Mia se probudila. Žádný sen se jí nezdál. Bylo to, jako kdyby vůbec nespala. Byla však temná noc, takže už spala několik hodin.
Postavila se na packy. Bolelo jí celé tělo, ale nevěděla proč. Posadila se tedy a chtěla si upravit kožich kvůli jeho nehezké formě že spánku. Ale to, co spatřila ji šokovalo.
Na jejím břiše ležela velká jizva omotaná zelenými dráty. Až na malé šmouchy tady nebyly známky po krvi. Mia začala štěkat, vrčet a kňučet bolestí zároveň. Naprosto zmateně se pohybovala v nějakém cizím pelechu, který jí byl nejspíš přidělen. Z jejího zmatku jí však vytrhl povědomý hlas. Nedaleko od ní na zemi ležel zakulacený hnědý chuchvalec. Po jeho pohnutí Mia zjistila, že je to pes. Také kňučel a sténal, ale zdál se být daleko více v klidu.
„Lee?” zavolala na ni Mia. Sice jí neznala, ale to jméno si pamatuje. Lee se jen neklidně překulila a zadívala se na Miu. Mia to brala jako reakci na její zvolání a pokračovala.
„Kde to jsme? Co se děje? Proč mám rozpárané břicho?!”
„Chápu, že jsi ve stresu. Já jsem u veterináře poprvé, ale věděla jsem, co mě čeká. S mým druhem Rayem jsme měli vrh štěňat. Všechna štěňata byla hnědobílá a zdravá. Ale Dlouhé packy si je jednoho dne vzali a každé stěně odputovalo s jinou Dlouhou packou. Ani jsem jim nestihla dát štěněčí jména! Ray mi poté vyprávěl o jeho mamince, která když ho porodila se dvěma mrtvými bratry, musela jít k veterináři, kde jí zařídili, aby už neměla další štěňata. A to samé teď udělali nám.”
Mie poskočilo srdce. Ne, to nemůže být pravda! Tohle mi Dlouhé packy nemohly udělat! Mia ještě neměla druha a ani nevěděla, jestli ho chce. Ale zjištění, že nemůže mít štěňata jí i tak hodně štvalo a rozzuřilo.
„Lee, musíme odsud okamžitě utéct! Dlouhé packy nás již dlouho mučili, ale tohle je vrchol! Já nemůžu být pořád na vodítku a poslouchat je na slovo! Chci svobodu!”
Lee na ni nevěřícně zírala a spustila: „Copak to nechápeš, fenko? Dlouhé packy o našem životě rozhodovat mají. Já je nechci opustit kvůli téhle pitomosti.”
Mia ani nevnímala, že jí říká „fenko”, ale to co si Lee myslí je hloupost!     Musím okamžitě pryč!
Mia se rozhlédla. V místnosti bylo okno, které nebylo moc vysoko. Mia se rozběhla a vyskočila na parapet. Podle výhledu usoudila, že není moc vysoko. Je to její jediná šance.
„Ty ses snad zbláznila!” rozštěkala se Lee. Mia se nadechla a otočila se k ní.
„Možná že ano. Ale přesto tě prosím, abys mi pomohla. Mě nepřemluvíš, Lee. Já už takhle dál žít nechci. Udělej to pro mě, prosím.”
Lee si povzdychla a rozběhla se k oknu. Pro jezevčíky bylo skákání nesmírně náročné, ale i přesto Lee skočila a vrhla se na sklo. To trochu povolilo, ale Lee se na obličeji objevil škrábanec. „Fenko...”
Mia už nic nevnímala. Vrhla se po poškozené časti a proletěla ven. V jejích krvavých ránách byly zachyceny střepy, ale toho si Mia nevšímala. Lee na ni štěkala a ujišťovala se, jestli je v pořádku. Mia k ní ještě jednou vzhlédla a poklonem hlavy jí poděkovala. Poté se otočila a nechávajíc za sebou krvavé stopy vyrazila pryč.