Celý svět se zatočil. Mia musela vstřebat, co se to právě stalo. Z myšlenek jí ale vytrhl Zlolišák.
„Tentokrát tě trest nemine." zasyčel.
Jednou už se spolu utkali. Od té doby však nabyl síly a Mia měla co dělat, aby se udržela na nohách.
„Ale tebe taky ne." zavrčela zlomyslně, když ho svalila na zem a rozdrápla mu břicho. První oběť této bitvy. Mia se ale snažila co nejvíc bránit Bílého hlídacího psa. To se jí však nedařilo, protože na ní přistály další dvě lišky. Mia ani neviděla, jak jsou na tom ostatní. Co když potřebují pomoc?
„Zdechni, hnusný pse." zavrčela jedna z nich.
„Tuhle si vychutnáme, Dobroliško."
Obě skočili na zmítající se Miu. Drželi se jí na zádech a proto se Mia převalila na břicho. To už jí ale nějaká třetí liška zakousla.

„Mio, už jsi blízko! Nevzdávej to!"
„Nevzdám!"
„Budeš ochraňovat ostatní?"
„Budu!"
„A budeš bojovat do posledních sil pro záchranu smečky?"
„Ano!"

Nehodlala to vzdát. Pro dobro smečky udělá cokoliv. Postavila se na nohy a skočila po jedné z lišek. Ta pod její vahou skonala. Myslela si, že se teď do ní jmenovaná Dobroliška s její družkou pustí, ale obě se daly na útěk.
To Miu povzbudilo. Teď musím pomoct ostatním.
Když se ale chtěla rozběhnout, cestu jí zastoupila Vrčeliška.
„Tak ty si nedáš pokoj?!”
Že všech lišek působila nejnaštvaněji a oproti Mie byla plná energie, téměř bez škrábnutí.
„I kdyby mě to mělo zabít!”
Alfy se na sebe vrhli. Vrčeliška skákala Mie po hlavě snažila se jí oslabit čelist. Mia se ale nedala a ohnala se po jejím ocasu. Bohužel byla Vrčeliška ryhlejší a zakousla ten Miin. Mia vyjekla při zjištění, že jí ho kousek ukousla. To jí však pobudilo ještě víc se na ni vrhnout.
Když už to vypadalo, že Mia začne vyhrávat, přišli Vrčelišce na pomoc dva mohutní lišáci. Na tlamách měli spoustu krve a k ní přilepené chlupy...
Leeiny chlupy.
Mia se zoufale zmítala. Nejen, že nedokázala porazit lišku, ale také nepomohla členovi smečky. Ještě víc se rozzuřila a skočila rovnou po dvou lišácích. Ti byli v boji ale velmi zkušení a způsobili Mie hluboké rány. Mia byla vyčerpaná, nemohla už dále bojovat. Každý její pohyb jí bolel a stejně schytala škrábanec.
Když se jí jednoho lišáka konečně podařilo těžce zakousnout, přišel na pomoc další.
„Vzdej to.”
Vrčeliška byla napnutá a odhodlaná to celé ukončit. Lišky Miu pevně drželi a ona mířila na její hrdlo.
Když v tom se stal zázrak. Něco kolem proběhlo. Něco velkého odhodláno Mie pomoct. Mia se zděsila ale děkovala zároveň, jelikož jí šel na pomoc právě Bílý hlídací pes. Z jeho ran už mu netekla krev, ale byly výrazné. Jeho jediné oko zaregistrovalo lišky a on se jako první vrhl právě na Vrčelišku.
Její tělo pod jeho váhou a silou skonalo. Ikdyž Bílý hlídací pes vypadal jako lehký cíl na dobití, tři lišky, co s Miou bojovali se dali okamžitě na útěk.
„Bílý hlídací pse, co - co to děláš, měl bys odpočívat-”
„To je v pořádku, Mio. Běž pomoc ostatním.”
Mia se slzamy v očích pozorovala jeho zraněné tělo.
„Jak se jmenuješ?” zeptala se nakonec.
„Miláček.” řekl.
Mia se nad tím pousmála a pak šla s těžkým srdcem znovu do boje. To však netušila, že se zezadu k Miláčkovi blíží Pampeliška...