~~~ Good Charlotte - Can't sleep without you ~~~

za tři dny je uvidím!!! :))))))

Neklidně jsem se zavrtěla. Dělalo mi potíže spát v cizím prostředí. Několikrát už jsem přespala u kluků, nebo dříve u Liz, ale nikdy se mi nikde nespalo lépe, než u mě doma. Přišlo mi, že jsem až moc fixovaná na ten dům. Držela jsem se ho a vzpomínek v něm, jako o život.

Povzdechla jsem si a obrátila jsem se na bok. Zvedla jsem hlavu a zadívala jsem se k Adenovo pokoji. Usnul, hned jak jsem ho tam nechala. Odvrátila jsem od něj zrak a znovu jsem si povzdechla. Vzpomínky na události dnešního večera se na mi neustále promítali před očima. Tolik emocí, které jsem v rychlém sledu za pár hodin vystřídala, mi daly zabrat.

Při pohledu na převrácené GTO mi ztuhla krev v žilách a já ztratila schopnost jasně uvažovat. Neustále jsem si v hlavě nadávala, že jsem se nechala tak strhnout. To, jak se na mě všichni otočili, poté co jsem vykřikla to jméno, bylo zničující. Cítila jsem na sobě tázavé pohledy. Mohla jsem si jen představovat, co si asi myslí. Jenže jsem neměla čas ani náladu, něco vysvětlovat. Bylo mi jasné, že hned jak se ocitnu ve spárech dvojčat, neuniknu jim.

Kluci znají jméno kluka, který mi zlomil srdce, i přesto že neznají detaily. Ví, co pro mě to jméno znamená. Jak jim jen vysvětlím své uklouznutí?

A pak to, jak se Aden dnes večer choval. Vůbec jsem ho nechápala. Byl tam s tou svojí černovláskou a pak najednou vyletěl, jako čertík z krabičky, jen proto, že jsem se projela v Natově autě. Choval se jako šílenec a já se z nějakého nejasného důvodu cítila i tak zodpovědná za to, že havaroval.

Naše diskuze v autě a pak tady u něj doma, mě taky nenechávala chladnou. Hlavně výkyvy jeho nálad. Ale na to jsem taky nemohla říct. Moje emoce byly, jako na horské dráze. Nevěděla jsem, co si sama se sebou počít. Zafuněla jsem a znovu se převalila. Rukama jsem si prohrábla vlasy a zírala do stropu.

Z mého přemýšlení mě vyrušil divný zvuk. Zvedla jsem hlavu a zadívala se směrem k Adenovo ložnici. Převaloval se jako zběsilý. Ani nevím jak, a už jsem byla na nohou. Odběhla jsem do pokoje a pak pomalu došla k jeho posteli. Pořád ještě spal. Jeho víčka byla pevně sevřená a jeho čelo bylo stažené. Najednou se prudce nadechl, jeho tělo se napjalo, jako kdyby ho něco bolelo. Už jsem k němu chtěla přiskočit a probudit ho, ale další jeho počínání mě v tom zarazilo.

„Chelsea," vydechl. Pořád ještě v hlubokém spánku. Jeho obličej se dokonale vyhladil a na rtech se mu usadil jemný úsměv. Takový, který jsem u něj ještě nikdy neviděla. Šokovaně jsem se dívala na jeho tvář, která teď zářila štěstím. Co to...?

„Ani když ti povím, že tě taky miluji," zamumlal náhle. Došlo mi, že jsem v ohromení otevřela ústa dokořán. Už jsem si nebyla tak jistá, že stále ještě spí. Přistoupila jsem k němu blíž. Ale nemohlo o tom být pochyb. Chvíli se zase nic nedělo, dokud se zase nezamračil.

„Mohl jsem jí dát víc. A tobě taky," pronesl skoro neslyšně hrdelním hlasem. Nechápavě jsem si ho prohlížela. Měla jsem divný pocit, srdce mě bolelo z té námahy, jak rychle bušilo. Díky jeho slovům se mi vnitřnosti zkroutily vzrušením. Až na to, že jsem neměla páru proč.

„... druhá šance," nestihla jsem postřehnout celou větu, jen ta dvě poslední slova. Pak se převalil na bok, směrem ode mě. Nikdy jsem ještě nikoho nepřistihla mluvit ze spaní. Ale na noční můru to nevypadalo. Částečně jsem si oddechla, vážně jsem měla obavy, že mu je zle. Přesunula jsem se ke křesílku v rohu jeho pokoje. Na chvíli tu zůstanu, jen tak pro jistotu. Stejně nemůžu spát. Uvelebila jsem se na překvapivě pohodlném křesle a dívala se na jeho nehybnou postavu. Jediná známka toho, že není mrtvý, byl pravidelně se zvedající hrudník.

Než jsem to mohla zastavit, už se mi zavíraly oči.

Probudila jsem se až ráno a to hlavně kvůli tomu, že mi bylo strašné horko. Zavrtěla jsem se ve své pohodlné pozici. Byla jsem zahrabaná pod dekou a něco těžkého mě tlačilo kolem pasu. Ještě stále jsem se neobtěžovala otevřít oči. Bylo mi takhle skvěle. Měkká matrace pode mnou mě objímala a společně s něčí rukou omotanou kolem pasu, jsem se cítila dokonale bezpečně a ... počkat!

Prudce jsem otevřela oči. Ležela jsem na boku a na posteli, v pokoji, který jsem neznala. V žaludku se mi usadilo semínko paniky. Klid holka, třeba ještě sníš. Pak jsem ale za sebou zaslechla povzdech, který mě ovanul vzadu na krku. Ok. Je čas vyšilovat!

Obrátila jsem hlavu, tak abych viděla na toho dotyčného za sebou. Tělem se mi rozlila vlna úlevy, když jsem našla jen důvěrně známý obličej. Aden ještě stále spal. Jeho hlava byla tak blízko té mé, že jsem měla úžasnou šanci hltat každý jeho unikátní rys obličeje. Jeho výraz byl uvolněný, s mírně pootevřenými plnými rty. Na sucho jsem polkla. Jeho ruce kolem mého těla se najednou pohnuly, ale jen aby si mě přitiskly více k jeho tělu. Ach můj bože. V duchu jsem klela, jak dlaždič. Nemohla jsem ignorovat fakt, jak dobře jsem se v jeho objetí cítila. Obrátila jsem hlavu zpět do normální pozice.

Nevím, zda to dělal podvědomě, nebo proč to dělal, ale jeho obličej se znenadání zabořil do mých vlasů. Celým mým tělem projela slastná vlna, se kterou jsem ale nemohla zhola nic dělat. Kousla jsem se do jazyka, aby mi ze rtů nesplynul sten.

Jak jsem se do pekla ocitla v jeho posteli a v jeho náruči?

Pokusila jsem se od něj odvalit, ale jeho paže, kolem mě byly uzamknuté tak, že jsem se sotva mohla pohnout. Vzala jsem ho za zápěstí a pomalu jednu z rukou zvedla a položila ji na jeho bok. Zastavila jsem se, když se z jeho hrdla vydralo zamručení. Bohužel ho můj manévr donutil změnit pozici tak, že se překulil polovinou těla na mě. Měla jsem dojem, že se pravděpodobně udusím.

„Adene, slez ze mě. Uděláš ze mě palačinku," zaskučela jsem do jeho vlasů. Jeho hlava mi, ani nevím jak, spočívala na rameni. Bože, voněl přímo neodolatelně. Zavrtěl se trochu.

„Dal bych si palačinky, ale ještě zůstaňme v posteli, zlato," zamumlal do citlivé kůže na krku. Jeho hlas zněl ochraptěle, neměla jsem tušení, zda ví s kým je v posteli, nebo zda ještě stále sní, ale potřebovala jsem se od něho dostat pryč a to hned teď.

„Adene sakra, slez ze mě!" zahučela jsem a snažila jsem se ho od sebe odtlačit, ale bylo to, jako kdybych se snažila zvednout Thorovo kladivo, neproveditelné.

„Dobře, dobře," zašeptal. Pořád ještě zněl ospale, ale to co začal dělat potom, rozhodně svědčilo o tom, že je vzhůru. Maličko pozvednul hlavu, ale jen proto, aby se zase sklonil a vtiskl mi horký polibek na stranu krku. Nečekala jsem to, ani jak na to zareaguje moje tělo. Dokonale jsem zvláčněla, když provedl to samé, jen o něco vášnivěji a pak znovu a znovu, v hrudi mi zavibrovalo zasténání.

Cítila jsem jeho ruce na stranách mého těla, jak klouzají směrem nahoru. Když jsem zaznamenala jeho zuby na jemné kůži mého krku, přistihla jsem se, jak jsem naklonil hlavu tak, aby měl lepší přístup. Dech se mi zkrátil a srdce mi v hrudi poskakovalo jako šílené, když se na scéně objevil jeho jazyk. Náruživě líbal linii mé šíje a já se otřásla pokaždé, když jeho horký dech pohladil mou pokožku. Jeho prsty tiskly můj pas a dráždily holou kůži, když se dostal po lem mého trička. Rozechvěle jsem se nadechla. Nechtěla jsem, aby přestával.

Ale na vteřinu mě osvítilo jasné myšlení a mě došlo, co se tu děje. Do háje!

„Adene," chtěla jsem, aby to vyznělo naštvaně, bohužel to ze mě vyšlo spíše jako povzdech.

Ale jak se zdálo, nějaký účinek to na něj mělo. Celé jeho tělo proti mému ztuhlo. Zvedl hlavu od mého krku, aby se konečně setkal s mýma očima. Jeho pohled byl zahalený mlhou, jako kdyby byl ještě stále v polospánku.

„Tohle asi není sen, co?" vypadlo z něj na konec. Zírala jsem na něj, jako kdyby mu přeskočilo, ještě stále se ode mě neodtáhnul, což mi činilo potíže jasně uvažovat. Jen jsem zavrtěla hlavou, jelikož jsem pochybovala, že bych byla schopná zformulovat nějaká slova. „Zatraceně! Moc se ti omlouvám... já... promiň," vydal ze sebe a posléze se ze mě odkulil. Nedokázala jsem zastavit to zklamání, které zaplavilo celou moji osobu. Rychle jsem se vyhrabala z té zpropadené postele. Když jsem konečně stála na nohou, pokusila jsem se nenápadně uhladit rozčepýřené vlasy a snažně se vyhýbala pohledu na něj.

„Jak jsem se dostala do tvé postele?" zachraptěl jsem. Seděl na kraji matrace a jednou rukou si mnul obličej, zády ke mně. Když jsem na něj promluvila, tak se na mě částečně obrátil. Postřehla jsem, jak jeho oči klouzají po mém těle, až jsem se zachvěla. No tak! Klídek, hormony. Je to jen kluk. Co si to nalhávám, je to ten nepřitažlivější chlap, kterého jsem kdy viděla. A nezáleží na tom, z kterého století zrovna pochází.

„V noci jsem šel na záchod a tebe našel zkroucenou na mém křesílku. Nechtěl jsem tě tam jen tak nechat. Tak jsem tě přenesl na postel. Nechci mít na svědomí tvoji ranní špatnou náladu," vážně se pokoušel vtipkovat po tom, co se právě stalo? „Cos tam vůbec dělala?" zajímal se dál.

„Musela jsem tam usnout, když jsem tě přišla zkontrolovat. Pořád ses převracel a něco mumlal," vysvětlila jsem. Nedokázala jsem pochopit, jak jsem se nemohla probudit, když mě přenesl k sobě do postele „Jak se cítíš?" zeptala jsem se.

„Hlava bolí, ale nic co by se nedalo přežít," lehce se usmál a pak se taky postavil. Ve své výšce byl ještě víc neuvěřitelný. Hlavou mi probleskla vzpomínka na Damona. Uvědomila jsem si, přestože byl Aden jeho věrnou kopií, nikdy jsem je za celou dobu, co ho znám neporovnávala. Ani nebylo co. Aden byl úplně odlišný. Unikátní. Zatřásla jsem hlavou, abych zahnala myšlenky pryč.

„Měl by sis vzít ještě aspirin," podotkla jsem.

„A co ty palačinky?" vypadlo z něj znenadání. Nechápavě jsem na něj několik vteřin mrkala. O čem to mluví? Pak jsem si vzpomněla.

„Co s nimi?" dělala jsem, že nevím, na co naráží.

„Uděláš mi palačinky, Chelsea?" zeptal se tím svým neodolatelným způsobem. Modrá barva jeho očí, kontrastovala oproti tmavým řasám a já se přistihla, jak přikyvuji. „Půjdu se vysprchovat, v kuchyni jsou všechny ingredience," nasměroval mě a sám se ztratil za dveřmi koupelny. Oddechla jsem si. Jeho přítomnost se mou dělala divy. Nevěděla jsem co si sama se sebou počít.

Přesunula jsem se do kuchyně a začala připravovat základ pro palačinky. Mezi tím, co jsem nechával rozehřát pánev, jsem si vzpomněla, že bych měla zkontrolovat mobil. Bylo mi úplně jasné, že tam budu mít tunu zpráv od dvojčat. A taky že ano.

Chelsea! Dej nám vědět, až dojdeš domů. xoxo

Chelsea!

Chels. Zavolej! xoxo

Chelsea Anne Maloren! Počkej, až tě najdeme. Doufej, že jsi mrtvá, pokud ne, přej si to! Xoxo

Sakra! Dvacet jedna zmeškaných hovorů.

Nate nás hodí odpoledne k tobě domů. Zavolej!

Dvakrát sakra!

Podívala jsem se na hodiny, bylo něco málo před polednem. Měla bych jít, dřív než se u mě doma objeví dvojka a já budu muset ještě na vrh toho všeho vysvětlovat, kde jsem byla. Na druhou stranu, když zůstanu tady, tak se jim vyhnu a budu mít čas na to vymyslet, jakým příběhem nakrmím ty jejich hlavy. Nejsem sice žádný zbabělec, ale když se na vás sesype takové dvoj komando, vážně si někdy radši přejete být dva metry hluboko.

Rozhodla jsem se pro druhou variantu. Na rtech mi to bezděky vykouzlilo úsměv. I to, že se mi to dělání palačinek, celkem šlo. Když jsem bylo skoro hotová s várkou, divila jsem se, kde je Aden tak dlouho. Pak mi došlo, že já bych se sebou taky měla něco udělat, musím vypadat, jako strašidlo. Spala jsem v oblečení ze včerejška, moje vlasy byly jako hnízdo a myslím, že můj pospánkový pomačkaný obličej, taky nebylo nic úžasného na pohled. Zrovna jsem se otáčela s talířem přetékajícím palačinkami, abych ho položila na připravený stůl, když se objevil v mém zorném poli.

Dech se mi při pohledu na něj zadrhl v krku. Těžký talíř mi málem vyklouznul ze sevření. Proč se přede mnou neustále promenáduje bez trička? Nebylo by to zas tak špatné, kdybych se nemusela dívat na to, jak kapky vody klouzaly po jeho definované hrudi. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Doklopýtala jsem ke stolu, kde jsem nechala zapomenutou snídani.

„Uhm. To voní," zabroukal. Ještě mě nestihl přistihnout, jak na něj civím, jelikož si sušil vlasy ručníkem. Najednou sundal vlhkou osušku z hlavy, zanechávající jeho vlasy trčet do všech stran, což ho činilo ještě přitažlivějším. Před očima se mi mihl obrázek Damona stojícího v celé své kráse přede mnou. Vzpomněla jsem si na pocity, které mě doprovázely, když byl se mnou. Srdce mě zabolelo, ta rána byla ještě pořád citlivá.

Pak jsem se však setkala s Adenovým pohledem a na vše kolem jsem zapomněla, i na to nad čím jsem ještě před vteřinou myslela. Dívala jsem se do těch modrých očí a cítila se, jako kdybych se topila v oceánu. Jak to, že jen pohled na něj se mnou dělal takové věci. Krev mi pumpovala krevním oběhem tak rychle, až jsem z toho měla závrať.

„Co máš s tím chozením okolo bez žádného trička?" zahučela jsem na něj, což jsem považovala za jedinou obranu proti pocitům, které mě díky němu zaplavovaly. Bohužel to s ním ani nehnulo. Ba naopak. Rty se mu zkroutily do vypočítavého úsměvu. Ručník kamsi pohodil a přesunul se ke stolu. A blíž ke mně. I tak jsem se nedokázala hnout a nadále na něj zírala, jako kdyby byl ztělesnění svůdného ďábla. Sakra, dokonce i moje myšlenky byly směšné.

„Copak? Znervózňuje tě to?" jeho hlas rezonoval v jeho hrudi a já se proti své vůli roztřásla.

„Nebuď absurdní," odfrkla jsem si. Zamračila jsem se na něj, ale to hlavně proto, že se mi nelíbilo, že měl pravdu, a že i když jsem to popřela, on to ví taky.

„Tak proč tam stojíš jako vyplašený králík, jako by ses bála, že se na tebe za chvíli vrhnu," on se mi vysmíval.

„Divíš se mi po tom, co ses na mě vlastně už podruhé vrhnul bez mého svolení?" neodpustila jsem si. Jeho zpropadený úsměv se prohloubil. Opustil svoje místo u stolu, aby se hned na to ocitnul přímo přede mnou.

„Ani při jedné z příležitostí, sis ale moc nestěžovala, Chelsea," uvědomila jsem si, jak moc jsem si oblíbila, jakým způsobem vyslovila moje jméno. Přišlo mi, že ho používal jako zbraň. Musel vědět, jaký to má na mě vliv. Otevřela jsem ústa, abych něco chytrého odvětvila, ale nedokázala jsem si vzpomenout na to, co vlastně říkal. Dívala jsem se, jak jeho oči klouzají po mém obličeji. Já dělala to samé, když jsem spočinula na jeho rtech, které byly pootevřené. Najednou se mezi nimi objevil jeho jazyk, který ještě před nějakou chvíli laskal citlivou pokožku na mém krku, aby svlažil rty.

„Kdybych se tě musel ptát na tvé svolení pokaždé, když tě chci políbit. Nedělal bych nic jiného," promluvil prohloubeným hlasem. Zvedl ruku, aby mě pohladil po tváři. Nedokázala jsem se zastavit v přivření víček při tom jemném dotyku. Musím se vzpamatovat.

„To neříkej," zašeptala jsem. Zavrtěla jsem hlavou a při tom smetla jeho ruku. Jeho obočí se trochu stáhlo, ale odhodlání bylo stále v jeho očích.

„Proč se pořád tak odtahuješ, Chelsea?" zeptal se na rovinu a já si přála, aby přestal říkat moje jméno. Nemohla jsem se pak soustředit. „Oba víme, že se přitahujeme," dodal. Sakra! Proč musel být tak vnímavý?

„Že ty jsi si hodně jistý sám sebou," zabručela jsem. On se uchechtl. Pak ale zvážněl. Sakra, ani jsem nestíhala sledovat změny jeho nálad.

„Nejde o to, zda jsem si jistý sám sebou nebo ne. I když to rozhodně jsem, ale stačí se jen dívat, Chelsea. Stačí jen vnímat, co se kolem tebe děje. A to já dělám. A například vím, že ty to neděláš," promluvil zdrsnělým hlasem a já byla jen schopná na něj němě civět. Neměla jsem nejmenší ponětí, o čem to tu mluví, i když to asi bude to, co se mi snažil říct. „Nemůžeš popřít, že tě to ke mně z nějakého důvodu táhne, i když se tomu bráníš. Otázka zní, proč se bráníš," problém byl, že jsem znala ten důvod a o to víc to bylo horší. Kdyby jen věděl... ztratila jsem nit svých myšlenek, když jsem ucítila jeho něžné prsty na linii mé čelisti. Tak moc jsem se k němu chtěla přiblížit a tak moc jsem se snažila své tělo přesvědčit k tomu, abych o krok ustoupila, z dosahu jeho omamné přítomnosti. Jeho oči nadále studovaly můj obličej a já cítila, jak se mi do něj hrne horko.

„Já...," vydala jsem ze sebe. No tak holka, vzpamatuj se. Jenže ono to jde těžko, když se díváte do jeho sytě modrých očí, které teď znenadání ztmavly na temně modrou, vypadající teď přesně jako večerní obloha. Na sucho jsem polkla a snažila jsem se přijít na nějaký způsob, jak ho nenechat na mě působit, těmi svými kouzly.

Když mě vzal ale za ruku, přičemž ta jeho bylo konejšivě teplá, jakoby vzduch kolem nás zajiskřil. Vím, že to zní divně, ale to neměnilo nic na skutečnosti, že se mi dělalo slabo v kolenou.

„Proč mě k sobě nepustíš," zašeptal. Dívala jsem se na něj z rozšířenýma očima a došlo mi, ze se ke mně přibližuje. Jeho tělo ke mně vysílalo vlny horka a já pomalu a jistě roztávala. Pohledem jsem sjela na jeho plné rty. Sakra. Ten pokoj má normálně točit? Ani jsem si neuvědomila, že se pohybuji, dokud jsem nenarazila na hranu kuchyňské linky s jeho tělem přitisknutým na mém.

„Neznám tě. Proto," zamumlala jsem a vnímala jeho ruce na mých bocích. Nijak jsem na něj nereagovala, jen jsem tam stála a snažila se v nejbližší době neomdlít. Zaslechla jsem, jak v jeho hrudi zabublal smích a zamračila jsem se na něj.

„Jsi špatná lhářka," Sklonil se ke mně, tak že byl jeho obličej na straně mé hlavy. Vnímala jsem jeho zrychlený horký dech na své pokožce. Zavřela jsem oči a natáhla vzduch do plic, jelikož jsem ho doteď zadržovala. Bohužel jsem tak ochutnala i jeho vůni, která byla po sprše svěží a podmanivá. Cokoliv bylo to, co používal jako mýdlo, milovala jsem to.

„Můžeme být kamarádi," vyhrkla jsem. Nic na to neřekl a dál pokračoval v trýznění. Vtiskl mi žhavý polibek na tvář a pak pokračoval směrem dolů, přes moji čelist až na linii mého krku. Ne znovu ne. Jeho jazyk mě zašimral na kůži a já zvrátila hlavu dozadu. A nebo ano...

„Víš, že to fungovat nebude," zamumlal. Jeho ruce vyjely o něco výš a stiskly mě naléhavě v pase, když se jeho tělo otřelo o mé a jeho dlaně se najednou ocitly na mém pozadí a provedly to samé, co před chvílí, málem jsem omdlela.

„Sakra," ani mi nedošlo, že jsem to řekla, dokud se pobaveně nezasmál.

„Chelsea," moje jméno z jeho úst splynulo jako zavrnění. Což mě konečně probralo z toho tranzu. Zvedla jsem svoje do teď svěšené ruce a zatlačila do jeho hrudi. Kupodivu se pohnul a o krok ustoupil.

„Nemůžu si tímhle projít znovu. Prostě to nejde," vyhrkla jsem, přičemž se mi hlas v polovině věty zlomil. Ještě jsem postřehla starost v jeho očích a pak jsem utekla, schovat se do jeho koupelny.

A/N

Je tohle vážně už 10. kapitola? To je vtip ne? :D

Bylo zmíněno, že píšu rychle, neměla bych zpomalit? Když já jsem proto, aby když mám napsáno, tak rovnou s tím na světlo reflektorů :D

Už vidím ty odezvy hah :D Ta nevole :D

Ok ne, budu to dělat, tak jako do teď. Sice nemám dané dny, kdy přidávám, ale já nejsem moc dobrá v dodržování takových pravidel :P Nemůžu slíbit, že až do konce knihy budu přidávat takhle často, ale Vy víte že se snažím!

Každopádně... zpět k našemu příběhu!

Hehe!

Doufám, že se Vám to líbilo!

Tohle bylo jen Chelden v hlavní roli vážení! Snad to bylo aspoň trochu žhavé, sice ji přes koleno nevzal (což v budoucnu nevylučuji), ale za to jí dal jasně najevo, že ji chce... awww jo tohle mě bavilo psát, ještě teď se mi z toho třesou prstíky :D

Zvykejte si na to, že Aden je hodně přímočarý, Chelsea nebude vědět co s ním :D I když...

Mimochodem Aden měl jeden ze svých snů a Chelsea toho byla svědkem... jestli pak někdo ví, o jakou chvíli mezi Damonem a Chels/Elizou se jednalo haha! A ne, Chels to nedošlo a ne ani jí nedošlo, že záhadně věděl, kde bydlí, to jsem zapomněla uvést na pravou míru... ono jí to jednou docvakne... neručím za to kdy though :D

Kdo si zoufale přeje, aby se políbili? :D Natahuji to? Už je to devět kapitol a nic:D

BTW

Kdyby někdo toužil po rozhovoru s postavami, dejte vědět! Všichni jsou k dispozici, jako posledně! (nebudu nalhávat, dvojčata by byla nadšená):D

BTWW

Co nám přinese další kapitola? Kdo vííííí!! :D

Jisté je, že se všichni těšíme!!

Tak jo!

Počet komentů u poslední kapitoly mě dostal do kolen! Už jsem Vám někdy řekla, jak úžasní jste?

love ya!