestane. Vysnívám si dokonalého bezchybného chlapce, a představuju si, jak mi do ucha šeptá sladká slova lásky. Říkal by mi, jak moc mě miluje a myslel by to vážně.
     Ten chlapec vypadá na představu až moc opravdově a jeho hlas zní moc reálně. Hraje mi v uších jako písnička, a jeho obličej mám v hlavě jako jasný obrázek. Jeho rysy jsou ostré, barvy jasné, a jeho obraz připomíná spíše fotografii. Protože toho "nějakého" chlapce jsem už potkal a dokonce i slyšel mluvit, když mi řekl ano...
Snívám o chlapci, kterého jsem viděl jednou v životě. Není to k smíchu? Jak malá ubohá puberťačka...
     Viděl jsem ho jednou, ale i tak na něho nemůžu přestat myslet. Je to otravné. Jeho lesklé, emocemi zastřené oči na mě koukají vždy, když nemůžu usnout, a já se hrabu ve svých myšlenkách.