Určitě bude v pořádku, pomyslel si Teron. Běžel vedle Vrby, a společně s několika lovci a hlídkaři hledali Duhákův pach.
,,Mám ho!" Štěkla Vločka, a Teron se k ní otočil. Přešel k ní a začichal.
,,Opravdu!" Vykřikl.
Duhákův pach byl slabý, ale i tak ho dokázali rozpoznat.
Vydali se po něm, a postupně přidávali do kroku.
Teron tam byl první.
Zalapal po dechu, a nevnímal když do něj Vrba narazila.
Duhák nehybně ležel na kmeni stromu, kolem něj byla kaluž krve.
Nejhorší ale, bylo že ten kdo zabil Duháka ho zabil pečlivě.
Nohu měl odtrhnutou, a ležela opodál takže viděli kus jeho kosti.
V očích měl vytřeštěný vyraz, a ucho celé krvavé.
Teronovi se podlomili kolena, a nebyl jediný.
Vločka se malém sesypala na zem, a Alfa jen vyděšeně hleděla na mrtvého hlídkaře.
Vrba se pomalu otočila k Pírkovi. ,,Kdyby... Kdyby jsi šel na hlídku ty, dokázal by ses ubránit! Je to tvoje vina!" Vyštěkla a zavrčela.
Pírko přitiskl uši k hlavě a couvl: ,,Já za to nemůžu..."
,,Alfo" Řekl Teron a jemně jí olízl ucho aby jí uklidnil.
Hnědá fena se přestala ježit, ale přesto probodávala Pírka pohledem.
Teron nečekal že Alfu ztráta malého hlídkaře tak zasáhne.
,,Pírko za to nemůže. Nevěděl že se Duhákovi něco stane" Podotkl. ,,A navíc- pokud ten kdo napadl Teronu je stejný útočník jako ten, který zabil Duháka, pochybuji že by se mu i takový silný pes jako Pírko ubránil"
,,Ten útočník nemá v sobě ani kouska cti!" Prskla Vločka. ,,Napadl Teronu ze zálohy, a zabil malého hlídkaře"
,,Otázka zní-proč a kdo to udělal" Řekl Teron, a pohlédl na hnědobílého hlídkaře.
Zašeptal tak, aby to nikdo neslyšel: ,,Pomstíme tvou smrt"

Vločka zadumaně kráčela táborem.
Před chvílí pohřbili Duháka vedle hrobu její matky.
Zatímco hrob půlvlčice byl zarostlý trávou, ten Duhákův byl čerstvý.
Když odevzdali Duháka Zeměpsici, a všichni odešli, Vločka zůstala u hrobu své matky do doby, než vyšla Měsíční psice.
,,Snažila ses mě varovat" Říkala s očima plnýma slz.
,,Mohla jsem tomu zabránit!" Zajíkla se a sklonila hlavu.
,,Už nenechám aby ten útočník zabil kohokoliv z naší smečky" Zašeptala, než odešla.
Když bylo čas na jídlo, vzala si kus laně, a žmoulala ho v tlamě.
I když maso bylo výborné, neměla chuť k jídlu.
Přesto se ale, musela najíst, aby zítra byla dost silná na lov.
Když všichni dojedli, Alfa zastřeným hlasem řekla: ,,Dnes.. Nás opustil věrný hlídkař Duhák. Předali jsme ho Zeměpsici.
Prosím o chvilku tichu, abychom ho mohli uctít"
Vločka poposedla, ale mlčela.
Když uctili Duháka, Alfa pokračovala: ,,Útok na Teronu a Duháka musí mít něco společného.
Útočníka chytíme, ať už je to kdokoliv"
Vločka jí pohlédla zpříma do očí.
Vypadala odhodlaně, a jí ta odhodlanost nakazila.
Ochráním smečku, pomyslela si spokojeně.

Běžela lesem. ,,Duháku! Nechoď tam!" Vykřikla Květina.
Její silné tlapy dopadali na zem, byla jako hnědá šmouha která běžela rychlostí blesku, ale stejně jí přišlo že je pomalá.
,,Duháku!" Zaštěkala a snažila se zachytit jeho pach.
Konečně ho uviděla. Malý hnědobíly pes byl přitlačený ke stromu, nějakou černou svalnatou tlapou.
Květina vyskočila, a měla pocit že zahlédla útočníkovu tvář...
Než se změnila na obrovského stínového psa.
Květina zprudka zabrzdila a vyjeveně hleděla do oka rudého jako kapka krve.
Jedním máchnutím tlapy stínový pes odhodil Duháka a podíval se na ní.
,,Nikdo" Zavrčel hlubokým hlasem, a Květina couvla. ,,Nikdo mě nikdy neodhalí!"
A skočil na ní.

Květina prudce otevřela oči. Zamrkala a rozhlédla se.
Byla v doupěti, polovina Měsíční psice zářila příjemným světlem, a Květina se ujišťovala že to byl jen sen.
Jenže někde v hloubi duše věděla, že obyčejný sem to nebyl.
A navíc se jí pořád vybavovala tvář útočníka, než se proměnil v stínového psa. Zavrtěla hlavou a snažila se usnout.

Snowhaira probudila hádka.
Zamračil se. V jejich smečce se nikdy nikdo nehádal, tak proč teď?
Měl nepříjemný pocit že to ví.
Potřásl hlavou, aby tu myšlenku zahnal a vylezl z loveckého doupěte.
Aron a Zlatá právě štěkali něco na Vlnu, která se krčila před nimi.
To by bylo normální, kdyby Snowhair nezahlédl i obvykle klidného Pírka.
Ten ale, nebyl rozzlobený.
Byl zklamaný.
,,Co se tu děje?!" Zaštěkal a stoupl si před Vlnu.
,,Ta mrcha!" Kypěla Zlatá vzteky, a Snowhair jí tak tak zabránil na ní skočit. ,,Si schovala jídlo!"
Snowhair se otočil.
V doupěti kde spávala Vlna byli kosti nějaké kořisti.
,,Počkat" Přerušil je další hlas. Snowhair se vděčně otočil na Květinu. ,,Co když to byli jen zbytky včerejšího jídla?"
Snowhair přikývl.
,,Ne" Ozval se někdo další. Překvapeně zjistil že je to Korála. Vypadalo že se jí příčí házet vinu na Vlnu, ale věděla že to musí udělat.
Snowhair prohnětl v drápech hlínu.
,,Když jsem včera ulehávala vedle Vlny, nic neměla" Řekla pomalu, a Vlna vytřeštila oči.
Snowhair se také zatvářil vyděšeně, a tak Korála honem dodala: ,,Ale, samozřejmě jsem so toho nemusela všimnout..."
To už ale, Aron štěkl: ,,Ta kořist byla čerstvá! Musela jí ulovit ještě před příchodem Slunečního psa!"
To už začali na Vlnu štěkat všichni.
Někteří jí obviňovali, jiní jí zase bránili.
Když Alfa vylezla z doupěte a spatřila co se děje, málem jí spadla čelist.
,,Dost!" Vykřikla, ale nikdo jí nevnímal.
,,Dost!" Zahřměla znova a tentokrát se rozhostilo ticho.
,,Co se stalo?" Zeptala se už klidněji, ale rázně.
,,Vlna si nalovila kořist a snědla jí!" Vyštěkla Zlatá.
Snowhair, který byl většinou přátelský, teď měl chuť na zlatou fenu skočit.
Alfa se také ohlédla a když uviděla kosti v hlídkařském doupěti, přimhouřila oči a vyštěkla: ,,Můžeš nám k tomu něco říct Vlno?"
Snowhair čekal že se černobílá fena rozklepe strachy, ale to se nestalo.
Pohlédla Alfě zpříma do očí a rázně řekla: ,,Jen to že já, jsem ti nebyla"
Snowhaira ta kuráž překvapila, a i Alfu.
Hnědá fena potřásla hlavou a namítla: ,,A přesto všechny důkazy směřují naopak"
Povzdechla si a řekla: ,,Budeš po dobu šesti cest Slunečního psa držet hlídku na Zelené skále"
Snowhair na ní lítostivě pohlédl a i Vlna svěsila hlavu.
Zelená skála byla skála na kterou se dalo snadnou vyjít, jelikož tam byla spousta výběžků.
Nevýhody byli že tam foukal ostrý vítr, a před deštěm se nebylo kam skrýt.
Snowhair to tam znal, v době když byl ještě štěně. Jako hlídkař si ten trest vysloužil tím že šel lovit místo hlídkovat.
Vlna se zamračila, mávla ocasem a zmizela z tábora.
Ať už je útočník kdokoliv, pomyslel si Snowhair zamračeně. Musel nastražit to jídlo Vlně do doupěte.

Ahoj!
Jsem zde:D
Z novou kapitolou!
A z první obětí. Nebojte ElfkaArlayna svolila že Duhák může zemřít.

A co si myslíte o snu Květiny?
A to jídlo nastražené ve Vlnině doupěti?
A hlavně... Jakou spojitost mají útoky a sny Květiny s Vločkou?

Zatím čau! 🙃