„Co teď? Je úplně jasný, že jde po nás a co chce. Za chvíli nás zabije všechny, jestli něco neuděláme.“ řekl Nino.
Sice ho bolelo to říct takhle, když viděl jaký vliv to mělo na Sabrinu a Marinette, ale jinak se to říct nedalo.
Všichni jsou v nebezpečí a musí něco rychle podniknout.„Navrhuji se vykašlat na hledání východů. Prostě si východ uděláme sami. Můžeme vylézt ven z okna v přízemí.“
„Všechna okna jsou zajištěna, Nino, jak to chceš udělat?“ zeptala se ho pochybovačně Alya.
„Tak ho rozbijeme. No tak, lidi, přece tady neumřeme. Najdeme nějakej těžkej předmět a ten hodíme do okna. Jakmile bude rozbitý, vyskočíme ven oknem a co nejrychleji poběžíme.“
Nápad sice chtěli realizovat a celkem je štvalo, že je to nenapadlo hned, ale ještě než mohli vůbec něco udělat, ozval se hlasitý zvuk a kroky.
„Jak geniální děcka. Bohužel se obávám,  že se odsud nedostanete a skončíte jako vaší spolužáci. Doufám, že máte všichni napsané závěti. Celkem by to bylo vhod.“ řekl hlas průvodce.„Nikdo z vás se odsud nedostane. Nikomu se to nikdy nepovedlo a věřte mi, že vy výjimky nebudete.“ zle se zasmál, vytáhl nůž, široce se usmál a rozeběhl se k nim.
Adrien popadl Marinette za ruku a přitáhl si ji k sobě. Nino tak učinil s Alyou a Juleka s Rose.
Všichni se rozutekli jedním směrem a snažili se držet u sebe.
Jakmile vběhli do vedlejší místnosti, zabarikádovali zevnitř dveře, aby toho psychopata udrželi na nějakou dobu na druhé straně mimo ně.
Kim a Ivan se chopili otevírání okna a ihned začali hledat nějaký těžký předmět, který by do mohli vrhnout po oknu.
Nakonec s pomocí ostatních popadli obrovský jídelní stůl a hodili ho do okna.
To se okamžitě rozbilo a střepy se rozlétly všude kolem.
„Měli jsme to udělat dřív..Ale teď už je to stejně jedno. Rychle všichni skákejte ven z okna!“
Postupně všichni vyskákali ven z okna a rozeběhli se k bráně.
„Už nikdy více nejedu na žádný školní exkurze. To byla chyba.“ prohlásila Alya.„Měla jsem ti víc věřit, Mari.“
„To je v pohodě. Taky bych si nevěřila. Jsem jenom ráda, že alespoň my jsme utekli. Ale smrt Nathaniela a Marca budu snášet hodně těžko.“
„Neříkej „hop“ dokud nepřeskočíš, hloupá holko!“ ozval se hlas toho odporného starého muže a brána, jež byla otevřená, se zavřela přímo před jejich nosem.
„Vy jste mě snad neposlouchali? Říkal jsem, že se odsud nikdo ještě nedostal živí a vy rozhodně nebudete první!“
„Nech nás jít! Co od nás chceš? Nikomu o tomhle místě neřeknem a už se sem nikdy nevrátíme!“
„Jste tak naivní. Ať už uděláte cokoliv, já vás odtud nepustím. Ale prostě jsem laskavý a čestný, tak vám dám šanci se schovat než si vás osobně najdu a vykuchám.“ prohlásil a pak už bylo ticho.
Chloé se ujala slova.
„Je konec, lidi. Konec. Všichni umřeme, tak je to stejně jedno, jestli do pár minut nebo hodin. Všechny si nás najde. Nemá cenu se schovávat. A já stejně nemám pro co žít. Bude lepší, když se obětuju. Zabije mě první a vy dostanete pár minut života navíc, když se dobře schováte.“

Další kapitola tohoto cringe, na který jsem úplně zapomněla, a proto nevycházely kapitoly, za což se omlouvám, je tady! 😂
Teď se hlavně snažím soustředit na Naruta a pokračování Deaf, který ještě musím začít vůbec. 🙃 Holt úkolů je až moc no.
Co vy a úkoly? 😂