Zůstal jsi stát u cesty a nehnul se ani když přijížděl vůz. Mladá žena seděla na povoze a držela otěže zapřažené do bělouše. Pohlédla na tebe a usmála se. Vypadala uvolněně. Zezadu z vozu se neozýval žádný zvuk, zřejmě jela s povozem na trh.

„Můžu se zeptat, kde to jsem?" chtěl jsi vědět. Opravdu jsi neměl tušení, kde se nacházíš. Klidně ses mohl dostat do úplně jiného kraje.

„Zlatíčko, copak to tu nepoznáváš? Jsi v Loustaně. Tedy tímhle směrem, když půjdeš, budeš v Loustaně." ukázala hlavou, kam jela a kam jsi měl namířeno. Tak přeci se na tě jen štěstí usmálo a ty najdeš to, po čem tak pátráš. Zakručelo ti v břiše, a to tě dovedlo k další otázce. Měl by ses dámy zeptat na nějaké jídlo (66) nebo rovnou na svezení do Loustany (93)?