Několik dnů se ve smečce nic nedělo. Vrah zatím nikoho nezabil, i když došlo ještě k jednomu útoku. Na chudáka Snowhaira někdo shodil hordu kamení. Naštěstí byl částečně skrytý pod skalou, tak z toho vyvázl jen z několika škrábanci. I přesto že vrah si dal očividně pauzu, se smečkou rozléhal strach a bolest. Květina si to všechno uvědomovala. Všichni na sebe hleděli z pohledy: Nejsi náhodou ten vrah? Nevěřili si, poštěkávali na sebe a vznikali hádky. Nedávno někdo nařkl Teronu, že prý ukradla jídlo, i když to byli zbytky večeře. A včera Aron obvinil Pírka že se údajně plížil do lesa bez dovolení Alfy. Pak se ale, zjistilo že Pírko byl celou dobu v táboře, a byla to Vločka která, chodila po lese. Když se na to Aron Alfy zeptala, řekla mu že Vločce povalila si odskočit. Jakoby celá smečka chtěla mít už vraha z krku, a tak obvinila každého podezřelého. Jestli to takhle půjde dál, obviníme vrahem někoho nesprávného, pomyslela si Květina. Navíc se blížil Ledovítr, kořisti bylo stále méně a méně jak se všichni chystali na zimní spánek. Kořist, o které smečka věděla že se nezkazí uložili k jezírku, od kterého šel chlad. Alfa teď navíc vysílala dvě lovecké skupiny současně. Květina se snažila pomoct smečce, jak to jen šlo. Neodmlouvala, pomáhala Omeze… Snažila se prostě být prospěšná. Přesto si myslela, že jako lovec by byla prospěšná víc. Jenže nechtěla vyzývat nikoho z lovců. Zlatá? Nebyla by si jistá jestli by jí porazila, protože Zlatá byla zkušená lovkyně. Snowhair? Byla si jistá že jeho by určitě neporazila. Tara? Květina o ní přemýšlela, ale bylo jí tak líto jí vyzvat na souboj… Karmín? Ne, ten taky ne. A ani Vločka, Aron, Vouhska a Terona. Povzdechla si, a pozorovala jak se svět kolem mění. Všechny stromy už byli rudé, červené nebo oranžové a zářili na všechny strany. V popadaném listí se schovávala kořist, která se chystala na zimní spánek. Květina se i přes tíživou situaci usmála. Rudolistí bylo jedno z jejích nejoblíbenějších období. Nebyla ani zima, ani horko. Navíc často pršelo, a ona déšť měla ráda. Nevýhoda deště byla, že necítili ostatní pachy. A tak došlo k těm dvěma útokům. Uviděla jak k ní rychlými kroky kráčí Galaxy, a Květina se postavila. Nová hlídkařka už byla z doupěte zraněných venku. Když se u ní bílá fena zastavila, zeptala se: ,,Nechceš jít se mnou na hlídku?“ Květina zavrtěla ocasem. ,,Jasně!“ Galaxy se usmála a vykročila k hranicím. Když začali obcházet hranice jejich území, spatřili první loveckou výpravu, která se hnala za nějakou laní. ,,Zlatá laň?“ zakřičela za nimi Květina. ,,Ne“ odpověděla jí Vločka zvesela, a lovecká výprava se jim ztratila z dohledu. ,,Aspoň jsou veselý“ poznamenala Květina. Galaxy se lehce usmála. ,,Jsem tu teprve chvíli, ale jsem ráda že aspoň někdo ze smečky se na mě nedívá pohledem: Ty jsi vrah“ Květina se zářivě usmála. ,,Když jsem se přidala do smečky já, taky mě pořád za něco podezírali“ ,,Ty si se tu nenarodila?“ chtěla vědět Galaxy. Květina zavrtěla hlavou. ,,Teron byl bratr mojí matky. Než se přidal do smečky, žil s mojí matkou, jejím druhem a několika dalšími v malé smečce hlídacích psů. Jenže moje matka zemřela když jsem byla ještě štěně a na pozici Alfy usedla sestra mojí matky. Byla zlá, a chtěla zabít všechny co měli krev původní Alfy. Tedy mě a Terona. On se mnou ale, utekl a našel si novou smečku, tuhle. Ze začátku jsem vyrůstala v nevědomosti, nikdo mi neměl za zlé, že jsem hlídací fena. Pak, když jsem dospěla a vybrala si jméno, mě všichni provázeli podezíravým pohledem. Nikdo mi neodporoval přímo. Buď se báli mě, a nebo hněvu Bety. Tak či onak, věděla jsem že i když mi nic neříkali do očí, za zády mě pomlouvali. Až po několika letech jsem si vydobyla úctu. I když někteří mě pořád nenávidí“ vyprávěla Květina, a vzpomněla si na Arona se Zlatou. Ti dva jí prostě nikdy nepříjmou. ,,Přesně tak se cítím“ Poznamenala Galaxy. Květina přeskočila pařez, a zeptala se: ,,Taky by ses chtěla stát lovcem, ale nechceš nikoho vyzvat?“ Galaxy přikývla. ,,V každé smečce, ve které jsem byla jsem měla pozici hlídkaře. Nevím proč, jsem skvělá lovkyně“ řekla a ušklíbla se. Květina se usmála a dál pokračovali v tichosti.

Aron si znuděně odfrkl. Nudil se jak už dlouho ne. Všichni ho podezírali že je ten vrah, a tak ho nikdo nebral na lov.
Převalil se na bok, a za sebou uslyšel hlas: ,,Nudíš se?"
Aron vzhlédl a uviděl Zlatou. ,,A jak" Odpověděl a Zlatá se ušklíbla.
,,Tak pojď se mnou na lov" Nabídla mu. Aron na ní lehce překvapeně pohlédl, a pak odpověděl: ,,Všichni mě podezírají že jsem vrah, jakto že ty ne?"
Zlatá se zasmála tak, že z toho Aronovi přejel mráz po zádech. ,,Protože vím že ty to nejsi"
Aron si odfrkl.
,,Tak jdeš na ten lov?" Zeptala se ho znova. Aron namítl: ,,Jenom když ho povedu já"
,,Na to zapomeň" ušklíbla se Zlatá. Aron protočil očima, a zvedl se na nohy. ,,Kdo s námi půjde?"
,,Korála. Je jediná která, je stejně zlá jako my" odpověděla Zlatá. Aron se zazubil. ,,Takže zlá trojka?" Zeptal se.
,,Zlá trojka" souhlasila Zlatá.
Když se dostali ke Korále, vyrazila kupředu a prozkoumávala terén.
,, Králíci!" Zvolala Korála, zpoza houští. ,, Vím že jste jenom dva ale můžu vám pomoct. Jejich nora je hned za tímhle hřebenem"
Aron začal: ,,Zlatá..."
,,Já tu velím" připomněla mu, a provokativně mu zamávala ocasem před obličejem. Aron měl chuť se jí do toho ocasu zakousnout.
,,Arone, uděláme to pomalu a opatrně. Těžko takhle ve třech nástražíme nějakou past, ale Korála má pravdu. Když budeme šikovní měli bychom alespoň jednoho chytit"
Nakonec to dopadlo ještě lépe. Lovci se přiblížili k noře po větru a králíci o nich neměli do poslední chvíle tušení. Korála pozorovala celou situaci z dálky a naznačovala Aronovi a Zlaté, jak daleko jsou od kořisti, takže se mohli plně soustředit na plížení.
Když konečně vyskočili z vysoké trávy, Korála se vyřítila z druhé strany, zuřivé štěkala a králíci se před ní zděšeně rozprchli.
Jejich bílé ocásky se začaly míhat sem a tam ale Aron a Zlatá už byli na dosah a ušáci se navíc báli Korály.
Ta kličkovala a prudce měnila směr,  mátla králíky a odháněla je od vstupu do nory. Po chvíli zuřivého pobíhání, chňapání a cvakání zubů zmizeli všichni králící v podzemí...až na tři vypasené kousky které teď leželi u nohou uřícených ale nadšených lovců.
Zlatá se nadšeně ušklíbla.
,,Arone! Zlatá!" Zaštěkala Korála a ti se k ní otočili. Měla čenich zvednutý k obloze, a Zlatá viděla jak se jí nozdry pohybovali. Pak i ona ucítila známý pach. ,,Co tu dělá Vlna?"
,,Brzo to zjistíme" ujistil jí Aron, a vydal se za pachem.

Šli do kopce, a na malé mýtině uviděli Karmína, Vouhsku a Vločku, jak stojí naproti Vlně a nějakému zlatému psovi.
Zlaté poskočilo srdce. To není možné... Pomyslela si, ale když řekla: ,,Smaragde?" A pes se na ní otočil, byla si jistá že se nemýlí.
,,Diamanto?" Zeptal se, a úžas který se mu rozlil ve tváři byl neuvěřitelný.
,,No teď jsem Zlatá, ale to je jedno" poznamenala, a pak obrátila zrak k Vlně, a lovecké skupině. Jásat bude potom. ,,Co tu děláš Vlno?" Vyštěkla ostře.
,,Loví na našem území" zavrčel Karmín, a Zlatá si všimla jak mezi pěti psi leží dva mrtvý králíci.
,,A jak to že je tu Vlna s mým bráchou?" Zeptala se. Vlna se zamračila: ,,Smaragd je tvůj brácha?"
Zlatá lehce kývla.
,,Němůžeme si to vyřešit normálně?" Zeptala se Vločka.
Všichni souhlasili, a posadili se do kruhu.
Zlatá se posadila co nejdál od Vločky a Vlny. Jak může být pořád někdo tak šťastný? Ptala se sama sebe.
,, Lovili jsme na vašem území, ale chtěli jsme se vrátit" řekl Smaragd. Zlatá si všimla že sedí nějak blízko Vlny...
,,Tak počkat!" Vykřikla, až Karmín vedle ní vyděšeně nadskočil. ,,Řekni mi že není tvoje družka!" Zlatá sjela Vlnu pohledem.
,,A proč by nemohla být?" Zeptal se Smaragd zmateně.
Zlatá kypěla vzteky. Jak by se mohl její bratr zamilovat do ní?
,,Jak?" Zeptala se Vločka která, byla očividně dychtivá znát podrobnosti.
Zlatá by jí ideálně poškrábala ten veselý obličej.
Ale, ještě víc by jí ho ráda poškrábala Vlně.
,,Když jsem odešla, našla jsem jeho tábor a on mi dovolil zůstat s ním" vysvětlila Vlna.
,,A vrátíte se do smečky?" Chtěla vědět Vouhska. To by mi ještě scházelo, pomyslela si Zlatá.
Vlna pohlédla na svého druha. Ten mlčel. ,,Možná... Možná později, ale teď ne" řekla.
Zlatá se na to nemínila dívat. ,,Vemte si ty pitomý králíky, a zmizte mi z očí!" Zavrčela Zlatá.
Vlna bez námitek popadla králíky do zubů, a odběhla. Smaragd na Zlatou ještě chvíli hleděl, překvapený vývojem událostí a pak, bez ohlédnutí se rozběhl za svou družkou.
Zlatá měla chuť někoho poškrábat. Zavrčela, na nikoho nečekala, a otočila se k táboru. Rozběhla se, a v hlavě jí pořád zněla ta slova: A proč by nemohla být?

Takže, čauky mňauky XD
Jsem tu z další kapitolou!
Doufám že Red_Star_and_Shadow nevadí že jsem Zlatou udělala sestrou Smaragda, a že postava ElfkaArlayna je tvoje nová družka(doufám že to nevadí ani tobě XD)

Jinak, doufám že se vám kapitola líbila aaaa...

Tradiční otázka:

Která postava z celého příběhu je vaše nejoblíbenější? (Nesmíte napsat svojí-ale, můžete napsat více)🐶

Moji:
Vločka, Vouhska a Aron XD

(Doufám že jsem ostatní neurazila😅😅)

Zatím ahuj^^