Úvod
Ňufinka ležela přikrčená u své psí maminky. Ostatní její sourozenci se batolili, jelikož ještě neuměli pořádně chodit. Ňufinka ale ještě nechtěla umět chodit. Líbil se jí ten nejmladší štěněčí život. Její sourozenci to však viděli jinak. Když se nad tím zamyslela, každý byl nějakým způsobem krokem k staršímu psu. Třeba Křikloun - ten vždy toužil štěkat a výt jako pravý divoký pes. Zatím se mu však dařilo dělat jen pořádný hluk.
Ufňukánek zase toužil všechno ihned umět. Samozřejmě, že se mu nic z toho na první pokus nedařilo a byl kvůli tomu neustále smutný. Maminka ho pak vždy utišovala a přesvědčovala, že se to naučí. Jeho jméno na něj náramně sedělo.
Snip byl od každého kousek. Někdy byl odhodlaný a chtěl dosáhnout svého cíle, jindy se však choval, jako by byl z jiného světa a ničemu nerozuměl.
Ňufinka si myslela, že jediný sourozenec, se kterým si bude nejvíce rozumět, je Pískle, její jediná sestra. Ta se však od Ňufinky neskutečně liší. Je tvrdohlavá a stojí si za svým. Nikdy neustoupí. Dohadovat se s ní je jako mluvit do stromu. Fenky by měly být něžnější a hodnější, tedy tak si to aspoň Ňufinka představovala. Pískle s ní mluvila málokdy a to většinou kvůli maličkostem. Ňufinka je pro ní moc nezáživná. Pískle si daleko víc rozumí s Ňafem. Často spolu dovádějí a dohadují se.
Ňaf byl ze všech sourozenců nejstarší. Vždy rád zkoumal nové věci. S Ňufinkou neměl téměř nic společného. Ňufinka byla klidná, hodná a se sourozenci si víc povídala než hrála. Pokud šlo však o hraní, s Ňufinkou byla legrace. Vždy všechny pobavila svými triky ve štěněčím zápase.
„Štěňata, pojďte za mnou!" zavolala maminka. Všichni ihned nechali své činnosti a usadili se kolem maminky.
„Za chvíli Slunečního psa vystřídá Měsíční psice. Proto se za chvíli uložíme ke spánku. Než ale usnete, povyprávím vám příběh.”
„Pžíběh? Čo to je?" zeptal se zvědavě Ufňukánek.
„To brzy zjistíš." odvětila maminka a pustila se do vyprávění.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top