Ten den došlo ještě k jednomu útoku.
Na Arona.
Černý pes s dobelhal do tábora s roztrženým ramenem, hned po Karmínovi.
Alfa ho ihned uložila do svého doupěte, a hned nakázala všem psům aby udělali nové doupě, které by bylo nejvíce chráněné proti zimě a dešti.
Bylo by určeno pro zraněné nebo nemocné.
Když druhý den bylo hotové, přesunuli tam Karmína protože Aron měl méně vážné zranění. Vouhska si oba psi prohlížela. Nevěřila že by někdo dokázal udělat takové zranění. Když Karmín procházel namáhavě kolem ní řekl: ,,Věřím že tys to nebyla" Což Vouhsku zahřálo u srdce. Aspoň někdo mi věří, pomyslela si ale, pak si vzpomněla na Vločku. Ta mi asi taky věří. Ostatní jí ale, provázeli pohledem, který říkal: Nejsi náhodou ten vrah? Vouhska začala pochybovat že přidat se do smečky kde řádí vrah byl dobrý nápad. Pak si ale vzpomněla na Vločku a Karmína kteří se k ní chovali pěkně. Uvidíme, pomyslela si a usmála se když k ní rychlými kroky spěchala Vločka. Když u ní šedobíla fena byla, řekla: ,,Alfa mě pověřila vůdkyní dnešního lovu. Mám si prý vybrat kdo se mnou půjde, nechceš?" Vouhska zavrtěla ocasem, ,,Jasně že chci!"zaštěkala a Vločka se usmála. Na lov vzali ještě Zlatou a jejich průzkumnici vybrali Korálu. Podle toho co Vouhska slyšela to byli ty nejzlomyslnější feny z celé smečky. Korála šla vepředu, a říkala jim o kořisti.
Tahle činnost byla pro Vohsku dávno zapomenutá. Naposledy když takhle lovila, byla ve smečce ze které odešla kvůli drsných podmínkách které, tam vládli. Vzpomněla si na své setry matku a otce... A hlavně na něj. Ve smečce ve které kdysi žila byl jen jediný pes který jí tak dobře porozuměl. Jenže... Alfa té smečky ho zabil. Kvůli tomu že neuposlechl jeho rozkaz. Bolestně si na velkého bílého psa s hnědými fleky a huňatou srstí. Když se nad tím ta zamyslela, vzhledem připomínal Karmína. Byl to hodný, a laskavý pes který jí vždycky pomohl. Ale, když ho Alfa zbavil života... A ona viděla jak mu z očí prchá světlo, rozhodla se odejít. Byla to poslední kapka. Povzdechla si, a snažila se myšlenky na Mraze odehnat. Zvedla hlavu a začichala. ,,Co to..?" začala a zamračila se. Cítila králíky. Ale ne živé králíky... Mrtvé. Jejich výprava vyrazila za pachem, postupovali lesem s přehnanou opatrností. Při každém křupnutí větvičky pod tlapama psů sebou Vouhska trhla. I ostatní vypadali nervózně. Vločka a Zlatá byli zježené tak, že vypadali jako hora chlupů, Korála se vyhýbala všem větvičkám v dosahu, a když na nějakou šlápla tlumeně zavrčela. Možná to je jen zbytek nějaké kořisti co tu nechalo nějaké zvíře... Pomyslela si Vouhska. Vzápětí se však směrem od tábora ozval křik. Čtyři feny na sebe pohlédli a rozběhli se.
Vouhska se držela v čele, a Vločka hned v závěsu za ní.
Od tlap jim odlétávalo listí, a oni nedbali na opatrnost. V hlavě měli jedinou myšlenku: Dostat se do tábora.
Vouhska přemítala jestli došlo k dalšímu útoku.
Když konečně spatřili tábor, ještě zrychlili. Vtrhli do něj, a spatřili vyděšenou Zlomenou Bouři která, bez hnutí stála a pozorovala tábor. Všude byla krev. Spousta krve.
Na kamenech, na doupětech, dokonce i mezi štěrbinami.
,,Bouře, co se stalo?" Zeptala se Vouhska.
Malá Omega se na ní otočila. ,,P-prostě jsem s-sbírala mech na podestýlku, a-a pak jsem šla do tábora a u-uviděla tohle" Koktala.
Vločka ke krvi přičichla. ,,V pořádku. Je to králičí krev"
Vohska sklonila čumák k zemi, a očichala rudou skvrnu. ,,Opravdu" Potvrdila když zvedla hlavu.
,,Ale, kdo to udělal?" Zeptala se Zlatá která, jim stanula po boku.
,,Nemám tušení" Přiznala Vločka, a ještě jednou očichala králičí krev.
Z lesa přišla Alfa, a Vouhska usoudila že se nudila, a tak se šla proběhnout. ,,Co se stalo?" Zděsila se při pohledu na tábor potřísněný krví.
,,Šli jsme na lov, a pak jsme uslyšeli křik..." Začala Korála a Omega dodala: ,,To jsem byla já"
Korála pokračovala: ,,Přiběhli jsme do tábora a uviděli krev. Dobrá zpráva je, že není psí ale, králičí"
,,Ale, kdo by to dělal?" Uvažovala Alfa. Zavrtěla hlavou a svolala smečku k sobě.
,,Náš tábor byl zaneřáděn krví. Omega ho sama nevyčistí, tak jí pomozte" Rozkázala, a sama začala olizovat krev na kameni.
Vouhska se rozhlédla. Všichni olizovali krev.
Znechuceně se zašklebila, a začala jim pomáhat. Nebyl to zrovna radostný úkol.
Při čištění tábora se snažila zachytit pach toho pachatele. Ale, cítila jen pachy smečky.

Když ten den usedli ke kořisti, Tara se ohlédla po členech smečky.
Nikdo z nich nemohl být ten útočník. Nemohl.
Když dojedli, Alfa řekla: ,,Dnes, někdo zaneřádil tábor krvi. Necítili jsme žádné cizí pachy... Takže se obávám... Že je mezi námi zrádce"
A Tařiny naděje se rozplynuli.

Čauko!
Po delší době, přináším další kratší kapitolu!
😂😂
Co říkáte? Ti chytřejší, už mají tušení kdo vrah je😈😈😈
Jo a ta část s králičí krví je "okopírovaná" Od jedné kapitoly z: Zákon smečky:Rudý měsíc

No, jinak... Zas klasicky:
#MojePostava

A otázka: Co si přejete na Vánoce? 🎅🎁🎄

Já: Všechny díly kočičích válečníků a ohnivých křídel 🎅🎁🎄

Zatím ahoj 🎅🎁🎄😂😂