~~~ Tonight Alive - The Edge ~~~

Teď jsem strávila asi hodinu hledáním songu na Youtube, protože jsem našla jeden, který si myslím vystihuje Chelden, takže kdo má Spotify, nebo cokoliv, najděte si 5 Seconds of Summer  - Lost in Reality (na YT není normální verze) a přečtěte si lyrics.

Seděli jsme na kožené sedačce v jeho otcově kanceláři. Vzal mě sem potom, co mi o svém otci řekl ve svém pokoji. Chvíli váhal, pak se mnou propletl prsty a vyzval mě, abych ho následovala. Ukázal mi mnoho fotografií, kde byl zobrazen jeho táta s trofejemi. Na většině z nich se nacházel i Aden, někdy i Aria, nebo Adelaide. Vypadali tak šťastně. Rvalo mě to na kusy ho vidět, jak trpí. Moc dobře jsem věděla, jaké to je. Tím víc mi vadilo, že to prožívá někdo další krom mě. Aden to nesnášel dobře. Jeho cesta za smířením, ještě ani nezačala. To, v jak podobné situaci se nacházíme, mě děsilo. 

„Říkáš si, že to asi nebyla ta nejlepší výchova. Táta v nelegálních závodech. Ale mamce to nevadilo. Potkali se na jednom závodě. Táta vydělával peníze díky své opravně a pak z výher. Nikdy nám nic nescházelo," líbilo se mi, jak pyšně to říkal.

Měla jsem položené nohy na jeho klíně. Boty už jsem dávno shodila a on mi přejížděl nepřítomně prsty po chodidlech. Takhle uvolněně jsem se ještě nikdy necítila. Nevím, jak dlouho jsme tu byli. Ani jak dlouho jsme strávili u něj v pokoji a prožili tam menší krizi.

Ale na to, jak moc ho sžírala vina, to ustál celkem dobře. Nevybuchnul, jak jsem předpokládala, v tu vteřinu, kdy mi prozradil, co ho tíží. Měla jsem neustálou potřebu ho mačkat v objetí a uchránit ho před jeho vlastními destruktivními myšlenkami.

„Jak je na tom tvoje mamka a Aria?" zeptala jsem se, když dlouho nic neříkal.

„Špatně. Matka sem často chodí a brečí. Aria je silná holka. Pobrečela si, ale je z nás tří nejodolnější. Nedává na sobě znát, jak moc ji to tíží," přiznal.

„Ty jsi taky silný, Adene. Každý se zármutkem vyrovnává jinak. Obdivuji, že jsi nepřestal se závoděním," tušila jsem, že to je jeho způsob uchování památky na otce. Pokřiveně se usmál.

„Toho bych se nikdy vzdát nemohl," přitakal a podíval se na mě. Za tu dobu, co jsem s ním o samotě, se ve mně vystřídalo tolik emocí, že v tom už budu mít na do smrti guláš. Jeho výraz se najednou změnil v šibalský, když stisknul moje kotníky. Jako kdyby si až teď uvědomil, jak pohodlně jsme si právě hověli.

„Nemůžu uvěřit, že jsem s tebou sám, na tátově sedačce, v zavřené kanceláři, ty vypadáš takhle a ještě jsem tě nepolíbil. Kde jsem udělal chybu?" pronesl zcela vážně. Zasmála jsem se.

„A já už si říkala, že jsi mě už dost dlouhou dobu neuvedl do rozpaků, nebo nepronesl nějakou nevhodnou poznámku. Už jsem se bála, kam se poděl můj Aden," jeho oči se rozšířily, tvářil se nad míru potěšeně. Asi jsem řekla víc, než jsem měla.

„Uvádím tě do rozpaků? A tvůj Aden? Počkej, to bychom měli rozvést víc do detailů," zamručel a jeho ruce vyjeli o něco výš po mých nohách, než mohlo moje divoce bušící srdce snést.

„Vidíš v tom víc, než bys měl, hochu," vytrhla jsem svoje nohy z jeho sevření a spustila je dolů.

„Víš, jak rád tě tvůj Aden provokuje," jeho hlas rezonoval uvnitř mé hlavy a činil ji lehkou.

„Adene. Vážně. Tvé nálady se mění neuvěřitelně rychle," zvedla jsem se na nohy. Snažila jsem se zamluvit fakt, jak na mě jeho slova působí.

„To jen díky tobě," zazubil se na mě. Zamrkal, jako kdyby si uvědomil, že to co řekl, byla vlastně pravda. A to mu evidentně udělalo radost. A mě z nějakého nepochopitelného důvodu taky.

„Dobře jsem ráda, že jsem pomohla,"

„Tak co říkáš na to muchlování na gauči?" upřel na mě svoje dokonalé oči, od kterých jsem vždy nedokázala najít sílu se odtrhnout, když se taky postavil na nohy.

„O tom si nech jen zdát," napomenula jsem ho zadýchaně. A pravděpodobně dost nepřesvědčivě, jelikož se už ke mně nakláněl. Vyhnul se mému obličeji a jeho rty skončily na mém ušním lalůčku. Tlumeně jsem se zalkla a dokonale zvláčněla.

„Právě, že těch snů už bylo dost. Víc se mi líbí realita," zamumlal do citlivé kůže pod mým uchem a já se roztřásla. Ucítila jsem jeho prsty na mém pasu, ale nezůstaly tam moc dlouho. Pomalu vyjely nahoru až po hranici mé podprsenky a pak zpět dolů, až na moje boky. Stála jsem doteď oproti němu, jako solný sloup, ale nemohla jsem přemýšlet a těžko vyslat nějaké pokyny z mozkovny do svých nepohyblivých končetin. Zaklonila jsem hlavu, když mě objal kolem pasu a celým tělem se ke mně přitisknul, přitom rty neopouštěl můj citlivý krk.

„Adene, neměli bychom..." zahučela jsem, když mě začal líbat ještě s větší vášnivostí.

„Kdo určuje to, co bychom měli a co ne?" podal mi řečnickou otázku a já ho za to chtěla praštit. Místo toho moje ruce mimovolně vyjely po jeho pažích vzhůru a skončily zamotané v jeho hebkých vlasech. Panebože, jeho vlasy jsou dokonalé na dotek. Jeho prsty teď sklouzly k spodnímu okraji mých šatů a klestily si cestu pod tenkou bariéru látky. Hladil venkovní stranu mých stehen a já mu zarývala nehty do týlu. Jako odezva na to, mi bylo jeho hrdelní zabručení.

„Proč mě vždy dovádíš k šílenství?" zavrčela jsem a zatahala ho za vlasy. Odtáhnul se od mého krku, aby na mě mohl vidět. Na rtech mu pohrával spokojený úsměv a jeho tmavě modré oči klouzaly po mém obličeji.

„Mohl bych se zeptat na to samé," pronesl hlubokým hlasem, který rozechvíval každý nerv v mém těle vždy, když ho použil. „Pokaždé když se tě jen letmo dotknu, jako kdyby mě neviditelná síla nutila chtít víc," mluvil dál a já se ztrácela v hlubinách jeho pohledu. Jeho oči skončily na mých rtech. Jednou rukou opustil odhalené místo na mém stehně a zvednul ji na úroveň mého obličeje. Palcem přejel po mém spodním rtu, a díval se na mě, jako kdyby byl zhypnotizovaný.

„Víš, že jsem z tebe chtěl ten kabát a tyhle roztomilé šatu strhat ve vteřině, kdy ses v nich přede mnou objevila?" zeptal se hrdelním hlasem. I jedna z mých rukou opustila jeho vlasy a ocitla se na jeho kravatě. Chtěla jsem ho políbit. Chtěla jsem, aby to udělal. Ale jako kdyby čekal na moje pobídnutí. Obtočila jsem prsty kolem klouzavé látky jeho uvolněné vázanky a přitáhla si ho k sobě. Ještě jsem stihla zaznamenat, jak mu v hrudi zabublal smích a pak mě konečně políbil. Zbožňovala jsem ten vjem, kdy vtáhnul vzduch do plic a přitáhl si mě k sobě ještě o něco blíž, že už mezi námi neexistovala žádná mezera. Podmanil si moje ústa takovým způsobem, že jsem zapomněla kde jsem a jak jsem se tu ocitla. Jediné, co jsem věděla s jistotou, že jestli teď přestane, tak budu hodně zklamaná.

Chvíli mě připravoval o rozum ve stoje, ale dřív než jsem se nadála, ležela jsem na zádech na kožené sedačce a Aden se skláněl nade mnou. Moje vnitřnosti se stáhly vzrušením, když se na mě zase přitisknul.

„Proč ti vždy podlehnu?" vydechla jsem, když se ode mě na chvíli odtrhnul a věnoval se chvíli mému krku, přičemž si jeho ruce nedali chvíli přestávku a pálili mě, kdekoliv se ocitly. Cítit jeho dlaně na odhalené pokožce, bylo neuvěřitelné a já chtěla víc.

„Protože jsem neodolatelný?" navrhnul pobaveně.

„Radši nemluv!" napomenula jsem ho.

„Máš pravdu, radši svoje ústa zaměstnám trochu jinak," zachraptěl a pak se na mě zase vrhnul. Jenže už nám nebylo dopřáno soukromý, jelikož se rozlétly dveře do kanceláře a v nich se zjevila Aria s vědoucím úsměvem nalepeným přes celý obličej. To jsem si stihla uvědomit, když se Aden nade mnou zvednul a já mohla vykouknout zpod jeho těla, abych věděla, co se děje.

„Nevíš, jak se sakra klepá?" zahřměl Aden. S jeho sestrou to však ani nehnulo a dál se na nás dívala, jakoby přesně čekala, co najde za zavřenými dveřmi tohoto pokoje. Začala jsem strkat do Adena, aby ze mě slezl. Tomu se ale nechtělo.

„Adene!" zasyčela jsem. Což vyvolalo v Arie výbuch hihňání.

„Když já jsem s tebou ještě neskončil!" zamumlal směrem ke mně. „Jdi do pekla prcku!" křikl na Ariu, která už se chlámala na celé kolo. To aspoň donutilo vyskočit Adena na nohy. Aria poznala, co se pravděpodobně bude dít a dala se na útěk. Křičela při tom, jako kdyby ji na nože brali. Něco o tom, že ji chce její vlastní bratr zabít. Pokud tohle neslyšeli i dole na party, tak bych se vážně divila. Zasténala jsem a vytáhla se do sedu. Až teď jsem mohla obdivovat, jak zručný Aden je. Jelikož moje šaty byly vykasané skoro až k mým bokům a dokonce jsem je měla stažené z ramen, což mi připomnělo, jak náruživě mě tam líbal. Otřásla jsem se nenaplněnou touhou a radši se dala zpět do pořádku. Zvedla jsem hlavu zrovna, když se Aden zase objevil v pokoji. Zírala jsem na jeho polorozepnutou košili, nemám tušení, kde skončila jeho kravata, jelikož už rozhodně nebyla kolem jeho krku a i jeho sako chybělo. Cože? Kdy se tohle vše stalo?

Cítila jsem, jak se zase červenám. To jsem byla já! Kriste! Jeho oči jezdily po mém těle a mě bylo zatraceně horko.

„Chelsea, musíme dolů," pronesl ochraptěle. „Když tu s tebou zůstanu o něco déle, tak už se nikým vyrušit nenechám," dodal a mě slastně zatrnulo v podbřišku. Sakra! Pozapínal si knoflíky u košile, které jsem dychtivě odepínala, ještě před pěti minutami. Zastyděla jsem se. Vyšla jsem ven z kanceláře, následovaná jeho vysokou postavou.

„Chci tě jen upozornit, že Aria už to pravděpodobně roznesla. Teď už tom ví celé LA," upozornil mě.

„Sakra!" zanadávala jsem znovu. Vzpomněla jsem si na Brana a píchl mě osten viny.

„Co se děje?" zastavil mě. Odvrátila jsem od něj oči. „Nechceš, aby to někdo věděl?" zeptal se bezbarvým hlasem a propaloval mě pohledem.

„O to nejde," zahučela jsem.

„Tak o co? Nech mě hádat, je to Damon? A nebo Brandon? A nebo oba?" zavrčel. Nevěřícně jsem se na něj zamračila. Neměla jsem v úmyslu ho urazit, ale jeho nařknutí mě bolelo. Ani nevím proč.

„Nemáš právo mě tu osočovat, Adene. Bůhví kolik takových dýchánků, Aria už asi musela přerušit. Nebudu na tvém seznamu děvek," vím, že jsem mluvila poněkud z cesty, ale marně jsem hledala něco, co bych mu vmetla do tváře. Bylo špatné, že mi stále záleželo na památce mé první lásky a na citech mého nejlepšího přítele, i když jsem je nikdy nemohla opětovat? Dívala jsem se, jak mu v očích zaplál vztek. Otevřel ústa, ale nic z něj nevyšlo. Vytřeštila jsem na něj oči, když jsem si uvědomila, že neví co říct. To znamenalo, že to z čeho jsem ho právě nařkla, musela být pravda. Zalapala jsem po dechu. Jak jinak!

„Neuvěřitelný!" vyštěkla jsem. Měla jsem neodolatelnou chuť ho praštit. Tak aby ho to bolelo. Místo toho jsem se otočila na podpatku a vystřelila pryč. Vřel ve mně vztek. Slyšela jsem, jak na mě volá, ale to už jsem byla dole pod schody. Chvíli jsem váhala, co dělat. Nechtěla jsem zase utéct. Tak jsem se vydala do pavilónku, který byl skoro vylidněný. Narazila jsem tam na paní Clarke, jak posedává v koutku místnosti se sklenicí čehosi, tak jsem k ní přešla.

„Paní Clarke, jste v pořádku?" zeptala jsem se. Zvedla ke mně krásné modré oči a smutně se usmála.

„Jsem Chelsea. A prosím neříkej mi paní Clarke. Jsem Adelaide," mrkla na mě. Znovu jsem obdivovala, že přesto, jak je tahle rodina smutná, dokáže se od svých strastí odpoutat a hrát, že jsou v pořádku.

„Dobře Adelaide," opětovala jsem jí úsměv.

„Kdepak je Aden?" zmínka o něm mě znovu namíchla. Úsměv mi slezl ze rtů a jí to neuniklo.

„Nevím," zahučela jsem a založila si ruce na prsou.

„Copak udělal ten idiot?" zajímala se Adel. Pobaveně jí svítilo v očích, jako kdyby něco takového od svého syna očekávala.

„Chová se jak idiot, to je to, co udělal," oznámila jsem jí. Vůbec jí to nevyvedlo z míry.

„No doufám, že tě přiměje mu odpustit, jelikož jsi jeho záchrana, Chelsea," překvapeně jsem na ni zamžikala, vypadalo to, že to myslí vážně. Zavrtěla jsem hlavou.

„Než tě poznal, nikdy se nesmál. Byl věčně vážný a chladný," informovala mě. Byla jsem si toho vědoma. Moc dobře si vzpomínám, jak se mnou zamával jeho pohled tu noc, po závodě. Nemohla jsem to rozdýchat. Mlčela jsem a Adel se natáhla, aby mě chytila za ruku.

„Muži v Clarke rodině, jsou prchliví. Kdybych měla spočítat, kolikrát jsem chtěla Logana praštit do obličeje, nedopočítala bych se," zasmála se a já s ní. Pravděpodobně na tom něco bude. Svrběly mě ruce, jak moc jsem chtěla udělat, něco obdobného, co Adelaide právě navrhovala. „Aden je hodný kluk, jen trochu vznětlivý. Mluví dřív, než přemýšlí. Dávám ti svolení ho nakopat, však ono se mu vždy rozsvítí,"

„Děkuji," zamumlala jsem s malým úsměvem. „Kde jsou všichni?"

„Dole na pláži. Jen jdi. Dohlédni na Ariu, je to třeštidlo," pak jsem opustila Adelaide a vyšla ven na terasu, kde se mi naskytl krásný výhled. Z terasy vedly dolů dřevěné schody. Viděla jsem skupinu lidí sedět okolo otevřeného ohně. Přejela jsem si dlaněmi po holých pažích a podívala se na své nohy. Nechala jsem svoje boty v té kanceláři. Pokrčila jsem rameny a vydala jsem se dolů. V tom písku, bych stejnak nemohla chodit v podpatcích. Pomalu jsem došla až k ohni, rozhodnutá se držet poblíž, jelikož už teď jsem byla promrzlá do morku kostí.

„Chelsea, Aden tě už nechal jít? Já myslela, že si tě chce přivlastnit na celou noc," ozvala se Aria po mém boku. Aden rozhodně měl v plánu jisté věci a byl by v tom čert, aby se to zase celé nepokazilo.

„Neboj, teď je čas se trochu bavit ne? Kde jsou dvojčata?" pokusila jsem se usmát, ale moc mi to nevyšlo. Aria na mě přimhouřila oči. Nakonec ale nic neřekla a beze slov ukázala směrem, kde se nacházela moje dvojka, která byla doplněná o Kipa a Natea.

„Co tam dělají?" vytáhla jsem se na špičky, ale světlo ohně k nim nedosahovalo. Přesto jsem viděla, jak tam problikávají světla z jejich mobilů.

„Tomu neuvěříš," zahihňala se a provlékla se mnou ruce. Vydali jsme se společně k těm potřeštěncům. Když jsme doklopýtali blíže k nim, což bylo až moc podezřele u okraje pohybujících se vln moře. Pobíhali okolo něčeho a byli do toho zabraní, že si ani nevšimli, že jsme se tam objevili. Snažila jsem se zaostřit na to cosi, na co se tak soustředili.

„Co to..." dřív než jsem to mohla odpovědět. Jedna z baterek se zastavila na jejich výtvoru. Rozšířila jsem oči a pak jsem se podívala na Ariu, která dusila smích v dlaních.

„Chceš mi teď říct, že zatím co všichni se baví a oslavují, ty čtyři idioti tu staví hrad z písku," zamumlala jsem polohlasně, přičemž se mi hlas lámal, jak moc jsem se snažila nesmát.

„Přesně tak," přitakala Aria. „Snažili se mě do toho taky zlanařit. Ale já jsem dnes oficiálně velká holka, tohle je pod mou úroveň," zašeptala směrem ke mně, ale bylo to spíš, jako kdyby zakřičela. Jelikož se k nám obrátily hlavy těch našich kutilů.

„Pšt, neznevažuj jejich dílo. To není dobrý nápad, aspoň ne v případě dvojčata, věř mi, mám s tím osobní zkušenosti. Nechceš upadnout v jejich nemilost," zašeptala jsem hlasitě zpět k Arie a ta se zakuckala.

„Co by mi ti dva tak mohli udělat?" vyvalila jsem na nic oči, když na mě mrkla a vyřkla nemyslitelné. Okamžitě mi na mysli vyskočilo několik možný scenérií, když se dvojčata podívala jeden na druhého a pak se jim na rtech objevily identické ďábelské úsměvy. Okamžitě jsem věděla, že je pozdě Ariu varovat. Tak jsem jen taktně ustoupila, abych to taky neschytala a dívala se, jak k ní oba najednou vystřelili. Aria stihla jen přidušeně vykřiknout, když ji jeden chytil kolem pasu a druhý pod koleny. Pak ji vyzvedli do vzduchu. Nate a Kip se na ně taky dívali, jako kdyby netušili, co se to za takovou chvilku semlelo. Jenže to už ji ti dva táhli k vodě. Předem jsem ji litovala. Křičela a snažila se vykroutit. Když to nepomohlo, snížila se k prosbám a úplatkům. Viděla jsem na nich, jak oba zaváhali, když jim nabídla, že udělá, co jen budou chtít. Stačila další jejich mentální výměna názorů, kde se pravděpodobně usnesli na tom, že to není dost na to, aby si teď neužili zábavu. Znovu se dali do pohybu. Nic si nedělali z toho, že jsou po kotníky ve vodě a hodili ji do první přicházející vlny. Když se vynořila z vody a pomalu se sunula zpět na břeh s vlasy přilepenými k obličeji, už jsem se taky popadala za břicho a snažila se uklidnit. Aria se dívala na dvojku, jako kdyby je chtěla odpravit, jen pouhým pohledem.

„Považuj to za náš dárek, tobě k narozeninám,"

„Není zač,"

„Udělali jsme to s potěšením," dvojčata si tohle vyloženě užívala. A já byla ráda, že tentokrát jsem to nebyla já, kdo se ocitl v jejich spárech. A bylo mi jedno, jak moc prohnaně to zní. Byla to sranda. A já jim byla velmi vděčná, že mě takhle odreagovali. Úplně jsem zapomněla, co se stalo s Adenem.

„Tohle vám neprojde," prskala Aria vodu, když se dostala ven z moře.

„To dostaneš za to, že znevažuješ, naši úžasnou práci," zasmál se Kip, který měl založené ruce na hrudi a Nate k tomu přikyvoval. To bohužel, ještě netušili, co mělo přijít. Ariin výraz se změnil ze zmoklé naštvané slepice, na podobný tomu, kterým oplývala dvojčata ještě před chvílí.

„Tak znevažuji, říkáš," zabroukala. Aria se podívala na mě a já hned věděla, co bude následovat. Dřív než se mohl kdokoliv vzpamatovat, vyběhla ze svého místa a skočila přímo doprostřed rýsujícího se hradu. Ještě si několikrát poskočila, aby dokonala své dílo. Klukům slezly jejich pobavené výrazy a dívali se na jejich bortící se sny. Aria vítězoslavně rozpřáhla ruce a smála se jak šílenec. A já s ní.

„Ario?"

„Měla bys zdrhat!"

„Hned,"

„Teď!" vydal ze sebe každý z nich. Popadla jsem Ariu za ledovou ruku a vytáhla ji z písku. S vřískotem jsme běželi ke schodům, vedoucí zpět do domu.

Mohu jen říct, že jsme to nestihli a že jsme nakonec všichni skončili promočený až na kost. 

A/N

Hele jako... co se to děje? Já to neusekla? Něco je v nepořádku lidi? Volejte autority! :D

Ok ne... dělám si prdku... přece jenom, zase jsem to nechala celé nedořešené, ale jinak to přeci nejde... já ty dva na pokoji prostě nenechám hah :D

Řekla jsem si, že bych Vás asi před každou takovou scénku měla varovat, ale zase nechci vždy zkazit celou pointu :D No neva! Snad jste si to užili a snad jste našeho mírně nadrženého Adena uvítali zpět s otevřenou náručí :D

A doufám, že jste si užili poslední scénku na pláži!

Já nemůžu zůstat dlouho vážná... ach jo, ale neva ne?

Každopádně, další kapitola... bude... jaksi průlomová, řekla bych :P wohooo! doufám, že jsem Vás navnadila!

A jak se všichni máte?

Já jsem nadopovaná prášky, říkám  předem, když jsem vážně nemocná, tak někdy mívám halucinace z horečky...tak třeba ještě vymyslím něco suprového k příběhu :D  A nebo taky ne :D To se ještě uvidí :D

Mějte se fajnově!

A moc děkuji za komenty u poslední kapitoly, jelikož byla poněkud emotional (af) :D a já natahovala, pár z Vás též, takže jsem poznala, že jsme na stejné vlně! :')))

To je pro dnešek už vše!

love ya!
:P