„Je to tady všechno tak strašně divné.. Strašně mě to tady děsí...“ klepal se Max.
„Nás všechny, Maxi, věř mi.“ odpověděl mu Kim, kterej byl většinou ten statečnej. Ovšem teď se klepal jako ratlík a chaoticky se pořád otáčel do všech stran.
„Jestli umřeme, chtěla bych jen říct, že...to já jsem snědla Ivanovi ten muffin, kvůli kterýmu se na všechny naštval a málem nás všechny pozabíjel...“ přiznala se Rose.
„Rose, děláš si legraci? S Ivanem nebyla řeč asi týden a málem mě zamáčknul!“ vyletěl Max.
„A taky chodím s Julekou!“ prohodila rychle bez myšlení.
Kim a Max na ní nevěřícně zírali s otevřenou pusou.
„Ty jsi....?“
„Ona je....?“
V tu chvíli si uvědomila, co řekla a zakryla si pusu.
„J-já...“
„Rose... proč jsi nikdy nic neřekla?“ zeptal se Kim.
„Proč asi? Nechtěla jsem přijít o kamarády a nechtěla jsem být odsuzovaná... Už se to několikrát stalo.“
„Rose, Nath a Marc jsou taky-“
„Já vím! Ale já se prostě bála...Juleka to chtěla všem říct, ale já prostě neměla tu odvahu. A teď toho lituju..Co když se odsud už nikdy nedostaneme?“
„Dostaneme! Nesmíme ztrácet naději!“
Rose už chtěla něco namítat, když v tom se ozval křik a skoro cezlý zbytek třídy se rozeběhl jejich směrem.
„Marc a Nathaniel jsou... jsou...oni jsou mrtví!“ křikla s brekem Sabrina.
„C-cože?!“
„Přišli jsme radši k hlavním dveřím, když nás vyděsil hluk, ale když jsme se vrátili, tak tam oba nehybně leželi v kaluži krve!“
„Musíme najít Marinette, Adriena, Nina a Alyu! Tohle místo je šílený!“ vykřikl hystericky Kim a všichni se jak na povel rozeběhli.
Drželi se u sebe, prohledávali zámek a hledali své čtyři spolužáky.
Museli se odtamtud dostat, co nejdřív.

„Tady nic není. Tak velkej zámek by měl mít víc než jeden vchod a východ ne?!“ soptila Alya.„Už chci pryč sakra!“
„To my všichni, Alyo, ale musíme zachovat klid. Tím že se budeme rozčilovat, nic nedokážeme.“ Marinette se snažila uklidnit svou nejlepší kamarádku.
„To možná ne, ale hledáme tady už jak dlouho a stejně jsme ničeho nedosáhli!“
„Alyo, uklidni se!“ vložil se do toho Adrien a stoupnul si vedle Marinette.„My se odsud dostaneme,  ale nesmíme začít vyšilovat. To je přesně to, co chce.“
„Adrien má pravdu.“
Nino přešel k Alye a ruce položil na její ramena „Hlavně to chce klid a neztrácet hlavu.“
Adrien už chtěla něco říct, ale v tom se ozval křik a blížící se kroky.
Ochranářsky si stoupnul před Marinette, připraven včas jednat.
Zanedlouho k nim ovšem doběhli jejich spolužáci.
„Lidi, proč tak řvete?!“
„Marc a Nathaniel jsou mrtví!“ vykřikl Kim jak malá holka.
„Cože?! Jak... proč..kdy se to stalo?“
„Nevím!“
„Já jsem je našla...“ řekla šeptem Sabrina.„S Chloé a ostatními, co šli s námi, jsme nic nemohli najít a tak jsme se chtěli vrátit k hlavnímu vchodu. Když jsme tam ovšem došli, jediný čeho se nám dostavilo, byl pohled na Marca a Nathaniela ležící v kaluži vlastní krve... Nejspíš si pro ně přišel ten průvodce...Jak jinak se to mohlo stát?!“ křikla bezmocně a začala brečet.
Marinette se začala klepat a Adrien se okamžitě jal ji uklidnit.

Flashback
„Chloé.. já tady nic nevidím... Žádný východ tady není.“
„Tady taky nic. Navíc mám pocit, že chodíme furt dokola. Co vy, holky?“
Juleka a Alex jenom smutně pokývaly hlavou na znamení, že ne.
„Sakra...snad něco našli ostatní...“ zamumlala Alex.
Najednou se ozval bolestný a vyděšený křik následován odporným smíchem.
„Jde to od hlavního vchodu! Rychle!“
Všechny čtyři holky se rozeběhly směrem k hlavnímu vchodu.
Ostatní se rozeběhly do stran, aby zkontrolovaly zda se někde něco neskrývá a Sabrina šla rovnou ke dveřím.
Ovšem to co tam spatřila bylo to nejhorší, co si kdy mohla představit..
Začala nahlas zoufale krřičet.
„Ne! Ne! Jsou mrtví...oni...jsou mrtví...“

Tak a je tady další kapitola. 😂