~~~Banner, který vidíte, za videem stvořila @beatrisierosseau !! LOVE IT!!

Simple plan - Opinion Overload ~~~

Mohla bych říct, že následující týden byl úplně stejný, jako ten minulý. Aden se vrátil k ignorování mé osoby, kromě chvílích na zkouškách hry. A jinak jsem se pohybovala mezi výukou, časem stráveným doma, zíráním na Adenovu božskou tvář a rozhovory s dvojčaty.

Jejich ohromení a zvědavost se snad zvětšovala každým dnem, od soboty, kdy sem jim prozradila největší tajemství mého života. Landon mi prozradil, že je to ten největší zamilovaný příběh, o kterém kdy slyšel. Kdežto Brandon bručel něco o tom, že je to na hovno.

Mohla jsem souhlasit s oběma.

Každopádně mě oba bombardovali všetečnými otázkami na Damona a na všechny detaily našeho příběhu. I když jsem jejich zvědavost chápala, někdy mi to bylo za těžko, ze sebe dostat jakákoliv slova. Naštěstí to poznali s předstihem a rychle od svého vyslýchání upustili. To však neměnilo nic na tom, že oba dva teď civěli na Adena, víc než bylo zdrávo. I on si toho všimnul, i když na to nic neřekl, když jsme spolu probírali náš text na zkouškách.

Výslovně jsem klukům zakázala cokoliv o Damonovi zmínit před Adenem. Slibovala jsem jim bolestivou odplatu, jestli jim to byť jen uklouzne, při tom jsem propalovala Landona pohledem, během něhož se snažil nasadit nevinný výraz.

Sice se ani jeden z nich neprořekl, ale to jejich zírání by znervóznilo i mamuta. Aden se na ně párkrát divně podíval během naší páteční zkoušky. Tentokrát jsme spolu ani tam nemluvili. Jelikož se kolem nás ochomýtal Landon s krejčovským metrem, aby nám vzal míry. Tak jsme stáli naproti sobě, jako sochy a zvedali ruce a nohy, podle toho, jak nám Lan nařídil. Bylo to ještě víc trapné, když on se vyhýbal mému pohledu a já jeho.

Proč se mnou mluvil normálně v sobotu a teď zase dělá, jak je nedostupný? Chvíli jsem musela potlačovat touhu vytrhnout metr z Landonova sevření, omotat ho kolem Adenova krku a zaškrtit ho. Aspoň by konečně poznal jaké to je, být doopravdy zraněn mou agresivní osobu. Naštěstí jsem svoje zabijácké choutky udržela na uzdě a jen se sama pro sebe mračila. Když Landon skončil se mnou, přesunul se k Adenovi. Posadila jsem se do tureckého sedu na podiu a pozorovala ty dva.

O něčem se bavili. A já byla frustrovaná, že jsem neměla nejmenší ponětí o čem. Snažila jsem se naklonit blíže k nim, ale Lan po mě střelil obezřetným pohledem, tak jsem radši sklopila oči ke svému textu.

Zrovna jsem k nim zase zvedla hlavu, když se na mě oba dva podívali v tu samou chvíli. Pak Aden přikývnul. Jistě znáte ten pocit, kdy máte chuť si vytrhat vlasy z hlavy, jak moc chcete vědět, o čem je řeč. Tak, tak nějak jsem na tom teď byla.

Když Lan skončil s Adenem, tak ho rovnou propustil, jelikož už byl konec zkoušky. Zase jsem mohla obdivovat jen jeho vzdalující se pozadí. Vyskočila jsem na nohy a přešla k Lanovi. Tázavě jsem se na něj dívala.

„Tíží tě něco, Chelsea?" zajímal se, když si uklízel svoje náčiní.

„Nedělej hloupého a vyklop to," založila jsem si ruce na hrudi a opětovala mu pevným pohledem.

„Nemám ponětí, co chceš, abych vyklopil, zlato," pozvedl obočí a nadále si hrál na idiota. Frustrovaně jsem zafuněla.

„O čem jsi s Adenem mluvil. Mě ignoruje už dva týdny a s tebou se baví bez zábran," vážně jsem neměla v úmyslu, aby to vyznělo tak ublíženě, ale když koutky jeho úst zacukaly v náznaku lišáckého úsměvu, věděla jsem, že mi to moc nevyšlo.

„To bylo jen mezi kluky, Chels. Měla bys to respektovat," dával mi teď zrovna ochutnat mé vlastní medicíny? Rozhodně to tak vypadalo, jelikož mi nechtěl prozradit, o co se jedná. Stejně tak jako já jsem jim nechtěla říct moje tajemství.

„Landone!" zavrčela jsem rozladěně, to už se u nás objevil i Bran, který do teď pracoval s Monteky a Kapulety na jejich sváru.

„Proč se tak mračíš, Chels?" zajímal se Brandon, který netušil, že mě teď právě Landon mučí.

„Zeptej se svého nevyvedeného dvojčete!" zaprskala jsem nespokojeně.

„Chels chce vědět, o čem jsem si povídal s Adenem. Bavil jsem se s ním o jeho posilování, protože ten kluk má vypracované břišáky, tos ještě neviděla," na Landonově rtech pohrával pobavený úsměv a já zuřila. Byla jsem si stoprocentně jistá, že to určitě nebylo předmětem jejich diskuze. Brandon se tvářil zmateně, dokud jsem nepromluvila.

„Vlastně viděla," vypadlo ze mě dřív, než jsem dokázala zavřít pusu. Oba se na mě ohromeně podívali, když se Landon začal smát.

„Jo takhle. Holka, ty to máš spočítané," vyprsknul a pak se začal smát na novo. Vůbec jsem jeho výbuch nechápala. Brandon byl rudý ve tváři. Dřív, než jsem se mohla zeptat na to, co mu je, tak se beze slova otočil a oddupal pryč.

„Co to..." zakoktala jsem zmateně.

„Nic si z toho nedělej. To bude dobré," ujistil mě Landon a poklepal mě po rameni. Nic víc mi k tomu však neřekl, i když už byl v klidu a najednou velmi vážný.

„Mimochodem, zítra je další závod. Jdeš?" zeptal se znenadání. Několikrát jsem na něj zamrkala.

„Co?"

„Závod. Je dneska někdo v té hlavě tvé?" zavtipkoval.

„Aden pojede taky?" zeptala jsem se s obavami. Landon ke mně otočil hlavu a zkoumal mě těmi oříškovými kukadly.

„Pokud vím, tak ano," přitakal na konec. V hlavě mi problesknula vzpomínka na jeho poslední závod. Musím tam být, nebo možná ne. Co když měl pravdu a zase mu přinesu smůlu. Čert to vem, stejnak si ze mě jako vždy jen utahoval.

„Tak se uvidíme zítra," až když jsem byla v autě mi došlo, že jsem díky Landonově umu mě rozptýlit, zapomněla, že jsem ho vyslýchala. Do pekla s ním!

Další den jsem byla jako na jehlách. Několikrát jsem to chtěla vzdát a napsat klukům, že nikam nejdu, ale pak se hodina, kdy mě měli vyzvednout přiblížila a já bylo skoro bez sebe. Nevím, proč jsem se tak cítila. Ale nemohla jsem si pomoci. Zase ho uvidím závodit. Bála jsem se, ale víc jsem byla divně natěšená.

Vlasy jsem si spletla do dlouhého proplétaného postranního copanu a nechala pár pramenů mi spadat do obličeje. Vzala jsem si na sebe vysoké conversky a tmavě modré kalhoty s vysokým pasem, do kterého jsem zastrkala tričko s potiskem Fall out boy, které jsem si koupila, když jsem byla na jejich koncertě v House of Blues s Liz a Chrisem. Přesto jsem si přehodila světle modrou denim bundu. Byla jsem se svým dnešním zevnějškem velmi spokojená, když jsem spěchala ke dveřím, abych otevřela klukům, kteří byli můj odvoz. Zastavila jsem se před dvěma na chlup stejnými kluky, kteří si mě prohlíželi, jako kdyby právě ze dveří vyšel úplně jiný člověk, než čekali.

„A já doufal, že si na sebe vezmeš ten pokecanej svetr," Landon jako vždy prolomil ticho, svým rádoby vtípkem. „Ne, vážně. Vypadáš skvěle. Zajímalo by mě pro koho ses tak vyfikla," přemýšlivě si promnul bradu.

„Pro nikoho jsem nevyfikla, Lanonde. Přestaň s těmi svými unáhlenými závěry," setřela jsem ho a pak se podívala na Brana. Byl nějak podivně ticho. Stál opřený o sloupek malé verandy a díval se na mě s malým úsměvem na rtech. Už jsem si chtěla oddychnout, že se mu konečně zase vrátila jeho obvyklá dobrá nálada, kterou většinou sdílel s Landonem. Když najednou Bran zavrávoral, když se odlepil od svého místa.

„Brandone?" rychle jsem k němu přiskočila.

„Jsi krásná," zamumlal ke mně, když jsem omotala ruce kolem jeho trupu. Jeho dech ovanul můj obličej a já hned věděla, co se tu děje.

„Proč je sakra na mol?" vyjekla jsem, když se Branovi nohy zachvěly a já už nás viděla ležet na zemi. Landon pomohl svému dvojčeti do vzpřímené polohy, tím že ho popadl kolem ramen, oddechla jsem si, když ze mě sejmul tíhu Branova těla. Ten kluk se nezdá, ale je těžký, jak pytel brambor.

„Dělal jsem na svých návrzích a pak jsem přišel dolů do kuchyně a našel ho, jak upíjí tátovu oblíbenou whisku. Chtěl jsem ho nechat doma, ale trval na tom, že chce vidět závod, tak jsem ho strčil pod studenou sprchu, ale jak vidíš, moc to nepomohlo," vysvětlil Landon, po cestě k jejich autu. Bran se přitrouble usmíval a několikrát na mě i mrknul. Kristepane!

„Proč ses tak zřídil, Brane?" promluvila jsem k němu, když jsem s Landonem nastrkala na zadní sedadlo.

„Prochází si jistým obdobím," odpověděl za něj Landon. Dívala jsem se, jak Bran usnul jako špalek během pěti vteřin.

„Musíme ho dostat domu, měl jsi ho tam nechat. Ještě jsem ho takhle mimo neviděla," i když to taky nebyla pravda. Na začátku našeho přátelství, kdy mě léčili z mojí deprese, jsme se alkoholu taky nevyhnuli. Moc živě si pamatuji na jednu noc u nich doma na zahradě, kdy se ti dva tupci svlékli do naha a dokonale opilí, skočili do bazénu. Ještě, že jsem byla dostatečně chytrá, nebo ne tak pod obraz, že jsem neudělala to samé.

„Máš pravdu," přitakal Landon.

„Co myslíš tím obdobím?" zajímala jsem se.

„Je zamilovaný," sdělil mi. Ohromeně jsem se na něj podívala, abych se přesvědčila, že si ze mě nestřílí. Není to tak, že by mě to nikdy ani nenapadlo. Kluci byli vždy středem pozornosti. A to hlavně kvůli tomu, jak hluční dokázali být. Ale taky kvůli tomu, že to byli sakra krasavci.

„To je... zajímavé. Kdo je ta šťastná?" vyzvídala jsem. Landon se ošil, ale všimla jsem si jeho vědoucího úsměvu.

„Není moje místo, ti to říct. On ti to jistě sám poví," to už jsme dojeli k jejich domu. Pomohla jsem Landonovi odvést, což v překladu bylo, odtáhnout Brana do jeho pokoje. Po cestě jsem nadávala, proč musí bydlet až v druhém poschodí, obrovského domu.

„Bude tu v pohodě?" nechtěla jsem ho tu nechávat samotného.

„Ten se do rána neprobudí, věř mi. On tu whisku vypil celou. Táta se o něj postará, já mu pak jen pomůžu zakopat mého dvojčete tělo, vzadu na zahradě," říkal to tak vážně, že jsem nemohla a vyprskla smíchy.

„Ok, tak jdeme, jinak přijdeme pozdě! Dneska pojedu s Natem v jeho autě," Landon poskočil na místě a pak jsme se vydali pryč z jejich domu, poté co jsme se ujistili, že Brandon dýchá. Lan ho přikryl a já mu připravila kýbl vedle postele.

V autě jsme si pustili hudbu na plné grády a společně si zpívali, za doprovodu One direction a jejich Drag me down. Když jsme přijeli na místo závodu, z očí mi tryskaly slzy smíchu a moje břišní svalstvo dostávalo zabrat. Nepochopíte, dokud neuslyšíte zpívat Landona. Nejsmutnější na tom bylo, že si opravdu myslel, že zpívat umí, neměla jsem to srdce mu ten fakt vyvrátit. A byla to moc velká sranda, než ho umlčet.

Až teď jsem měla možnost si prohlédnout místo, kde se dnešní závod. Znovu jsme sice byli v té odlehlejší části města, ale stále ještě ve městě, když to vypadalo, že jsou ulice zase liduprázdné. Pokud jsem tedy nepočítala den dav na rohu ulice, kde jsme právě zaparkovali. Už jsem předem věděla, že tihle lidi jsou tu pro stejnou zábavu, jako my.

„Kde se tenhle závod koná?" zajímala jsem se.

„Přímo v ulicích," informoval mě a rozmáchnul se kolem sebe. Pak mě vzal kolem ramen, aby se nám snáze prodíralo šumícím davem. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co řekl. Jakože opravdu v ulicích? Všem na očích? Nezákonné závody v ulicích. Adrenalin se mi vlil do žil takovou rychlostí, až mě to ohromilo.

Prodrali jsme se vzrušenou masou lidí, dokud jsme se neocitli na obvyklém plácku, kde byla zaparkovaná závodnická auta. Přispěchal k nám Marcus s širokým úsměvem na rtech.

„Zdravím, jsem rád, že jste se zase objevili. Kde je Bran?" ještě jsme chvíli setrvali a povídali si, přičemž jsem absolutně nedávala pozor. Očima jsem pročesávala přistavená auta, ale nikde jsem GTO nebo stříbrný mercedes neviděla. Mračila jsem se, i když jsem zahlédla Neonovo vozidlo. Konečně jsme se zbavili Marcuse, který se semnou snažil párkrát navázat konverzaci, ale já byla úplně mimo. Lanodon se vedle mě jen pochechtával, tak jsem ho dloubla loktem do žeber, aby s tím přestal. Když jsme došli k Natovi, tak jako kdyby úplně zapomněl na to, že jsem tam s ním.

„Čau Neone, jsi připravený dostat zase na frak?" začal Lan s provokací hned z kraje. Tohle Neonovi dělal vždy.

„Naposledy jsem vyhrál já," natřel mu to Nate, ale s Landonem to ani nehnulo.

„Protože tu nebyl Aden," nedal se Lan. Takhle to šlo ještě pár minut, dokud si konečně nevšimli mojí osoby.

„Už jste skončili? Ahoj Nate," pozdravila jsem se konečně s Naonem, který se ke mně zahambeně sklonil, aby mě objal. Zase mě překvapil. Ten kluk se rád objímal.

„Chelsea, jsi tu taky. Vypadáš úžasně. Mimochodem, kde je to lepší dvojče?" zeptal se, za což si vysloužil ránu do ramene od Landona. Potom se začali zase pošťuchovat. Připadala jsem si jako v mateřské školce.

„Aden dneska nezávodí?" přerušila jsem jejich šarvátku.

„Je přímo támhle," Nate ukázal přes cestu na přistavený stříbrný cadillac. Vyvalila jsem na něj oči. Jistě, že jsem ho celou dobu viděla, jen jsem zapomněla, že Aden má ta závodní auta tři. Auto, jako kdyby křičelo, že dnešní trať vyhraje na plné čáře. Vypadalo jako profesionální kousek. Jeho kapota byla otevřená a nad ním se skláněly dvě osoby. Přičemž se všude kolem nich ochomýtaly spoře oděné dívky, snažící se ukořistit pozornost aspoň jednoho z pohledných mechaniků.

Jako kdyby Aden vycítil můj pohled na jeho pozadí, tak se najednou odlepil od kovové scenérie motoru jeho auta a otočil se mým směrem. Úplně mě to přimrazilo na místě, tím víc, když to byly jeho nezaměnitelné oči, které přistály na mé postavě. Zachvěla jsem se a cítila, jak se mi ruměnec rozlévá po tvářích. Jeho pohled opustil můj obličej a klouzal po mém těle, připadala jsem si, jako kdybych byla právě vysvlékána. Sjel mě pohledem od hora dolů, dokud se zase nezastavil na mé tváři. Bylo směšné, co semnou dělal jeho pouhý pohled. Ale nemohla jsem se přimět se od něj odpoutat. Jeho obličej sice neprojevil žádné emoce nad tím, že mě tu vidí, ale oči prozrazovali všechno, co jsem chtěla vědět. Je rád, že mě vidí. Pak do něj jeho přítel strčil, což ho donutil prolomit to šíleně pouto, které si vytvořil s mýma očima.

„No, tak to dostalo i mě," prolomil ticho Landon, který si ovíval narůžovělý obličej. Což mě poslalo ještě do větších rozpaků.

„Chels, ještě stále trváš na tom, že mezi vámi nic není?" Nate významně pozvednul obočí.

„Já... ehm nevím, co to tu vy dva plácáte," zamumlala jsem, snažíc se se znovu nepodívat jeho směrem.

„Co sem přijel, nikdo ho nedokázal odtrhnout od jeho milovaného auta a ty se na něj jen podíváš a on je jak jelen v říji," informoval mě Landon s vědoucím úsměvem. Panebože, může být tohle ještě víc ponižující.

„Nate, udělej mi laskavost a zacpi mu tu jeho nevymáchanou pusu něčím," zahučela jsem k Neonovi, čekající pobavené úsměvy od obou, ale nedočkala jsem se ničeho takového. Ti dva se na sebe divně podívali a pak se od sebe odvrátili. Co se to tu sakra děje? Uniklo mi něco? Adenova slova o tom, že jsem nevšímavá ke svému okolí, na mě znovu uhodila a já si lámala hlavu, zda nemá čirou náhodou pravdu.

„Dobře, Landone, co mám dělat, když ty jedeš s Neonem v závodě?" snažila jsem se rozehnat to husté ovzduší, které se tu najednou usídlilo. Bylo to nepříjemné.

„Já bych jeden návrh měl," ozval se Nate a obrátil se na mě s jeho typickým širokým úsměvem. Přešel ke mně a s rukou kolem mých ramen mě natočil Adenovým směrem. Sakra, zrovna když se tam snažím nedívat.

„Minule se mu nelíbilo, že ses projela semnou, tak můžeš jet tentokrát s ním," navrhnul, můj mozek nad tím okamžitě mávnul rukou, obracející se s pozvednutou bradou pryč od Adena, ale moje srdce mělo jiné plány. A to začít tancovat v rytmu salsy a laškovně pomrkávat Adenovým směrem. Já mám vážně dost.

„To není nutné..." začala jsem chabě, když se Natův stisk kolem mých ramen zesílil a pak se dal do pohybu. A to přímo k stříbrnému Cadillacu. Zaslechla jsem Lanovo pochechtávání. Marně jsem se snažila vykroutit, a nebo se prostě jen vypařit. To už jsme ale došli ke Stříbrnému Dragonovi.

„Nathanieli..." zasyčela jsem, jenže Aden i Kip už byli na doslech, takže jsem nemohla začít slovně, či násilně napadnout toho ďábla vedle mě.

„Nate? Copak tě k nám přivádí?" zeptal se Aden, na Natea se ale vůbec nedíval. Jeho oči byly zafixované na mě. Obdařila jsem Neona pořádným šťouchancem do žeber, tak jako už jsem to dnes večer jednou praktikovala.

„Pravděpodobně tě jen přišel poprosit, abys dnes jel pomalu a opatrně," ozvals se Kip, jasně narážející na minulý závod. Utíral si při tom ruce do bílého hadru, který byl celý zašpiněný od šmíru.

„To taky, ale hlavně proto, že vím, že se ti nelíbilo, když jsem minule Chels vzal na jízdu. Dneska beru Landona a ona by tu byla sama..." Natovo vysvětlování bylo přerušeno Adenovým hlubokým hlasem.

„Chelsea, chceš jet semnou?" shlížel na mě ze své výšky a mě nezbylo nic jiného, než k němu zvednout pohled. Nate už mě dávno nedržel, jelikož se bál dalšího mého útoku. Utápěla jsem se v modrých hlubinách oceánu Adenových očí.

„Ano," vydechla jsem. V hlavě jsem spřádala plány na to, jak pomalu a bolestivě zabít Natea a Landona. Ale jak jsem chtěla sebevíc, nemohla jsem říct ne. Jako kdyby mi to moje vlastní tělo nedovolovalo.

„Super, uvidíme se u cílové rovinky. Přeju hezký výhled na zadek mého auta," mrknul Nate na Adena.

„Ve tvých snech," oplatil mu Aden s malým úsměvem, pak se Nate odporoučel ke svému autu, o které se opíral šklebící se Landon. Zamával na mě a ukázal mi zvednuté palce, jako kdyby právě udělal, přesně to, o co jsem ho žádala. Tak jsem na něj zamávala zvednutým prostředníčkem, pravé ruky. To ho však nezastavilo v tom jeho zpropadeném usmívání. Protočila jsem nad ním oči a pak zase věnovala svoji pozornost Adenovi. Na jeho rty se probojoval úsměv.

„Plán vyšel?" jistě, že mu neušla moje scénka s Landonem a teď to vypadalo, jako kdybych to naplánovala já.

„Co když jsem tu jen nasazená, abych tě rozptýlila od jízdy a pomohla vyhrát Nateovi," vytřela jsem mu zrak, ale jeho úsměv se jen prohloubil.

„A jak přesně mě hodláš rozptýlit, Chelsea," dorážel, čímž mi sebral vítr z plachet a já na něj byla schopná jen civět, jako idiot.

„Tak dobrá, flirtování bylo dost. Je čas Adene," zavelel Kip a vytrhl mě tak z divného tranzu, který mě přitahoval k černovlasému bohovi naproti mně. Až teď jsem věnovala pozornost domu, co měl na sobě. Jeho tmavě šedé tričko se pyšnilo potiskem s AC/DC, jehož rukávy byly vyrolované až k jeho rozložitým ramenům, zase byl navlečený do úzkých kalhot, které poskytovaly prostor k různým představám, jelikož pevně obepínaly jeho vypracované nohy. Dokonale mi vyschlo v krku. Adenovi samozřejmě moje zíraní neušlo a to jeho úsměvu pomohlo ještě víc se rozšířit. Stáhla jsem obočí. Pak se pohnul ke svému autu a otevíral dveře na straně spolujezdce.

„Chels, postarej se o to, ať zase nezjančí," mrknul na mě Kip a já jen s úsměvem přikývla, pak jsem se uvelebila v koženém sedadle. Aden se ke mně sklonil, aby mi zapnul křížový pás. Chtěla jsem protestovat, že jsem schopna to udělat sama, ale když se mi do nosu dostala jeho svěží mentolová vůně, ztratila jsem nit svých myšlenek. A jeho ruce nenápadně přejely po mých bocích, jak se ke mně nakláněl. Jeho obličej byl tak blízko, že se stačilo jen nepatrně nahnout a dotkla bych se ho nosem. Když se odtahoval, zadíval se mi do očí, zanechávající mě bez dechu. Zabouchnul za sebou dveře a posadil se vedle mě.

Musela jsem mozek násilím nutit se soustředit se. Auto se s tichým vrněním nastartovalo, dokud Aden nedupnul na plyn a mě ohlušil křik silného motoru.

„Opravdu se na to cítíš?" ozval se, když se Aden pomalu přesouval ke startu tratě. Všimla jsem si, že podél ulice, kam až jsem dohlédla postávali diváci, čekající na začátek.

„Jako nikdy," věnovala jsem mu odhodlaný pohled a on se na mě polovičatě usmál. Pak se jeho obličej proměnil na soustředěný, takový, který jsem viděla u Natea.

„Jsi si jistý, že mě tu chceš? Sám jsi říkal, že většinou skončíš zraněný, když jsem poblíž," neodolala jsem. Sice se na mě nepodíval, ale zaslechla jsem, jak se tiše zasmál.

„Jsem rád, že jsi u mě v autě a ne v Neonově. To je to, na čem záleží," vysvětlil. Moje obočí vystřelilo vzhůru, ale už jsem na to nic neřekla. Znala jsem jeho postoj k tomu, že jsem se vesele nechala vozit někým jiným, než s ním. Výsledek toho byl jeho vztek a zdemolované GTOčko.

Ani jsem nestihla postřehnout pokyn ke startu, dokud se můj žaludek neocitl na zadním sedadle auta, jak rychle jsme vystřelili vpřed. Očima jsem střelila kolem nás a viděla, jak další auta udělala to samé. Nevím, jak to Aden udělal, ale najednou jsme všechna další auta ztratili z dohledu, když cadillac prosvištěl první ostrou zatáčkou. Nedokázala jsem zastavit šílený úsměv, který se mi usadil na rtech. Několik vteřin jsem se dívala na ubíhající cestu před námi, ale pak jsem pohledem zakotvila na řidičově obličeji. Jeho tváře poněkud zrůžověly, ale to mu neubíralo na přitažlivosti. Plné rty byly stažené do tenké linky, ale co každou chvíli se je svlažil jazykem a já jsem se vedle něj roztékala.

Když v tom se do mého mozku probojoval netypický zvuk, který přehlušil i burácení motoru auta.

Byly to policejní sirény. 

A/N

O ohhhhhh!

Ano, netvařte se jako Brian... opravdu jsem to udělala :D

Jak tohle dopadne??

No já vím, ale Vy ne... o to větší bžunda to je :D

Ale jak se Vám líbila kapitola... Aden se vrátil k ignorování Chelsea, ale komunikuje s Landonem, Bran se ožral jako doga, pak Nate nevypadá dotčeně, že Chelden jsou tak očividní a ještě ji k němu sám dostrkal...hmmm... a teď to vypadá, že další závodu je narušen!

Povězte mi všechno!

BTW! děkuji moc za Vaše komenty! Všichni mi pověděli, jakou zmrzku mají nejraději a moje nej je (moc ji nejím, ale když ano) tak je to vetšinou Cookie od Ben&Jerry :P

Mimochodem tady máte jen takovou malou představu všech 3 Adenových aut.

A tady je tak nějak, jak si představuji Chels (jednou jsem její obrázek zveřejnila v 1. díle) ale přeci jen se asi trochu změnila, vyspěla...atd... tak tady :)

 A ještě stále nejsem spokojená, no nevadí! Snažím se ještě najít podobiznu Kipplinga, ale to až příště! :))

Kdyby měl ještě někdo choutky udělat mi nějakou tu koláž pro Banner, sem s tím! Věnuji kapitolu, jako odměnu! :)))

ok 

Loučím se!

Zase příště!

LOVE YA!