~~~ Twenty one two - Sorry (cover) ~~~

„Ó blahá, blahá noci!

Mám strach, když vůkol noc, že všechno to

jest pouhý sen, až příliš lichotný

a sladký, než by moh' mít podstatu."

Zírala jsem na Brandona, jako kdyby mu na hlavě vyrostly parohy. Rozhodovala jsem se mezi možností začít se smát jako šílená, což by bral jako urážku, jelikož jeho přednes podle mého laického ucha, byl naprosto bezchybný. Další možnost byla, na něj hodit scénář, utéct, schovat se a doufat, že to utrpení brzy skončí. Což taky moc dobře nešlo.

Takže jsem se uchýlila k němému zírání a doufala, že pochopí, s jak nepoužitelným materiálem tu pracuje.

„Chels, teď přichází tvoje část," ozval se Bran asi po půl hodině mého tupého zírání na něj.

„Já to nezvládnu, Brandone. Rozhodně ne tak, jak to říkáš ty. Nemohla bych spíš stát někde v pozadí, třeba bych mohla napovídat repliky hercům," navrhla jsem zoufale, ale při pohledu na jeho odhodlaný výraz, jsem klidně mohla začít mluvit čínsky a jemu by to bylo jedno.

„No, tak. Nebuď taková. Vím, že to v sobě máš. Se správným Romeem to půjde raz dva," mávnul nade mnou rukou a odpelášil vynadat skupince artistů, která evidentně podle Brandona zpackala kulisu keře. Každopádně jsem s ním nesouhlasila a ne nemluvím tu o tom keři. Až nastane čas, abych zkoušela s Romeem, to teprve nastane peklo. Brandona znám, cítím se kolem něj dobře. Jak má hrát středověkou zamilovanost s úplným cizincem. Ne že by mi to s Branem bůhvíjak šlo.

Rezignovaně jsem se opřela o nevelké pódium a bradu si podpírala srolovaným scénářem. Tohle je za trest.

Brandon to bral celé moc vážně. Byly to tři dny od chvíle, kdy mu byla přidělena divadelní hra a mi už tu zkoušeli jako diví. Ale kdo by se mu divil. Na hru se má při jejím finálním vystoupení, přijít podívat děkan, společně s lidmi od Warner bros. Na Brandona čekala možnost začít u nich stáž, což by byl v prvním ročníku na univerzitě, úspěch. Proti své vůli jsem na něj byla pyšná, i když mě tu prakticky nutil, abych zemřela pro nějakého patlala, ve hře.

„Tak jo lidi, za chvíli začnou konkurzy na obsazení všech pozic ve hře. Kromě Julie, samozřejmě. Tu už máme," zahalekal Brandon s očima rozzářenýma vzrušením, zatleskal a počal se popohánět chudáky umělce, kteří teď na jeho poměry nadělali moc velký svinčík.

Povzdechla jsem si. Proč jsem taky nemohla jí na konkurz. Sakra, já bych se tak se snažila, abych to podělala!

Najednou všechen ten shon přestal. Dokonale se zastavil. Zvedla jsem oči od toho zpropadeného scénáře a podívala se, co to způsobilo. Dveře do místnosti se otevřely a dovnitř vstoupil děkan. To už je po druhé za pár dní, co ho vidím. Zůstal stát u dveří a pokynul na Brandona.

„Prosím, pokračujte v práci, jen tu musím něco probrat s panem Greckym," promluvil pan Thompson a pak i s Brandonem zmizel ven na chodbu. Z nějakého důvodu se ve mně probudila zvědavost. Vážně jsem válčila s potřebou jít k těm zavřeným dveřím a poslouchat. Nakonec jsem to překonala a pokračovala v zírání do scénáře. Proč moje srdce bilo, jako divé? Můj dech se zrychlil a na slévající se slova před mým zrakem jsem se absolutně nemohla soustředit. Co se to se mnou děje? Zmateně jsem zvedla hlavu vzhůru a rozhlížela se kolem sebe. Všichni vypadali stejně zaneprázdněně a s rukama plné práce. Landon seděl na zemi v rohu místností, kolem sebe měl rozprostřen kopec listů a prsty měl špinavé od černého úhlu. Vůbec nevnímal svět kolem sebe, když pracoval na svých návrzích. Nikde jsem neviděla nic, co by způsobilo tu šílenou reakci v mém těle. Tváře mi hořely a ruce se mi potily, jak nějaké puberťačce.

Když se najednou dveře naproti zase otevřely a dovnitř napochodoval Brandon, jehož tváře taky svítily jasně červenou, ale z pravděpodobně z poněkud odlišného důvodu. Měl vztek, to jsem poznala hned, jak na mě vrhnul jeden rozhorlený pohled. Nechápajíc jsem na něj vylila oči, dokud se za ním neobjevila další postava. A ne, nebyl to pan Thompson, k mému zklamání.

Dovnitř vešel právě ten důvod toho, proč se moje tělo zjančilo. A s jeho nečekanou přítomností tady se to ještě zhoršilo. Ruce se mi rozklepaly tak, že mi papíry málem spadly na zem, tak jsem je zmuchlala v pěstičkách a dívala se na černovlasého boha, který následoval Brandona směrem... ach sakra! Proč jdou ke mně? Je moc pozdě na to, utéct? Asi jo, vzhledem k tomu, že se na mě jak můj přítel, tak i Silver Dragon dívali. A oba se mračili.

Co tu dělá? Zase! Tohle se děje moc často na to, aby to moje srdce ustálo. Z nějakého divného důvodu jsem cítila, jak se mi stahuje hrdlo. Začala jsem panikařit. Když jsem ho další tři dny neviděla, měla jsem pocit falešného bezpeří, ale mít ho teď před sebou v celé své zatracené kráse, se mnou zametlo. V očích mě pálily slzy. Říkejte si, že jsem emocionální troska, ale od té doby, co sem se smířila s Damonovým odchodem, jsem nebrečela. A teď si představte, že máte naprosto stejně vypadajícího kluka neustále pod nosem, s vědomím, že to není Damon, ale úplně někdo cizí.

Musela jsem se nutit do klidu, což se mi částečně podařilo, než ke mně došli. Ale nedokázala jsem se na něj znovu podívat. Zaměřila jsem se na Brandona, který teď funěl, jako kdyby měl každou chvíli vybuchnout.

„Co se stalo?" zajímala jsem se, když stanul i se svým doprovodem přede mnou. Tak úpěnlivě jsem zírala na svého kamaráda, ale i tak jsem na sobě cítila Adenův pohled. Nepříjemně jsem se ošila. Nevydržela jsem to a stočila k němu svůj zrak. Střela jsem se s jeho ledovým. Kupodivu to ve mně nevyvolalo to známé zamrazení, naopak mě polilo horko. Jeho výraz opět nic neprozrazoval, ale na způsobu, jakým se na mě díval, bylo něco jiného.

„To radši ani nechtěj vědět!" zavrčel najednou Brandon, který se konečně dokázala uklidnit na úroveň, kdy je schopný aspoň mluvit. Ani mi to nedošlo, ale celá místnost znenadání celá ztichla a po očku se dívala na naši trojici. Očima jsem sklouzla na Landona, který už taky zvedl hlavu, nechápavě se rozhlížel kolem sebe, dokud se nezastavil na nás. Přimhouřil a oči a hned na to je vykulil tak, že mu div nevypadly. Zvedl ruce ušpiněné od úhlu a přiložil si je na tváře, přičemž po nich zanechal černé šmouhy. Něco na mě zagestikuloval a pak se najednou začal hrabat ze svého místa. Několikrát mu noha podklouzla na papíru. Kdybych na sobě nemusela snášet modrý intenzivní pohled, asi bych se začala smát, jak šílenec. Když se mu konečně podařilo postavit, vystřelil z místa a přidal se k nám. Brandon se na něj rozzuřeně podíval, ale když zaznamenal vzezření svého bratra, v hrdle mu zabublal smích. Pohroma je zažehnána!

„Co se tu děje, lidi?" zeptal se nás Landon, ale jeho oči byly zafixované na Adena. Ten na vteřinu odpoutal zrak ode mě, aby vzal na vědomí Landona. Jeho oči se trochu rozšířily, odkašlal si a pak se vrátil k zírání na mě. Znovu jsem se pokusila ho ignorovat, ale na mysli mi vytanulo tolik otázek, které se týkaly právě něho a jeho přítomnosti tady. Obrátila jsem se na Brana. Ten si povzdechnul.

„Pan Thompson mi našel Romea," vypadlo z něj. O čem to tu sakra mluví? Naprosto mimo mísu jsem zírala na Brandona a pak můj pohled sklouznul na Adena. Ne!

Ne! To není možné! To je jen vtip, že?

„Ne není, bohužel," ozvalo se. To promluvil Aden. Řekla jsem to nahlas? Civěla jsem na něj s otevřenou pusou a vrtěla hlavou tak urputně, až mě začalo bolet za krkem.

„Proč by to Děkan dělal?" zeptal se Landon. Propaloval při tom Adena skrz na skrz. Vůbec jsem tuhle situaci nepobírala. Jak je to možné? Proč musím mít takovou smůlu?

„Za trest," osvětlil to Aden.

„Jak to? Vždyť tu nejsi ani studentem!" promluvila jsem roztřeseným hlasem.

„Právě, že jsem," argumentoval. Zamračila jsem se na něj. Automaticky jsem měla za to, že lže. Ani nevím proč.

„Nikdy jsem tě tu neviděla," řekla jsem a pečlivě si prohlížela jeho výraz. Nic. Ani to s ním nehnulo.

„Řekněme, že jsem nebyl zrovna jeden z nejvzornějších. Což je jeden z důvodu, proč tu teď jsem," jestli jeho výraz nic neříkal, jeho slova to doháněla. Nelíbilo se mu to, o nic víc než mě. Nedobrovolně Romeo a Julie? Tahle hra bude naprostá bomba.

„Moje budoucnost je zničená, díky tomu že mi sem děkan nasadí, nějakého delikventa, kterému na ničem nezáleží," zvolal Brandon najednou. Díval se na Adena, jako kdyby ho chtěl na místě připravit o život. Aden na jeho příkrá slova nezareagoval, jen se na něj podíval. Proč mi tohle celé přišlo nějaké podezřelé? Proč by někdo, jako Aden, poslouchal děkana naší univerzity. Proč tak najednou? Byla jsem tak zmatená.

„Brandone, jsem si jistá, že Aden se bude snažit, aby vše šlo, tak jak si přeješ," hned jak jsem to dořekla, dočkala jsem se odfrknutí od Brandona a zúžení očí od Adena.

„Přesně, jak tady Julie říká," přitakal Aden k mému naprostému překvapení. Několikrát jsem otevřela ústa v úmyslu něco říct, ale docházela mi slova.

Dopadla na mě váha toho, co se tu děje a k čemu se neodvratitelně schylovalo.

„Chels, můžu s tebou na chvíli mluvit?" dřív než jsem mohla zaprotestovat, mě Landon popadl za loket a odtáhl od Brandona a Adena. Na Brandonově obličeji se objevil výraz úplné rezignace, něco si zamumlal pod vousy a pak pokynul Adenovi, aby ho následoval.

„Co je?" vydechla jsem omámeně. Přišla jsem si jako ve snu. V opravdu moc zlém snu.

„To je Silver Dragon," zašeptal ke mně naléhavě. Upřela jsem na něj výmluvný pohled.

„Jo, všimla jsem si," pronesla jsem mírně ironicky.

„Ale to je Silver Dragon," vyjekl polohlasně. Plácla jsem ho přes ruku, aby sklapnul.

„Landone, drž zobák," jestli tohle Aden neslyšel, tak bych se divila. Byl k nám teď otočený zády, takže těžko říct.

„Co tu k čertu dělá? A jaktože s ním mluvíš, jako bys ho znala. Říkala jsi, že ho neznáš," mlel jedno přes druhé.

„Já ho..." neměla jsem tušení, co mám Landonovi říct. Jistě, že Adena neznám, ale Landon okamžitě prokoukne, že je za tím víc. „Neznám ho, ale možná jsem ho před pár dny potkala v knihovně," zamumlala jsem tiše. Landon na mě vytřeštil oči. Ah sakra! Nenašlápla jsem teď minu? Klukům jsem se nezmínila o mém druhém oficiálním setkání s Adenem. Co bych jim tak vykládala? Byla jsem z něho ještě víc zmatenější. A teď jsem na tom nebylo o nic lépe.

„Ty jsi ho... a to mi říkáš až teď? Políbil tě zase?" vychrlil za sebe. Díval se na mě, jako kdyby si odpověď na své otázky chtěl přečíst z mých očí. Zamrkala jsem a uhnula pohledem. Já už na nic nevsázím. Moje hrátky s nadpřirozenem mě zanechaly pochybující o tom, že jsem jediná, koho něco takového může potkat. I když s tím, co se v mém životě děje teď, jsem začínala mít dojem, že se to, ať je to cokoliv, lepí jen na mě.

„Jistě, že ne!" zněla moje pravdivá odpověď.

„Jseš si jistá?" polemizoval. Věnovala jsem mu suchý pohled.

„Myslím, že bych si pamatovala, kdyby mě znovu políbil. Nic se nestalo, jen jsme spolu mluvili," to že ten rozhovor byl nanejvýš podivný, jsem zmiňovat nemusela.

„Podle toho, jak se na tebe dívá, mám dojem, že ti bude chtít brzy osvěžit paměť," zavrčel nevrle. Vykouzlilo mi to na rtech úsměv.

„Líbí se mi, jak jste s Branem celí žhaví mě ochránit před nebezpečím. Jste jak bratři, které jsem nikdy neměla. Ale nedělej si starosti," můj upřímný úsměv ho naštěstí uchlácholil. Jakkoliv vtipálci ti dva byli, vždy se starali o to, abych se měla dobře. I když to někdy znamenalo, že to přehánějí. Byli sladcí.

„Jestli na tebe zase něco zkusí, tak mi řekni," znovu si prokřupnul klouby na rukou, zamračila jsem se na něj. Nesnášela jsem, když tohle dělal.

„Jasně," zahučela jsem ledabyle, ale on se na mě podíval, tím svým rodičovským pohledem.

„Já to myslím vážně, Chelsea. Ten kluk nemá zrovna klidnou minulost. A to nemluvím o počtu holek, které se na něj lepí, kamkoliv se hne. Sice je to nepřekonatelný závodník, ale něco s ním není v pořádku. Drž se od něj dál," nikdy jsem Lanodna nezastihla v takovém rozpoložení. Mluvil naprosto vážně, žádné vtípky okolo. Jen jsem přikývla a vstřebávala jeho slova. On a Bran znali Adena ze závodnického světa. Vlastně o něm ví víc než já.

Něco s ním není v pořádku...

Tahle slova mi uvízla v mysli nejvíc. Otočila jsem hlavu, abych se na něj zase podívala, když on udělal úplně to samé. Dech se mi zadrhl v krku, při pohledu do jeho nádherných očí. Budu se do nich někdy moci podívat, bez toho abych nepocítila bodnutí bolesti a nostalgie? Možná ano, jelikož smutek převálcovalo něco jiného. Přitažlivost.

Jistě, že mě to k němu táhne. Zatraceně.

Zavrtěla jsem hlavou a vrátila se k Landonovi, který si samozřejmě všiml mého výrazu a rudých tváří. Výmluvně si založil ruce na hrudi a začal si broukat sám pro sebe. Postřehla jsem jen slova jako, zabiju ho, nespustím ji z očí, zatracený Romeo a tragédie. Měla jsem jistou představu o tom, čeho by se Aden mohl dočkat, jestli se ke mně přiblíží byť jen na kilometr.

„Landone, jde tu jen o hru na jevišti. Nic víc," víc než jeho, jsem se o tom snažila přesvědčit sama sebe.

„Když myslíš," zabručel. Pak se vše vrátilo do normálu. Tedy až na pár výjimek. Všechny osoby něžného pohlaví v místnosti, najednou opomněly fakt, že by se měly soustředit na práci a ne na nový přírůstek naší malé divadelní skupiny. Nutno dodat, že Aden si ničeho nevšímal a probíral body scénáře s Brandonem. Který už díky bohu, zchladil svoji roztrpčenost a hrál dokonalého profesionála. Landon se vytratil do umývárny, poté co mu někdo konečně prozradil, že vypadá, jak kominík. A já jsem seděla na kraji pódia a předstírala, že si pročítám svůj text. Pravda byla taková, že jsem jako všechny ostatní dívky, házela očkem po černovlasém klukovi.

Sakra.

Asi po další půl hodině, jsem se rozhodla, že tohle nemá cenu. Seskočila jsem ze svého místa, sebrala jsem svoje věci a odhodlala se dojít Brandonovi a Adenovi. Uff, to zvládneš holka!

„Brane, musím jít. Zítra mám brzy ráno přednášku a musím si na ni dohledat pár věcí," začala jsem s vymlouváním. Oba dva ke mně zvedli oči. Vyhnula jsem se těm modrým a soustředila se jen na ty hnědé, patřící Branovi.

„Jistě, Chels. Uvidíme se zítra," vůbec jsem nečekala, že by mohl být můj kamarád tak chápavý. Vyvedená z míry jsem se na něj usmála a rychle se dala na ústup. Dřív než by si to mohl rozmyslet. Pokývala jsem na oba dva a vystřelila ven, jak nejrychleji to šlo.

„Měj se, Landone," křikla jsem, když jsem ho potkala na chodbě. Ve tváři byl rudý a mokrý. Hádala jsem, že tu půl hodinu asi strávil pulírování svého obličeje.

Na parkovišti jsem našla svoje modré autíčko. Naskočila jsem do něj, celá nadšená, že jsem se z té zapeklité situace tak rychle vymotala. Měla jsem v plánu dnes zavolat Liz a Chrisovi do New Yorku. Moc jsem se na to těšila. Už jsme spolu nemluvili přes měsíc.

Moje nadšení však opadlo ve vteřině, kdy se moje auto rozhodlo stávkovat.

„No tak!" ale jak jsem otáčela klíčem od zapalování, jak jsem chtěla, auto jen několikrát zahučelo, ale nenaskočilo. Navztekaně jsem zabouchala do volantu a sprostě zaklela. Moje auto sice nebylo jedno z nejnovějších, ale nikdy mě nezklamalo. Bezradně jsem položila hlavu na volant a povzdechla jsem si. Nevím, jak dlouho jsem tam, jako ten největší zoufalec seděla v nepojízdném vozidle.

Vylekaně jsem sebou trhla, až když jsem z venku zaslechla hlasité odkašlání. O stranu mého auta se neopíral nikdo jiný, než Aden. Moje zoufalství stoupalo víc a víc. Zase jsem na něj zírala jako... ehh na ducha. Protočila jsem oči sama nad sebou.

„Nejede ti to?" slyšela jsem ho zřetelně i přes zavřené dveře. Shlížel na mě skrze přední okénko. Postřehla jsem jeho zvedající koutky a proklínala svoje auto, že mě takhle nechalo ve štychu.

A/N

Zdravím mí věrní čtenáři!!

Někdo to už tušil, někdo v doufal a někdo prostě už předem věděl!

Aden bude Chelsein Romeooooo!! Duuuhhh!

Uznejte, že se to prostě nabízelo, nutno dodat, že jsem tuhle hru neměla ani v plánu, ono to tak nějak samo vyplynulo :D no tak celá tahle druhá kniha je neplánovaná, takže asi tak nějak :D

Asi mě teď máte chuť zabít, či jen přizabít, kvůli tomu useknutému konci, ale to co se bude dít potom, musí být v oddělené kapitole... a ano podíváme se zase po kapotu... tentokrát doslovně :D

Ale ne tak jak... pfff na co vy nemyslíte, styďte se :D hah :D

Každopádně!

Máme tu pár kandidátů na ship jména, nevím, které mám ale vybrat??

Cheden, Chelden, Chelsden, Chesen, Adesea, Adea, Adechea

Pomoc?

Doufám, že jste mě čupr víkend!

Já jsem výletila (s laptopem v tašce, abych mohla psát) jo všichni nade mnou protáčeli bulvy :D

Tak si toho ceňte!

Miluji Vaše komentáře a zprávy co mi posíláte! Vážně jste úžasní!

LOVE YA!