Jak jsi byl zvyklý u králů jiných zemí, uklonil ses i tady. Byla to dlouhá a hluboká úklona, jak se u člověka, nebo trpaslíka, s takovým postavením sluší. Když ses narovnal král se už neusmíval. Na tváři měl archaický výraz, který neprozrazoval žádné emoce. Frig mezitím vysvětlil otci vaši situaci a co s tebou musí podniknout.

„Zítra ráno vyrazíme." usmál se Frig a sebral ze země kladivo pokryté zlatými ornamenty.

„Přeci nenechám svého syna chodit pěšky. Nechám vám připravit balón." pronesl král a vešel do jedné z uliček ústících do trůnního sálu zezadu. Frig na tebe kývl a rozešel se za otcem. Hned jak odešli ujaly se tě trpaslice a dovedly tě do jídelny. Všude byly hory jídla a medoviny, zlaté jako stropy každé místnosti. Ani bys nepoznal, že se schyluje k ránu, kdyby nepřišel Frig a neodvedl tě do jedné z komnat. Trochu jsi to s pitím přehnal a bylo štěstí, že jsi nezapadl do nějaké rokliny, která se v paláci nacházela.

Ráno, tedy jestli vůbec bylo a Frig si z tebe jen nedělal legraci, protože se to ve skále nedalo poznat, vám přinesli další trpaslíci zásoby jídla a pití před brány paláce. Tam už stál nafouknutý balón. Byl dělaný pro trpaslíky, takže ses musel při nástupu hodně skrčit, aby ti žár seshora neožehnul vlasy. I když jste vyletěli byl jsi radši skrčený. Popáleniny navíc jsi řešit neměl za potřebí. Pokračuj na 27.