Průvodce nás prováděl zámkem, ukazoval obrazy, popisoval místnosti a u toho se stále divně usmíval.
Bylo to celkem znepokojivé...
V polovině prohlídky se učitelka omluvila, že potřebuje na záchod.
Pan Mort ji tedy šel ukázat kudy a na rozkaz učitelky jsme zůstali, kde jsme byli a čekali.
Všichni se tedy dali do řeči.
„Ten chlap je divnej. Všimli jste si jak divně furt zírá? A s tímhle zámkem tak něco nehraje... Těším se domů. Na to že jsem to já, tak tohle mě děsí...“ přiznal se Kim a nasadil podezřívavý obličej.
„Musím dát za pravdu Kimovi..je to tu zvláštní a ten chlap je taky zvláštní.“
„Kdy ty nedáváš Kimovi za pravdu? Souhlasíš skoro se vším, co řekne.“ rýpl si Ivan.
„To není pravda!“
„Ale je!“
„Není!“
„Kluci, přestaňte se hádat!“ křikla Alya.
„Jestli se tady vážně něco děje, tak musíme spolupracovat! Je vám to jasné? Musíme držet při sobě a hádkama nám nepomůžete!“
„.... promiň...“ omluvili se oba.
„Přesto, že normálně bych s těma chudinkama nikdy nesouhlasila, v tomhle jim musím dát za pravdu. Sabrino, dávej dobrý pozor na nebezpečí.“ poručila Chloé.
„Ano, Chloé.“
„Já mám strach.“ vzlykla Rose a Juleka ji objala a začala utěšovat.
„Neboj, Rose. Nejspíš jenom přeháníme a žádný nebezpečí nám nehrozí. Všechno bude určitě dobré.“ snažil se ji utěšit Adrien.
„Snad máš pravdu...“ zamumlala si Marinette pro sebe.
Tohle se až nebezpečně podobalo jejímu snu...
Teď jen doufá, že je to jen blbá náhoda...
Všichni byli zticha a čekali na návrat učitelky a průvodce.
Už to ovšem trvalo nějak dlouho a už se jim to moc nezdálo.
Dali tonu ještě pár minut a to už se vrátil průvodce. Ovšem bez učitelky...
„Em, promiňte, ale kde je paní Bustier?“ zeptala se Juleka průvodce.
„Řekla, že jí to chvilku potrvá. Máme prý pokračovat v prohlídce bez ní. Ona se k nám později připojí.“ řekl a usmál se na nás.„Tak pojďte.“

Pokračovali tedy v prohlídce.
Moc ani nevnímali výklad průvodce a spíš se věnovali hledání nouzový východu pro případ nouze.
Byli v nejvyšším patře zámku, takže skok z okna byl až poslední možnost.
„Dobrá tedy, tady bych ukončil naší prohlídku.“
„Dobře... děkujeme moc, pane. Je to moc hezký zámek. My teda teď asi půjdeme a najdeme naší paní učitelku.“ řekla s vynuceným úsměvem Marinette a všichni už se otáčeli, aby odešli, ale zastavili se, když průvodce promluvil.
„Ale zajisté. Běžte ji hledat. Času máte dost do zavíračky, tak hodně štěstí. Já si mezitím půjdu něco zařídit.“ usmál se na ně a odešel.
Marinette a spol vyšli chvíli po něm a začali hledat svou učitelku.
Radši se ani nerozcházeli každý do jiných směrů. Na tom místě jim něco nesedělo, a tak se radši drželi pohromadě.
Zdálo se jim, jakoby se obrazy hýbaly a dívaly se na ně.

Prohledali snad všechno, ale po učitelce ani stopy.
Zrovna byli v královské ložnici.
Všimli si menších dveří vedle postele.
Kim k nim přišel a otevřel je.
Zhrozil se a na místě stuhnul.
„Kime, jsi v pohodě?“ zeptal se Max a stuhl, když stál vedle Kima.
Ostatní se přišli podívat, co je tak vyděsilo a zhrozili se taky.
Paní Bustier je mrtvá...
Její tělo celé pokryté krví leželo shrbený v rohu malé místnosti.
„Musíme odsud ihned zmizet!“
Rozeběhli se hned ke schodům a co nejrychleji po nich sešli dolů.
Po dlouhé době hledání našli východ a rozeběhli se k němu.
„Vy nikam nepůjdete!“