Ráno tě musela přijít vzbudit Araela. Byl jsi natolik zvyklý na buzení ranním sluncem, že tě stále stejně zamlžené počasí u Dvojčat nevzbudilo. Vyrazili jste hned po strohé snídani, která obsahovala jen kaši a chléb. Araela tě vedla přes bažinu, a přitom povídala o zvláštnostech místa, ve které s rodinou bydlela.

Pomalu jste se začínali vynořovat z mlhy více a více, až jsi zahlédl i modrou denní oblohu a slunce. Nikdy jsi nebyl radši, že je vidíš. Aarela byla naopak na denním světle nesvá a když mohla, procházela ve stínů stromů.

Zastavil ses a vytáhl mapu. Podle ní vám zbývalo ještě pár hodin, než dorazíte ke břehům emeraldového moře. Araela však tvrdila, že už je to jen pár set metrů. Podával jsi své průvodkyni mapu, aby uvěřila, že máš pravdu ty, když se zvedl vítr a vytrhl jí kus papíru z ruky.

„Ne!" to byla jediná věc, která tě k loutně mohla dovést a teď byla pryč. Naštěstí Araela neztrácela čas a za letícím papírem se rozběhla. Zastavila se až na kraji řeky, která odváděla vodu z řeky Orý do moře. V potoku se sem tam vynořoval promoklý kus papíru. Zvládneš cestu pro loutnu bez mapy (89) nebo se ji pokusíš vylovit z vody (21)?