25. Jen přes moji mrtvolu
~~~ State Champs - All or nothing ~~~
Když tak nad tím teď přemýšlím, sedící v autě s bolestně tepajícím nosem a rozostřeným viděním. Asi jsem měl jen domů, dát si na tu ránu ledový obklad a prostě to přetrpět. Místo toho jsem byl zkroucený na sedadle řidiče svého GTOčka, snažící se vypadat jak nenápadněji to jen šlo. Pohledem jsem byl přilepený na dvojici, která právě vcházela do budovy, před kterou jsme přijeli. Až tam, kam jsem je sledoval.
Ano, nebyl jsem na to přímo pyšný, ale nemohl jsem si pomoci.
Když zašli dovnitř, tak jsem se vytáhnul zpět do sedu a rychle se odpásal. Nasadil jsem si mikinu a přetáhl si přes hlavu kapuci. Rychle jsem se vydal tam, kam oni. Zvedl jsem pohled k zářivému neonovému nápisu vítající mě na bowlingu. Jak originální! Pomyslela jsem si ironicky a zapadl dovnitř. Zastavil jsem se hned u dveří, jelikož jsem je viděl stát jen několik metrů ode mě u přístroje na dárky. Dívali se spolu na výběr, přičemž se Chelsea usmívala, jako sluníčko. Zatnul jsem čelisti a odvrátil od nich zraky.
Tohle bude sakra těžké.
Stáhnul jsem si kapuci víc do obličeje. Všiml jsem si pár kolemjdoucích, jak si mě podezřívavě prohlížejí a ani jsem se jim nedivil. S potlučeným obličejem, kapucí a skloněnou hlavou, jsem vypadal na potížistu. Donesl se ke mně slavnostní zavýsknutí, když jí ten idiot vytáhnul hračku z automatu. Pak konečně pokračovali dál k pultu, kde si vyzvedli boty a pak se odebrali k dráhám. Pomalu jsem je následoval.
„Pane, nemůžete k dráhám, bez pořádných bot," ozval se mužík za pultem. Zatraceně, to k tomu se nepozorovaně proplížit blíže k nim. Otráveně jsem si tedy zaplatil boty a přezul jsem se.
„Pamatuješ si vůbec, jak to máš držet?" zaslechl jsem Brandonův hlas a následoval ho. Sklouznul jsem na sedadlo hned vedle jejich dráhy a obrátil se k nim zády. Jen aby bylo jasno, byl jsem k smíchu sám sobě. Ale jakkoliv mě to dopalovalo, musel jsem tu být a vědět, co se mezi nimi bude dít.
„Hej, zas tak špatná jsem nebyla!" vykřikla Chelsea ublíženě.
„Upustila jsi tu kouli na Landonovu nohu," podotknul Bran výsměšně. Musel jsem se při té představě usmát.
„Moc dobře víš, že jsem to udělala naschvál," zahučela. Vyvalil jsem oči. Takže ona není životu nebezpečná jen v mém případě. Dobré vědět.
„To není pravda," oponoval Bran. Neviděl jsem na ně, jelikož jsem seděl zády, což mě mírně frustrovalo, tak jsem se trochu pootočil, abych měl aspoň menší výhled.
„Ale ano. Přesněji řečeno to byla pomsta za ten paintball!" připomenula mu Chelsea sladkým hlasem. Ze stojanu na koule si jednu vybrala a zkoušela její váhu.
„A teď když nad tím přemýšlím, vykonala jsem ji jen na Landonovi a tebe vynechala," Chelsea se ďábelsky usmála na svého spoluhráče a pak se vydala k dráze, kde předvedla hrozný výkon.
„Ušetřila jsi mě, protože mě máš radši než mé dvojče?" zasmál se Bran a vyměnil si s ní místo. Chelsea se na něj hrozivě mračila a já tušil, že už spřádá plány na to, jak mu to oplatí.
„Ne, jenom plány na odplatu pro tebe mi zabraly více času. Těš se!" zahrozila. Miloval jsem ten oheň v očích, když se k něčemu odhodlala, nebo když se vztekala. Nelíbilo se mi však, že to privilegium stát se její obětí, má teď Brandon.
Pak už jsem jen strávil další dvě hodiny koukáním na to, jak jsou si Chelsea a Bran blízcí. Střídavě jsem potlačoval touhu se prozradit a buď jednu vrazit Brandonovi a nebo si Chelsea přehodit přes rameno a odnést si ji, jako svoji kořist. Zkoušel jsem se utvrdit v tom, že nejsem takový neandrtálec, ale už mě bolely klouby na rukou, jak moc jsem je zatínal.
Snažil jsem se vzpomenout na to, zda sem se někdy podobně cítil v minulosti. Ale nedokázal jsem to. V mé paměti nebyl jediný okamžik, který by se rovnal tomu, jak jsem se právě cítil.
Žárlil jsem, jako šílenec.
Potom, co mi včera řekla. Na co vše jsem přišel. Jsem se utvrdil v tom, že je moje. Byla moje od chvíle, kdy jsem ji potkal v té knihovně a snad ještě dřív. V hlavě se mi přehrávaly všechny moje sny. A konečně, od té chvíle, co jsem ji poznal, jsem je mohl poprvé poskládat tak, abych tomu všemu rozuměl. Byl to jako film. O ní a Damonovi.
Moje historie však musí být jiná.
Rozhodl jsem se, že se od ni nenechám ničím a nikým oddělit.
Nehodlal jsem udělat tu samou chybu, jako Damon. Nenechám si ji proklouznout mezi prsty. Na to je moc výjimečná.
Osud.
Posměšně jsem zkroutil rty do úsměvu. Kdo by to byl tušil.
Zvednul jsem se chvíli poté, co oni a pak je následoval ven. Sledoval jsem jejich auto, až před její dům. Zastavil jsem se až na konci ulice, kde jsem vystoupil a díval se, jak jí Brandon doprovází až ke dveřím. Zatajil jsem dech, když už jsem měl dojem, že bude pozván dále, ale po krátké době, co spolu jen mluvili, se rozloučili. Bran ode mě dostal bod navíc, když se o nic nepokusil a spořádaně odjížděl pryč. Asi po vteřině váhání jsem se vydal k jejímu domu. Zazvonil jsem na zvonek, dveře se otevřely skoro vzápětí.
„Adene?" vydechla Chelsea udiveně a při tom si mě prohlížela, jako kdybych se jí nezdál skutečný. I já jsem si ji prohlížel. Její bledá pokožka na tváři se teď zbarvila do růžové a její dokonalé oči zajiskřily. Tolik jí to slušelo a to na sobě měla jen obyčejnou mikinu a kalhoty. „Co tu děláš?" vyhrkla. Mačkala si předek mikiny, jako kdyby se styděla, za to co má na sobě.
„Neošetřila jsi mě pořádně, tak jsem si přišel pro tvou pomoc," vypadla ze mě první výmluva, na kterou jsem přišel. Přimhouřila oči a pohledem sklouzla na můj barvami hrající nos. Pak oči rozšířila.
„Sakra!" zašeptala. To vypadám tak špatně? Bez dovolení jsem překročil práh a šel si stoupnout před velké zrcadlo na zdi haly. Rozhodně špatně. Pomyslela jsem si, když jsem viděl černé monokly tvořící se mi pod očima. Vypadám, jako míval. Chelsein obličej se objevil za mým ramenem v odrazu a byl naplněn vinou.
„Vypadá to hůř, než když jsem tě viděla před pár hodinami. Nenamlátil ti ještě někdo?" svraštila obočí. Nemohl jsem ustát, jak roztomilé to bylo. Snažil jsem si vzpomenout, jestli jsem při tom sledování nenarazil do pouliční lampy, ale nemohl jsem myslet, natož vzpomínat. A asi jsem mlčel moc dlouho na to, aby mě uznala za úplně v pořádku. Vzala mě za ruku a odváděla mě do kuchyně. Připomnělo mi to ten den, co jsem sem přišel poprvé. Taky mě strčila na židli a pak přinesla ledový obklad. Tentokrát ho přiložila na můj obličej a znemožnila mi tak výhled na ni.
„Jaké bylo rande?" zamumlal jsem skrze látku mého obkladu a snažil se na ni pokukovat. Viděl jsem ji koutkem oka, když si šla do lednice nalít džus. Při mé otázce se na sekundu zastavila a skousla si ret. Hned na to se usmála.
„Ne, že by ti do toho něco bylo..."
„Myslel jsem, že jsme se usnesli na tom, že mi do toho je hodně," přerušil jsem ji, ale zpražila mě pohledem.
„Malá úprava. Ty ses usnesl. A bylo úžasné, jen tak mimochodem," zahučela a lila do sebe sklenici žluté tekutiny.
„Hmm," zamručel jsem. Vrhla na mě ohnivý pohled.
„Co má znamenat to tvoje hmm?" vydala ze sebe. Založila si ruce na hrudi a shlížela na mě. Což byla ojedinělá situace a mě přišlo, jako kdyby mě zase „mamkovala". Uličnicky jsem se na ni pokusil zazubit, skrze svůj ledový obklad, ale za výsledek to mělo jen její pochybovačné pozvednutí pravého obočí.
„Nic, vážně. Jsem rád, že to bylo úžasné, jak říkáš," utahoval jsem si z ní a jí to neušlo. Chvíli jen tak pomrkávala, přičemž vypadala jako panenka a poté se na mě zakabonila.
„Přemýšlím nad tím, že bych ho na další rande pozvala já. Co na to říkáš?" vítězoslavně se na mě usmívala, kdy viděla, že jsem nedokázal udržet lhostejnou masku. Sebral jsem obklad a stáhnul si ho z obličeje, abych jí následně vysvětlil, co přesně si o tom sakra myslím. Druhé rande? Jedině přes moji mrtvolu.
Jenže pak se Chelseiny oči rozšířily. Nechápavě jsem se na ni zíral, jelikož její pohled padl na moje nohy. Tak jsem se taky podíval.
Do prdele!
Měl jsem na sobě bowlingové boty. Nepřezul jsem se, když jsem je ve spěchu následoval ven. Zvedl jsem zrak zpět k jejímu obličeji. Ještě stále si to v hlavě srovnávala, ale tušil jsem, že za dvě, tři vteřiny to pochopí. Odpoutala oči od mé obuvi a střetla se s mýma. Její výraz ztvrdnul a pomalu přešla ke mně.
„Je tu nějaký zvláštní důvod, proč máš na sobě bowlingové boty?" zeptala se tiše a klidně. Přesto se její hlas chvěl. Neměl jsem to nejmenší tušení, jak se mám teď obhájit. Tak jsem se uchýlil k mlčení.
„Adene," vydechla varovně. Vyskočil jsem na nohy. Možná nastal ten správný čas utéct, ale zatarasila mi cestu ven z kuchyně. Povzdechl jsem si.
„Ty jsi tam byl!" vyjekla a ukázala na mě prstem.
„Nevím, o čem to tu teď meleš," pokrčil jsem rameny a vyhnul se jejímu pohledu. Vážně jsem neplánoval svoje odhalení a rozhodně jsem nepočítal s tím, že se to stane teď. Do háje s tím. Jak teď musím vypadat!
„Sledoval jsi mě a Brandona na ten bowling?" zavrčela, což mě donutilo se na ní podívat. Už jsem se zmiňoval, že vždy vypadá úchvatně, když se zlobí? Pravda byla taková, že vypadala tak krásně, až jsem bojoval s touhou ji stáhnout k sobě do náruče a políbit ji.
„Ano," řekl jsem jednoduše. Zalapala po dechu. Pak nakrčila nos a stiskla ruce do malých pěstiček. Moc dobře jsem si pamatoval, jak jedna z nich přistála na mém obličeji. Pousmál jsem se. Měla páru.
„Proč se sakra usmíváš? A proč si nás sledoval, připadá ti to normální?" vykřikla rozhořčeně, což můj úsměv ještě prohloubilo.
„Jen jsem si hlídal, co je moje! A co se druhého rande týká, na to hodně rychle zapomeň," sdělil jsem jí klidně. Jen frustrovaně zafuněla.
„Ty arogantní..." nenacházela slova. Sebrala mi z ruky rozpouštějící se obklad a pak mě s ním začala mlátit do hrudě. „Nemáš sakra právo na to mi cokoliv rozkazovat!" vykřikla nakvašeně. Rychle jsem jí popadl za zápěstí a vykroutil jí obklad ze sevření. Snažila se mi vytrhnout, ale už jsem neodolal těm jejím rozzuřeným očím a strhnul její postavu k sobě. Jak jsem tušil, tak to nečekala a padla bez problémů do mého čekajícího objetí. Přitiskl jsem ji k sobě, tak aby se mi nemohla ani hnout, natož mi utéct. Zvedla ke mně plamenný pohled, který mě hned pohltil.
„Chelsea, ujasníme si to teď hned, aby v budoucnu nenastaly zmatky," zamručel jsem polohlasně. Hned jsem pocítil, jaký účinek na ni mám, když se její tělo najednou uvolnilo.
„Řekl jsem, že na tebe počkám a to udělám, ale během té doby, tě nechci vidět s někým jiným. Jsi moje, ať už si to chceš uvědomit nebo ne. Předtím jsem řekl, že tě chci víc poznat a to stále platí..." mluvil jsem tiše a jasně a ona se na mě jen mlčky dívala. Přiblížil jsem svoji hlavu blíže k její a užíval si to, jak se otřásla a nevědomky se naklonila stejně jako já. „Ale čím víc o tobě vím, tím chci víc," dodal jsem šeptem. Pootevřela ústa a já už na nic nečekal.
Dravě jsem zaútočil na její rty a spojil se s nimi ve vášnivém polibku. Neodporovala mi ani na sekundu, tak jsem propustil její ruce, které se vzápětí objevili omotané kolem mého krku, přičemž se na mě nalepila celým tělem. Ach sakra. Dlaněmi jsem sjel na její boky a jemně stisknul. Vzpomněl jsem si na náš polibek po závodě na okruhu, kdy jsem to udělal jen za účelem vědět, zda není jen moje představa, na ten jemný při divadelní zkoušce a pak na ten žhavý na lavičce parku.
Tenhle byl úplně jiný. Z mé strany v něm byla jistá zoufalost, kdy jsem chtěl, aby mě vzala na vědomí, aby se mi už nebránila. A z její to byl částečně vztek a touha, se kterou nemohla bojovat. Tiše mi zasténala do úst, což mě dovedlo k pokraji šílenství. Zatím, co jsem se neúnavně věnoval jejím náruživým rtům, nechal jsem svoje ruce zkoumat křivky jejího drobného těla. Následoval jsem linii její páteře, přes její bedra, až na její zadeček. Odpovědi na moje doteky z její strany, byly pro mě jako dary. Vzala můj spodní ret mezi zuby a jemně skousla.
„Do hajzlu," zasyčel jsem. Rukama jsem sklouznul až na její stehna a pak ji vytáhnul nahoru, rozuměla mému povídnutí a hned na to se její nohy omotaly kolem mého pasu. Držela se mých ramen, když jsem ji usadil na stůl. Trochu jsem se odtáhnul a přerušil nás polibek. Očima jsem jezdil po jejím obličeji. Byla dokonalá. Vzal jsem jezdce jejího zipu a pomalu s ním sjel až dolů, pak jsem jí stáhnul mikinu z ramen. Znovu jsem se vrátil k její těsné blízkosti, vzal jsem mezi prsty pramen její zlatých vlnitých vlasů a užíval si jeho hebkost. Pak se její ruka objevila na mém břiše a já ztuhnul, když jsem ucítil její teplo i přes látku trička. Očima jsem se znovu vrátil k jejímu obličeji. Její rty byly pootevřené a pohledem bloudila po mém torzu.
„Zabíjíš mě svojí bezprostředností," zamumlal jsem a ona ke mně zvedla zrak, přičemž její tváře zrudly o něco víc. Vzal jsem její srdcovitý obličej do dlaní a palci hladil její jemné tváře. Pak jsem ji znovu políbil. Její paže se omotaly kolem mých boků, tak jsem se k ní zase přitisknul. Nemohl jsem odolat tomu, jak mi vycházela vstříc. Zaklonila hlavu dozadu, abych k ní měl lepší přístup a vpíjela se do mých rtů stejně tak naléhavě, jako já do jejích. I přesto, jak se mi bránila a odstrkovala mě od sebe, nikdy, když jsem se k ní takhle přiblížil, mě nezastavila.
Jazykem jsem prozkoumával její horká ústa a užíval si ten silný vjem. Její vůni, teplo její dlaní, na holé pokožce mých zad, když s nimi zajela pod lem trička. Rozhodně se nedržela zpátky.
„Musíme s tímhle přestat teď hned, nebo tě vezmu nahoru," odpoutal jsem se od ní jen s malou špetkou přesvědčení. Oba jsme dýchali, jako kdybychom uběhli maraton. Jenže její ruce stále ještě bloudily po mých zádech, což mě trochu odvádělo od koncentrace na to udělat tu správnou věc. Zvedla ke mně svoje nevinné modré oči a já se na ni znovu vrhnul. Tentokrát s větší naléhavostí. Opustil jsem její rty a pokračoval přes její čelist až na citlivý krk. Slyšel jsem, jak se jí zadrhl dech v krku.
„Adene," zašeptala, když jsem jí jemně kousnul.
Pak najednou bouchly domovní dveře. Odskočili jsme od sebe v tu chvíli, kdy se na prahu kuchyně objevila žena v středních letech, obtěžkaná různými zavazadly.
„Jsem doma!" zvolala s širokým úsměvem.
A/N
No nezbožňujete ty šoky na konci těch kapitol :D :D
Já jo! A tohle bylo víc než spontánní, Ellen se vrátit neměla :P Ale nějak mi to tak vyšlo :D Tak mě to napadlo a říkám si, proč ne :D
Jo a tohle jsem zapomněla dát do minulého dílu, poté co Chels praštila Adena :DD Jen tak okrajově:D
A pak ta sledovačka ze strany Adena, taky neměla být... ale říkám si, mám teď jen popsat Branseino rande, nebo to trochu víc okořenit :D A vyšlo z toho tohle! :D Jsem genius :D Ok, už přestanu být přehnaně egoistická :P
Anyways, děkuji za comments u minulé kapitoly, sorry že jsem na ně neodepsala, ale nebyl čas a teď je tu nová kapča, tak se nezlobte, vždy se na to snažím najít čas, ale někdy to prostě nevyjde:)
Doufám, že se Vám líbila žhavá scénka s mezi Chelden :D
Každopádně, jak tohle asi vyjde s Ellen a Adenem doma?:P
Jop, to se dozvíme příště:P
Nezapomeňte na VOTES, prosím! :)))
Děkuji
zase příště!
Paaaa
love ya
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top