„To neříkej, Chloé! Musíš mít pro co žít.. A my přežijeme. Musíme. Odmítám se vzdát tomu chlapovi a nechat se od něj zabít!“ křikla Alya.„Nikdo další už dneska neumře. Bez ohledu na to, jak moc tě nemám ráda, Chloé, tak zemřít tě nenechám. Už nikoho.“
„Najednou. Ale vsadím se, že ještě včera  bys říkala něco jiného.“
„Ale opravdu bych to neudělala, Chloé, a ty to víš. A ty jsi na nás taky nebyla zrovna nejmilejší, tak si to přiznej.“
„Jo takže teď se zase bude něco vyčítat mě jo?“
„To tys začala!“
„Lidi, přestaňte! O tomhle mu nejspíš jde. Abychom se rozhádali a pak se rozdělili. Když na to budem sami, bude mnohem snazší nás zabít. To chcete?“ vstoupil do toho Adrien.
„Hele víte vy co? Je to stejně jedno. Všichni tady umřeme a je úplně jedno to bude odděleně nebo všichni dohromady. Já to vzdávám. Už mě nebaví se držet furt falešných nadějí. Vzdávám to. Odcházím.“ řekl Nino a otočil se k nim zády.„Sbohem.“
„Nino, počkej! Kam vůbec jdeš? A cos myslel tím, že se nechceš furt držet falešných nadějí?“ ptala se se zoufalostí v hlase Alya.
„Před tejdnem jsem byl na konkurzu na DJ a doufal, že ten konkurz vyhraju. Že budu fakt dobrej a vezmou mě, ale víš ty co? Doufal jsem zbytečně. Prohlásili můj DJ mix za frašku a mě za příšernýho DJe. To se stalo už několikrát a už mě to nebaví. Taky už nemám žádný důvod tady být.“
„A co já, Nino?!“
„Jediná dobrá věc, která se stala. Je to na tobě jestli půjdeš se mnou nebo zůstaneš s nima. Nebudu ti bránit.“
„Nino.... nemůžeš po mně chtít, abych se hned takhle rychle rozhodla mezi tebou a přáteli. Všichni jsme jedna parta, Nino. Prosím nevzdávej to. Společně to zvládneme.“
„Alyo-“
„Výborně, kluku, další oběť je jasná. Pomohl jsi mi ve výběru.“  ozval se opět hlas jejich průvodce.
„Cože-“
Pod Ninem se zničehonic objevila obrovská jáma, na jejímž dně byly obrovské a ostré bodce, na které se Nino napíchl.
„Ne!! Nino! Ty zrůdo jedna, proč jsi to udělal?!“
„Ten kluk byl pár kroků od toho, aby se k vám otočil zády. Měla bys mi poděkovat, holčičko. Nicméně teď máte dalších pár minut. Využijte je moudře než přijde řada na dalšího.“
A s těmito slovy opět zavládlo ticho.
„Víte vy co? Mám toho dost.“ prohlásila Chloé a skočila za Ninem, kde se také napíchla.
„Chloé!“ vykřikla Sabrina a rozeběhla se za nima.
„Ne další už ne!“ křikla Marinette a chytla Sabrinu.„Určitě je tady něco co nás nutí k sebevraždě. Za to všechno může on!“
„Marinette, dost! Nemůžeš nám bránit v ukončení našich životů. O čem by to bylo, kdybychom přežili? Marinette, ty snad chceš žít s vědomím, že tvý přátelé a třídní učitelka zahynuli přímo před tvýma očima na nějaký stupidní exkurzi? Já teda ne. Můj přítel je támhle nabodnutej. Mrtvej. Je mrtvej, Mari! S tím já žít nehodlám. I kdybychom se odsud dostali, nebyli bychom nic víc, než jenom prázdný schránky bez emocí.“
„A moje nejlepší a jediná kamarádka je hned vedle. Taky mrtvá. Už je mi všechno jedno. Vy si klidně pokračujte s tím zbytkem naděje, co máte, ale já oficiálně končím. Je jen otázka času, kdy si to vy uvědomíte nebo skončíte jako ti předchozí.“ přidala se k Alye Sabrina.

Všichni už přichází o zdravý rozum, zdá se. 🤔 Což já taky. 😃 Doufám, že o Velikonoce se učitelé uklidní. 😂