„Nejsem odtud, ale měl bych na vás prosbu." přešel si k ženě a ona se na tebe sladce usmála. Pokynula ti, abys ve své otázce pokračoval. „Neměla byste cestu do Loustany? Potřeboval bych se tam, co nejrychleji dostat." kývl jsi hlavou k sedadlu vedle ní. Žena chvilku váhala, ale poté s úsměvem přikývla.

„Máš štěstí, protože do Loustany právě jedu." poklepala na sedadlo vedle sebe. „vybral sis výborný čas. Jezdím tudy jen jednou za měsíc." pobídla koně k chůzi a vyrazili jste. Okolí cesty se měnilo každým kilometrem blíž k městu. Nejdříve se zdálo neobyvatelné kvůli borovicím a pískovcovým skalám, ale postupně se začalo objevovat více obydlí. Před jedním venkovským domem jsi zahlédl dvě malé děti s protáhlým obličejem a nosem, které si hrály s míčem. Žena ti zastavila na rozcestí a navedla na cestu, kterou se do Loustany dostaneš. Pokračuj na 91.