Dny plynuli pomalu, a zároveň rychle. Zlomená Bouře měla i přes klidnou atmosféru v táboře špatný pocit.
Nevěděla přesně proč. Přece-vrah byl odhalen, Thétina a Jadina štěňata se stali hlídkaři...
Možná se jí to jenom zdálo...
Zavrtěla hlavou a dál se věnovala své práci.
Vítr k ní přišel. ,,Ahoj Bouře" usmál se. Ona mu úsměv opětovala. ,,Můžu ti pomoct?" Nabídl se.
Bouře zavrtěla ocasem. Chvíli se přehrabovali v mechu, a pak řekla: ,,Čas plyne tak rychle"
Vítr se na ní zvědavě podíval. ,,No... Ještě nedávno jsem byla Zlatá laň, a vy jste mě chytali, a teď už jste hlídkaři" Vítr neodpověděl.
Bouře trochu posmutněla, a dál mlčky sbírala mech na podestýlku.

Když se setmělo, a na obloze se začali objevovat hvězdy, vyšla zlatá lovkyně z doupěte.
Posadila se na sníh a zvedla hlavu k obloze.
Její mysl se najednou vyprázdnila. Všechny dřívější starosti byli pryč.
Nadechla se.
Takhle dobře se necítila už nějakou tu dobu.
Přesto věděla že někde v srdci má velkou díru.
Přinutila se na to nemyslet.
Hvězdy poblikávali nad její hlavou, Měsíční psice na ní hleděla z velké výšky.
Zlatiny oči odráželi její svit který také rozzářil sníh okolo.
Pak se podívala na své břicho, které se pomalu začalo zakulacovat. Smutně se pousmála.
,,Nebojte drobečkové" zamumlala potichu.
Mlčky se zvedla, a odešla po křupajícím sněhu zpátky do vyhřátého doupěte.

Lesem běžela poměrně středně malá fena. Proplétala se podrostem, snažila se být nenápadná. Všude kolem sebe cítila obrovské množství neznámých pachů.
Musela z jejich území zmizet. A to rychle.
Ještě více přidala.
Za chvíli se jí před očima objevili hory. Prudce zabrzdila, a měřila si je pohledem.
Musím je obejít, pomyslela si Aussie a nervózně popošlápla.
Rozběhla se na druhou stranu, nespouštěla z hor zrak.
Konečně se blížila k místu, kudy mohla projít.
Najednou však ale někdo zaštěkal, a Aussie se rychle otočila, ale nezastavila.
Za ní se rozběhli tři psi a zuřivě vrčeli.
Aussie vyděšeně vytřeštila oči.
,,Stůj!" Zavrčela jedna fena.
Rozum jí říkal aby utekla, ale něco divokého v ní nesouhlasilo. Bude bojovat. Věděla že nemá proti třem psům šanci, ale rozhodně neumře jako zbabělec.
Prudce se zastavila, a otočila se vyzývavě čelem k nim.
Přikrčila se, naježila a vycenila zuby.
Psi se za chvíli ocitli u ní.
Obklíčili jí, a Aussie znejistěla. Možná zastavit se nebyl ten nejlepší nápad. Teď už ale nebylo cesty zpět.
,,Co děláš na našem území?!" Vyštěkla velká hnědá fena s dlouhou srstí.
Aussie zavrčela: ,,Jen procházím"
Mezitím si je všechny prohlížela.
Mimo tu co na ní promluvila, tu byla ještě velká bílá fena s hustou srstí a středně velká fena s hladkou černou srstí. Tyhle rozhodně neporazí. Nejenže byli větší než ona, ale navíc vypadali jakoby se narodili v divočině, a od rána do večera nedělali nic jiného než lovili.
Aussie to zabolelo u srdce. Ona sama se narodila u dlouhých pacek. Ale utekla.
Potřásla hlavou.
Ta druhá, černá fena se zeptala o poznání mileji: ,,Odkud si?"
Aussie pohlédla feně do očí. Měla chuť něco odseknout, ale věděla že na téhle odpovědi možná závisí její život. Proto se zhluboka nadechla, a klidně odpověděla: ,,Od nikud. Jsem fena samotářka. Jenom procházím"
,,Nevěřím jí ani slovo" ucedila bílá fena, která vypadala stejně zlověstně jako ta hnědá.
,,Ale notak Štíro" napomenula jí ta černá fena. Štíra si odfrkla.
,,Určitě je to špiónka Lesní smečky" přidala se hnědá fena.
Černá fena začichala směrem k Aussii a řekla: ,,Nejde cítit jako Lesní smečka, Řaso"
Ta zakoulela očima, a hrdě černou fenu upozornila: ,,Protože máš špatný čich Tmo"
Tma po ní vrhla rozčílený pohled, a pak se obrátila k Aussi. ,,Uteč" zašeptala tak, aby jí dvě druhé feny neslyšeli.
Aussie se napjala, vděčně na Tmu mrkla a pak se bez varování rozběhla.
Štíra pelášila za ní, stejně jako Řasa, zatímco Tma se zdržovala.
Aussie běžela jak nejrychleji mohla.
Najednou však ucítila stisk něčích zubů na svém ocase.
Ohlédla se, což byla chyba.
Vzápětí proti ní vyrazila Řasa, která se vynořila za Štírou která držela Aussiin ocas.
Řasa se zakousla Aussii do zátylku, a svou vahou jí stáhla k zemi.
Obě dvě feny kousali, a Aussia trpěla v bolestech.
Najednou je však něco srazilo na zem, a Aussia se zmateně ohlédla.
Byla to Tma.
Dvě feny dopadli na zem, a nechápavě se na černou fenu dívali.
Aussia se namáhavě zvedla, a vyděšeně zjistila že kolem ní je kalůž krve.
Zároveň se jí začali před očima dělat mžitky, ale ona přesto vyrazila pryč.
Rány jí pálili, a ona běžela mezi horami.
Pak se dostala na území někoho jiného.
Poznala to podle odlišného pachu. Popošla ještě několik kroků, ale pak se zhroutila na zem.
Vzápětí upadla do bezvědomí.

Kometa a Korála šli tiše vedle sebe. Měli právě hlídku, a kontrolovali hranice z Ohnivou smečkou.
Korála byla na pozadí bílého sněhu úplně neviditelná.
Za chvíli uslyšeli nějaké bolestivé sténání.
Obě hlídkařky si vyměnili pohledy, a rozběhli se za tím hlasem, který postupně utichal.
Na hranici mezi jejich a Ohnivou smečkou ležela bezvládná fena, s šedobílou srstí.
Kolem ní byla kalůž krve, která zbarvila sníh okolo do ruda.
Korála vyděšeně zavyla, a spolu s Kometou k ní přispěchali.
Kometa, která byla větší a silnější jí chtěla popadnout za zátylek, aby jí přenesla do tábora, ale pak si všimla že hlavně tam je poraněná.
,,Přiveď Thétu!" Štěkla na Korálu, a ta kývla.
Rozběhla se jako o závod do tábora. Byla jako rozmazaná bílá šmouha.
Když měla tábor Lesní smečky na dohled, ještě zrychlila.
Vtrhla do tábora, a zavyla: ,,Théto! Potřebuju tvou pomoc"
Z doupěte Théty se vynořila Vichřice, a zvědavě na ní pohlédla.
,,Jedna fena! Je zraněná!"  Vyhrkla Korála stručně.
Léčitelka přikývla a řekla: ,,Jen si zajdu pro nějaké byliny"
Zalezla zpátky do doupěte, a vracela se se svazkem rostlinek v tlamě.
Korála nečekala, a vyrazila z tábora, Vichřice těsně za ní.
Když se ocitli u zraněné feny, Théta k ní přistoupila a začala jí rány obmotávát pavučinami.
Korála se na to nemohla dívat.
Sedla si zády k nim, a jenom poslouchala jak se Vichřice pokouší zraněnou vzbudit, aby snědla byliny které utlumují bolest.
,,Hotovo" řekla po dlouhé chvíli. ,,Víc udělat nemůžu"
Korála se odhlédla.
Fena byla už napůl při vědomí, a žvýkala nějaké bylinky.
Rány měla omotané pavučinami.
Čekali skoro půl hodiny, než se dokázala fena postavit.
,,Něco ti ulovím" nabídla se Kometa, a odběhla pryč.
Vichřice mezitím zjišťovala jak se zraněná cítí, a jestli dojde do tábora.
Ona jen namáhavě přikývla.
Korálu nejvíce zaujali její oči. Jedno měla modré, druhé hnědé. Když si fena všimla že na ní zírá, ohrnula pysky a slabě zavrčela.
Korála rychle pohlédla jinam.
Za chvíli se vracela Kometa, s králíkem v tlamě.
Položila ho před zraněnou, a ta si ho nedůvěřivě pohlédla.
Pomalu se k němu sehnula, očichala si ho a pak začala jíst.
Zatímco chroupala, Théta si zbalila zbytek bylinek a postavila se.
Když fena dojedla, zvedla hlavu a kývla že můžou jít.
Všechny tři se tedy vydali do tábora.
Kometa a Korála hrdě.
Théta ustaraně.
A zraněná fena vyzývavě.
Na to, že málem zemřela to bylo podivuhodné.

Ahuuuuj^^
Jsem tu po dlouhé době z novou kapitolou!!!!!!!!
Tentokrát přišla postava od subrtka .

Nepsala jsem, protože jsem na Vánoce dostala kočičí válečníky, a tak jsem byla naladěná na ně.
Jenže nedávno jsem dočetla předposlední díl Zákonů Smečky(Cestu Vyhnanstvím) a zjistila kdo je zrádce, tak mě to zase naladilo... XD

No, nic zatím čauko:D