~~~ Billy Talent - Pins and Needles ~~~

Vrhla jsem na něj rychlý pohled a pak se podívala zpět na přibližující se černovlásku. Její podpatky klapaly o dlážděnou podlahu a čím blíže byla, tím více se usmívala.

„Adene, tak jsem tě našla. Běhala jsem po kampusu, úplně ztracená. Všichni si museli myslet, jak jsem pomatená," promluvila a natahovala se ke svému synovi, aby mu vtiskla vřelý polibek na tvář. Aden jej toporně opětoval, když se k ní v rychlosti naklonil. Pak se zase odtáhnul a jeho výraz radosti zmizel docela. Ta proměna mě šokovala.

„Co tu děláš, mami?" zeptal se hlubokým hlasem, který poztrácel všechny emoce. Přála sem si být úplně někde jinde než tady mezi dvěma lidmi, kteří toho měli očividně hodně nevyřešeného.

„Snažím se s tebou už nějakou dobu spojit a pak na mě Luke vyrukoval s tím, že jsi zpátky ve škole. Ani nevíš, jak moc mě tahle novinka potěšila, Adene," Adenova matka se pyšně usmála na svého syna a já měla dojem, že jsem v jejích očích viděla se zalesknout i slzy.

„Nedělej z toho velkou vědu," zaprotestoval. Černovláska stiskla rty, nic už neřekla, ale nadále se usmívala. Pak její oči sklouzly na mě. Najednou se rozzářila ještě víc, než předtím. Mohla jsem teď vidět, od koho má Aden tu jeho auru.

„A kdopak je tahle dívka?" zabroukala. Panebože, proč jsem tu zůstala stát s Adenem a nešla si po svých. Ucítila jsem na sobě Adenův pohled.

„Tohle je Chelsea Maloren. Chelsea, tohle je moje matka. Adelaide Clarke," představil nás Aden spořádaně.

„Ráda váš poznávám," zamumlala jsem a stiskla její už nataženou ruku.

„A já tebe. Počkat, ty jsi ta dívka, co se o ní zmínil Luke. Ta co donutila toho naše tvrdohlavce se vrátit zpět k učení," vykřikla nadšeně. Vytřeštila jsem na ni oči. Podívala jsem se na Adena a ten mě ve tváři stejný výraz, jako já.

„Já... já jsem ho k ničemu nenutila," obhajovala jsem se.

„Žádné obavy, bylo to myšleno jen v dobrém. Jsi velmi krásná, nedivím se, že jsi ho sem nakonec přilákala," bylo očividné, že Adelaide byla zvyklá říkat co měla zrovna na jazyku. Aden vedle mě tiše zaskučel a já potlačovala pobavený úsměv.

„Děkuji, paní Clarke," odpověděla jsem a Adelaide na mě mrkla. Pak svoji pozornost zase obrátila na syna.

„Už jsi nebyl doma skoro měsíc. Slib mi, že tento víkend přijdeš," její úsměv trochu povadnul, když promlouvala k Adenovi se vší vážností. Adenův výraz ztvrdnul. Vůbec jsem to nechápala. Proč se neukáže doma? Jeho matka ho zbožňovala, podle toho, jak na něj láskyplně upírala svoje modré oči.

„Nevím..."

„Tvoje sestra má narozeniny, Adene," naléhala. Aden si vedle mě povzdechl. Pak se Adelaide obrátila zase na mě. „Chelsea, ty musíš přijít taky. To je skvělý nápad a přiveď si nějaké kamarády. I ty Chelsea, vezmi sebou, koho jen chceš. Pořádáme malou oslavu. Aria bude nadšená," Adelaide nadšeně spráskla ruce.

„Paní Clarke, nevím zda je to dobrý..."

„Nesmysl," utnula můj pokus o zamítnutí.

„Budeme tam," utrousil Aden najednou. Mračil se, přesto do svého souhlasu zahrnul i mě. A bůhví koho dalšího.

„Vidíš, Chelsea? Máš na něj dobrý vliv," zasmála se paní Clarke a Aden znovu něco zahučel.

„Mami, máme zkoušku na hru, musíme jít. Uvidíme se v sobotu," rychle jí vlepil pusu na tvář, popadl mě za ruku a táhnul pryč. Ještě jsem stihla zakřičet na rozloučenou, před tím než jsme zahnuli za roh. Tam trochu zpomalil. Zírala jsem na jeho profil a čekala, až něco řekne. Ale bylo evidentní, že nic takového v plánu neměl.

„Tvoje mamka vypadá sympaticky," nakousla jsem opatrně. Koutkem úst se usmál, ale nadále se díval před sebe.

„Je úžasná," utrousila. Moje teorie o tom, že se mezi nimi možná stalo něco špatného, což je donutilo se od sebe separovat, pomalu troskotala. „Promiň, že tě zlanařila k té návštěvě. Je přesvědčivá, když se jí zachce," dodal.

„Tak to máš asi po ní," neodpustila jsem si. Konečně na mě vrhnul jeden ze svých zářivých úsměvů, které mě nutili slábnout v kolenou. „A i vypadáš jako ona. Máte všichni v rodině černé vlasy a modré oči?" zajímala jsem se. Ach ty geny!

„Počkej, až poznáš moji sestru," zasmál se. Teď jsem si jen představovala další krásku podobnou jeho matce.

„Počkej, ty to myslíš vážně, že půjdu s tebou na tu oslavu?" měla jsem za to, že to řekl jen, aby uchlácholil svoji matku a aby mohl rychle utéct.

„Jistě. A doufám, že si na sebe vezmeš nějaké hezké krátké šatičky," vyzývavě na mě vyšpulil pusu a já se ho nerozpakovala plácnout do ruky. To už jsme došli ke dveřím vedoucí do provizorního divadla. Chtěla jsem ho podrobit přednášce o tom, jak se chovat jako gentleman, ale dveře se najednou rozrazily a v nich se objevil Landon.

„Tady jste! Tak rychle! Máme hodně práce! Musíte si zkusit základy vašich kostýmů!" zahalekal, přičemž se vtěsnal mezi nás a objal nás kolem ramen. Vmánevroval nás dovnitř a rovnou k jeho koutku, který byl pokrytý různými látkami, nůžkami, metry. Byl to chaos.

„Máš tu neuvěřitelný nepořádek," neodolala jsem.

„Jsem si toho vědom. Ale jsem umělec, já to mám povolené. A teď zavřít..." ukázal na moji pusu. „Svléknout," a pak na moji postavu.

„Jednou jsem měl v plánu tě svléknout, ale že se to stane tak brzy..." ozval se Aden konečně. Zpražila jsem ho pohledem a Landon se hodně snažil, aby na sobě nedal znát, jak moc se mu chce smát.

„Pro tebe platí to samé," rozkázal Landon a Adenovi sklaplo. Ktery bohužel neměl takové zábrany, takže než jsem se nadála, už přede mnou stál bez trička.

„Vážně?" nemohla jsem od něj odtrhnout oči, i přesto jak moc jsem se snažila.

„Pro puritány tu máme paraván," podotkl Landon, to už to ve mně vřelo. Věnovala jsem mu ten samý pohled, kterým jsem častovala Adena ještě před vteřinou.

„Ty máš být na mé straně!" zasyčela jsem. Vytrhla jsem mu můj kostým z rukou a zvednutou bradou jsem zašla za nabízený paraván.

„Exhibicionisti," zabručela jsem si jen tak pro sebe. Jednu výhodu to mělo, nemusela jsem se ještě k tomu dívat na převlékajícího se Adena. Na to jsem nebyla psychicky připravená. Viděla jsem jeho holou hruď několikrát a ještě sem se přes pocity, které mě zaplavují, nepřenesla.

„Hni s tím svým krásným zadkem," popohnal mě Landon. Uhladila jsem si lesklou látku své sukně a vytáhla vlasy spod límečku. Pak jsem se ukázala. Landon si mě prohlížel kritickým okem a dokola mě obcházel, aby věděl, kde moje šaty potřebují ubrat, či naopak. Šaty se mi líbily, jen jsem měla dojem, že u jeho výstřihu, Lanovi ujela ruka. A bylo to i dosti těsné.

„Špatně se mi dýchá," zasýpala jsem hraně. Pak můj pohled padl na Adenovi. Málem jsem tam omdlela. V jeho středověkém kostýmu vypadal neuvěřitelně. Nikdy jsem si nemyslela, že mě to bude táhnout k chlápkovi navlečeného do punčocháčů, ale opak byl pravdou. I v jeho případě mu byl jeho kostým celkem těsný, o to víc to byl pastva pro oči. Všimla jsem si i jeho pohledu na mou postavu. Především okolo hrudní oblasti. Shlédla jsem dolů. Sakra, už jsem říkala, že je to moc těsné?

„No asi jsem si myslel, že to bude na tělo vypadat dobře, ale jak tak na vás dva koukám, pravděpodobně byste nebyli schopní tu hru dokončit bez toho, abyste to ze sebe strhali. To nemohu dopustit," zkonstatoval Landon nakonec prohlídky. Přemýšlivě si mnul bradu, jako kdyby myslel svoje slova smrtelně vážně.

„Zase to nepřeháněj," zahučel jsem.

„Mluv za sebe," promluvil Aden, jehož najednou bouřkově modré oči, klouzaly po mém těle. Ok, hormony, vy se zklidníte a já se vám to pokusím vynahradit, platí? Bohužel si moje tělo dělalo, co chtělo a na rozkazy z mozku nereagovalo. Dech se mi zkrátil a tváře mi hořely, že bych byla schopná si na nich usmažit vajíčka.

Vysvobození přišlo v podobě Brandona, který se vyloupnul zpoza Adena. Jeho náhlá přítomnost, mě donutila se zchladit. Problém byl, že jsem se teď zase necítila příjemně. Sakra.

„Brane, co říkáš? Mám jim trochu povolit švy, nebo je nechat, tak jak jsou?" promluvil Landon do nastalého ticha.

„Nechci, aby mi na pódiu omdleli," usmál se Brandon. Landon si vzal Adena stranou, aby krejčovskou křídou označil místa, která musí být volnější. Brandon přesel ke mně. Byla jsem z nějakého důvodu nervózní.

„Je ti dobře?" zeptal se.

„Ano," zachraptěla jsem. To vážně neznělo moc přesvědčivě. Výmluvně pozvednul obočí. „No dobře tak není, nevím jak se mám teď kolem tebe chovat," zasmála jsem se neklidně.

„Chovej se tak jako před tím, Chels. Nechci, aby to bylo trapné. Neměl jsem ti to říkat,"

„Měl, musel jsi mi to říct. Jsem ráda, žes to udělal, i když to věci trochu komplikuje," pokrčila jsem rameny.

„Ale ty už jsi na komplikace zvyklá, co?" šťouchnul do mě loktem.

„Nemáš ani ponětí," teď se trefil do černého.

„Poslyš, zbytek neděle jsem přemýšlel. Nechci, aby věci mezi námi byli divné, nebo aby ses kolem mě přestala cítit příjemně," začal. Vypadalo to, jako kdyby si svoji řeč nacvičoval před zrcadlem a jak ho znám, pravděpodobně nejsem daleko od pravdy. Přistoupil ke mně o něco blíž, tak že jsem musela zaklonit hlavu, abych mu viděla do očí. Očima sklouznul k mým spojeným rukám a pak jednu z nich váhavě vzal do svých dlaní. Ucítila jsem na sobě pohled. Odtrhla jsem oči od Brandonova obličeje, překypujícím city a zadívala se na Adena. Stál jako socha naproti Landonovi a propaloval nás očima. Brandona víc než mě. Jeho zrak sklouznul na naše spojené ruce. Všimla jsem si, jak se jeho chřípí rozšířilo a kdyby mohl pohled zabíjet, právě teď by to měl Bran spočítané.

Ten testosteron se dal v téhle místnosti doslova krájet.

Došlo mi, že Brandon moc dobře ví, že je v Adenově hledáčku. Dělal to naschvál. Palcem přejel po pokožce na hřbetu mé ruky.

„Co na to říkáš?" zamumlal Brandon. Obrátila jsem k němu svoji pozornost, ale neměla jsem nejmenší tušení, co mám na co říkat. Můj výraz ten fakt pravděpodobně prozradil, jelikož se jen pobaveně zazubil.

„Zeptal jsem se, zda bys se mnou šla na jedno rande. Nic v tom nehledej. Dej mi jen jedno rande," zadíval se vážně do mých očí a čekal na mou odpověď. Oh sakra! Žaludek se mi nervózně stáhnul. Co mám dělat?

„Já nevím..."

„Jedno rande, nic víc nežádám. Neptám se tě tu, jestli si mě chceš vzít," pozvednul obočí a já měla chuť se smát. Byl to pořád můj Brandon, nezáleželo na tom, jaké city ke mně chová. Protočila jsem oči. A nezáleželo na tom, co řeknu. Nakonec by mě k tomu i tak přesvědčil. Povzdechla jsem rezignovaně.

„Přinesu sebou gumové medvídky," dodal. Věděl, jak na mě.

„Dobře," souhlasila jsem. Panebože, k čemu jsem se to zase upsala.

„Chelsea, teď je řada na tobě," zavelel Landon. Skoro jsem nadskočila. Byl jsem úplně pohlcená Brandonovým pohledem. Udělala jsem mu radost, což jsem poznala podle toho, jak drtil moji ruku ve svém sevření. Pak mě propustil, abych mohla přejít k Landonovi. Aden od něj odstoupil, abych mohla nahradit jeho místo a začal se vysvlékat. Sakra.

„Rozpaž," rozkázal Landon a přiblížil se ke mně se špendlíky, čnějící mu z úst. „Aden nás v sobotu pozval na narozeninovou party jeho sestry," informoval mě, když si přede mě dřepnul. Vyvalila jsem na něj oči a pak pohledem zakotvila na Adenovi, což jsem dělat neměla. Už zase na sobě neměl vršek. Bože! A ďábelsky se usmíval.

„Vážně?" vydechla jsem. „I Brana?" při vyslovení Brandonova jména se dotyčný zamračil a o krok k nám přistoupil.

„Co já?" zajímal se.

„Zvu vás všechny tři. Bude tam i Nate a další závodníci. Kip," shrnul to Aden, když si přes hlavu natahoval tričko. Trochu jsem si oddechla, ale představa jeho odhaleného břicha a hrudi, a hrajícího svalstva pod mírně opálenou pokožkou, neopouštěla moji mysl. Odlepila jsem od něj oči a našla Brana, který vypadal stejně vyvedený z míry, jako já.

„Zveš nás na co?"

„Na oslavu narozenin jeho sestry," odpověděla jsem na místo Adena. Podívala jsem se na černovlasého krasavce. Podle jeho výrazu to vypadalo, že to myslí vážně. Ještě před vteřinou to vypadalo, že ztratí nervy a vrhne se na Brana. A teď ho zve bez okolků k sobě domů? Uniká mi něco? Že by pozval Landona, bych pochopila. Ale Aden věděl, ještě dřív než já, že Bran ke mně chová víc než jen přátelské city.

„Proč tak najednou?" zeptal se Brandon podezřívavě. Aden se na něj vypočítavě usmál. Jistě, že má něco za lubem.

„Řekl jsem si, že je na čase poznat blíže kamarády dívky, o kterou mám zájem," v duchu jsem zasténala, hned jak ta provokativní věta opustila Adenovi dokonalé rty.

„Tohle nedopadne dobře," zamumlala jsem polohlasně.

„Naopak. Myslím si, že je to úžasný nápad," promluvil Landon po dlouhé době mlčení. Strategicky se přesunul k Brandonovi, který opět začal rudnou ve tváři. Zajímalo by mě, zda budu mít někdy klidný den.

„Super, tak se uvidíme. Chelsea, můžu s tebou mluvit na chvíli?" vyzval mě Aden zdvořile. Tep se mi okamžitě zvýšil. Landon mě postrčil, vzal svého bratra a odtáhnul ho od nás pryč. Uvědomila jsem si, že na rozdíl od něj mám na sobě stále svůj středověký oděv. Přišla jsem si v něm moc odhalená.

„Můžu tě v sobotu vyzvednout a vzít tě k nám domů?" zeptal se tiše. Na rtech mu pohrával lehký úsměv, který mě i tak dokázal dost ovlivnit.

„Klidně tam mohu dojet sama," namítla jsem.

„Já vím, přesto bych tě rád vzal," naléhal. Mírně naklonil hlavu na stranu a upřeně se na mě díval. Byla jsem z něj nervózní. Ne, že bych normálně nebyla. Ani se mě nedotýkal a měl jsem pocit, jako kdybych byla v jenom ohni. To, že se červenám, už jsem v jeho okolí brala jako samozřejmost.

„Dobře," zamumlala jsem uzarděle. Jeho úsměv se rozšířil a o krok ke mně přistoupil. Jeho další slova mi vzala schopnost normálně uvažovat.

„A taky bych si u tebe chtěl zarezervovat rande. Ale nechci jen jedno. Chci je všechny," on slyšel náš rozhovor s Brandonem. To byla první myšlenka, která mě napadla. Pak to, jak přímočarý je. Vždy mi to bralo dech. Jde si za tím, co chce. Někomu by to přišlo až moc, ale mě to z nějakého zvrhlého důvodu imponovalo. Jak se mu má člověk ubránit, když vyrukuje s takovými zbraněmi.

Uzavřel mezeru mezi námi. Nic si nedělal z toho, že mlčím a sklonil se ke mně. Něžně vzal moji bradu mezi ukazováček a palec. A já mu vyšla vstříc, bez sebemenších protestů, když přitiskl svoje horké rty na mé. Polibek neměl dlouhé trvání, ani se ho nesnažil prohloubit a věřte mi, že jsem byla všemi deseti pro. Políbil mě jen proto, aby svá slova potvrdil. Když se ode mě odtáhnul, oba jsme vypustili zadržované dechy. Jemně mě pohladil po linii čelisti. Když jsem se střetla s jeho ztemnělým pohledem, tušila jsem, jak moc chce udělat víc. Potěšeně se pousmál a pak o krok odstoupil.

„Jestli se na mě hned teď nepřestaneš dívat, tímhle způsobem. Na jedno rande tě vezmu hned teď," promluvil ochraptělým hlasem, který vyslal slastné trnutí podél mé páteře. Odvrátila jsem od něj oči a rychle prchala za paraván se převléknout zpět do normálních věcí.

V duchu jsem viděla ten rozdíl mezi tím, jak se cítím v přítomnosti Brandona a pak Adena. Aspoň v tom jsem měla jasno. S Adenem jsem ztrácela hlavu a srdce mi bilo, jako kdybych měla dostat infarkt, pokaždé, kdy se přiblížil až moc. S Branem mi je dobře a cítím se s ním bezpečně, jelikož ho znám do hloubky a je to můj přítel.

Jediné v čem jsem neměla jasno, bylo, jak tohle vše vyřeším, až přijde čas.

Sobota přišla tak rychle, že když jsem se ráno probudila, měla jsem potíže tomu uvěřit. Celý týden jsem prožila v divné euforii. A to asi díky tomu, jakou pozornost mi poskytovali moji přátele. A ano, počítala jsem mezi ně i Adena.

Během chvílích na přednáškách, které jsme spolu sdíleli, jsme si vyměňovali poznatky o různých tématech, týkající se právě probíraných látek. A já zjistila, že Aden je až překvapivě sečtělý. Což neustále přinášelo jednu otázku do popředí mé mysli. Proč opustil školu? Proč, když je tak zatraceně chytrý. Oblíbila jsem si poslouchat ho, když mi šeptem při hodinách vykládal zajímavosti, které bych se jinak od profesora nedozvěděla.

A pak tu byl Brandon, který byl zase zpátky v modu společně se svým dvojčetem, s jasným cílem mě otrávit k smrti, svým obvyklým doplňováním vět a vtipkováním okolo.

Kupodivu se nic významného celý týden nestalo. Ani jeden z mých „nápadníků" se ke mně nepřiblížil, za což jsem byla na jednu stranu ráda. Dávalo mi to prostor k uvažování.

Brandon si zatím nenárokoval své slíbené rande a ani Aden se nepřihlásil.

A teď tu byla sobota.

Stála jsem před svou skříní a koukala do ní, jak do bezedné studny. Přestože se moje kolekce šatů, od Lizzinýho zásahu, kdy mě nařkla z toho, že se oblékám moc hipstersky, zvětšila. I tak jsem si nevěděla rady. Chtěla jsem to hodit za hlavu a obléknout se tak jako vždy, ale za prvé neměla jsem tušení, jak moc tahle party bude party, nebo spíš dýchánek. A za druhé jsem měla v hlavě zafixovaná Adenova slova o tom, jak moc rád by mě viděl v šatech. Přestože bych mu nejraději vrazila facku za jeho opovážlivost, jelikož jeho výrazivo nebylo tak jemné, jak jsem si v hlavě přeložila, chtěla jsem se obléci stylově. Chtěla jsem, aby mu brada spadla až k nohám.

Našla jsem černé šaty, vypadající celkem obyčejně, ale když jsem si je oblékla, zjistila jsem, že jsou poněkud přiléhavé. Měly kulatý výstřih, ne moc odhalující, ale přesto provokativní. Končily nad mými koleny a jediný detail, který je dělal celkem zajímavé, byly krajkové dlouhé rukávy. Kriticky jsem se podívala na výběr bot. Jediné, co se k šatům hodily, byly vysoké podpatky s otevřenou špičkou, ale už teď jsem prolévala slzy nad smrtí svých chodidel.

Aden mě měl vyzvednout za třicet minut, takže jsem se ještě musela stihnout trochu zlidštit. Což znamenalo. Přejet vlasy hřebenem a sepnout si je dozadu. Nechala jsem je přírodně zvlněné. V překladu... bylo to chroští, s kterým jsem neměla trpělivost cokoliv dělat. Make – up pro mě vždy byl španělská vesnice, ale uměla jsem si aplikovat maskaru. A tím to končilo. Nakonec jsem si dala obyčejné kamínky do uší a byla jsem připravená. Pochybovala jsem, že někomu dnes spadne čelist, při pohledu na mě, ale nikdo nemůže říct, že jsem se nesnažila.

Zvonek mě vytrhl z mého nakrucování před zrcadlem. Popadla jsem svůj zimní kabát a seběhla dolů.

A/N

Zdravíčko! :P

Jsem zpět s dalším přínosem Vašeho oblíbeného příběhu :D

Na FB stránce jsem napsala, že už vím jakým způsobem ukončím tuto knihu a prý ji nikdy ukončovat nemám a mám ji psát donekonečna :D ehm ehm ok lidi, uklidníme se a budeme realističtí :D

Víte, že to nejde :D Všechno krásné jednou končí!:P

Každopádně, doufám, že se Vám takhle kapitola líbila!

Co říkáte na paní Clarke, vsadím se, že jste zvědaví i na Ariu:P

Nějaké typy na to, proč je Aden tak vzdálený své rodině? Moc náznaků jsem Vám nedala, ale jsem si jistá, že to i tak někoho mohlo částečně trknout :) Ale nepište to do komentů, kdyby se někdo trefil, nechceme zkazit čtení dalším nadšencům :P

No pak tu máme další problémy...

Brandon vs. Aden 

A pozvánky na randevů!! :D

Jak tohle dopadne? Vypadá to totiž, že to ani jeden z nich nechce vzdát :D

Každopádně, kdo se těší na další kapitolu, ať začne skákat po pokoji po jedné noze a přitom mi napište nějaké hezký koment :D

A nezapomeňte na VOTES!

Adios!

Te Quiero!
😂❤️