Rychlostí blesku jsi vystřelil k rozbořenému zábradlí. S dalším cuknutím tě příšera shodila na zem. Ještě, že ti kousek dřevěného zábradlí zůstal v ruce. Obrátil ses čelem k příšeře, a i přes třesoucí ruce jsi ji byl připraven čelit. Nepokoušel ses stavět na nohy. Jen by tě dalším zatáhnutím srazila obluda zas na zem. Svůj provizorní kyj jsi sevřel ještě pevněji v ruce, když se příšera objevila jen metr od tebe. Rukama s klackem jsi divoce šermoval nestvůře před očima a doufal, že ji nějakou ránou trefíš. Každé máchnutí však probíhalo neúspěšně. Nestvůra byla na svůj lepavý vzhled dost pružná a každé ráně se dokázala vyhnout.

„Vypadáš, že potřebuješ pomoct." ozval se odkudsi dívčí hlas. Konečně! Ať to byl kdokoli, mohl ti pomoct konečně praštit tu hnusnou slizovou příšeru do obličeje. Pokračuj na 33.