Lee spěchala k Mie jak nejvíc mohla.
„Mio, zpozorovala jsem smečku lišek! Tolik jsem jich v životě neviděla! Musíme okamžitě -”
Přestala mluvit v momentě, kdy si všimla nehybného Alfy. Její výraz byl ještě vyděšenější, ale s Miou se nemohla srovnávat. Poté ale Lee zničehonic začala jeho tělo všelijak postrkávat a očichávat.
„Mio, on je ještě živý!”
Miu zaplavila vlna neskutečné úlevy. Co když ale na zranění podlehne?
Mia už chtěla vzbudit ostatní, ale Ray byl hned na nohách u nich.
„Lee? Kde jsi byla? A co je s Bílým hlídacím psem?” zeptal se zděšeně. Teď už jim všem bylo postavení ve smečce fuk.
„Lee byla na hlídce a blíží se k nám lišky. Kde je ale Pampeliška?” ptala se Mia Raye. Ten se zděšeně rozhlížel. Přísahal by, že tady ještě před chvílí byla.
„Co když ji lišky unesly? Co když je tohle rozdrásané břicho práce lišek?”
Lee si povzdechla.
„Nezbývá nám nic, než bojovat. Se zraněným psem daleko nedojdeme.”
Mia se s tím smiřovala. V tomhle boji však nikdo nemůže vyváznout živý.
Zničehonic se ukázala Pampeliška. Narozdíl od ostatních nebyla tolik vystrašená, ale odhodlaná.
„Musíme okamžitě pryč. Pro dobro nás všech.”
Na jejím odhodlání bylo něco nezvyklého. V tuhle chvíli ale potřebovali skutečného vůdce.
„Jakožto Beta a momentálně Alfa rozhoduju, že budeme bojovat! Nenecháme tady Bílého hlídacího psa. Máš s tím snad nějaký problém, Omego?”
  V jednom jediném okamžiku se Mia povýšila na Alfu a shodila Pampelišku na pozici Omegy i přesto, že jí tehdy při objevení řekla, že Omegou nebude. Na výčitky však nebyl čas. Lišky už se blížili.
Bylo jich víc, než kdy předtím. V jejich čele stála Vrčeliška se Zlolišákem po boku.
„Ale, ale. Copak to tu máme?”
Podívala se na Pampelišku.
„Tak co, sestřičko? Už se ti povedlo Alfališáka pomstít?”
Mie se zatočil celý svět. Za zranění Bílého hlídacího psa může Pampeliška?!
Vrčeliška s úsměvem pokračovala:
„A nebo mám spíš říct: tvého druha Alfališáka?”
Všichni ztichly. Pampeliška stála jako přibitá. V tuhle chvíli se na reakci nezmohl nikdo.
„No jasně. Takže tahle tvá nová smečka ještě neví, co všechno jsi udělala?”
Chvíli se odmlčela. Nedostávalo se jí odpovědi. Mia pohlédla na Pampelišku. Měla vyceněné tesáky a držela se dál od obou smeček.
„Kde je Pálišák?!” zavrčela.
Proč se ptá zrovna na něj? Co s tím má společného?
„O něho si nedělej starosti. Je přesně tam, kde by měl být. Ano, správně, sestro, tvůj druh, nebo tedy jak si o něm mluvila je u Zemělišky. Myslíš, že jsem tak hloupá, abych nepřišla na to, že tvá liščata, co jsi s ním měla, byla vlastně liščata Alfališáka?!”
Pampeliška se roztřásla. Všechen svět okolo se jí změnil. Mia nemohla uvěřit, že je to pravda. Nechtěla tomu uvěřit.
„No jen se pochlub ostatním, čeho jsi schopna. Pálišák mi tohle při výslechu všechno řekl. A dokonce i to, že když tobě pochcípala liščata na nemoc si mi ty všechny moje ze žárlivosti zabila! A navíc si tam dala mrtvolu i svého liščete, které se ukázalo jako živé!”
Pohlédla na Čumáčka. Nevinného malého lišáčka, který nevěděl, co se děje. Když k němu ale přišla Vrčeliška s vyceněnými tesáky, věděl, že to nedopadne dobře.
„Nech ho!” zaštěkala Pampeliška.
Tohohle jejího názoru se však nemohla zastat smečka, kterou zradila.
Teď se rozhodne, kdo bitvu přežije, když Vrčeliška zavyla:
„ZABIJTE JE!”