„Nejsem odtud, ale měl bych na vás prosbu." přešel jsi k ženě a ona se na tebe sladce usmála. Pokynula ti, abys ve své otázce pokračoval. „Neměla byste nějaké jídlo? Popravdě umírám hlady a asi se v nejbližší době k dalšímu jídlu nedostanu." kývl jsi pohledem k překrytému vozu za jejími zády.

„Ale určitě se tu pro tebe něco najde." usmála se žena a seskočila z vozu. Otěže položila na sedátko a odhrnula plachtu. Přes její rameno jsi viděl vůz plný jídla a už jen z toho pohledu ti znovu zakručelo v břiše. Měl jsi co dělat, abys ženu neomráčil a nesnědl všechno jídlo, které se ve voze nacházelo. Žena byla však natolik hodná, že ti dala jídla na celý den. Podala ti do rukou křupavý, čerstvě upečený chléb, sýr i kus masa. Do prázdného měchu ti přelila vodu, a to všechno ti zabalila do uzlíčku. (Připiš si do vybavení jídlo na jeden den.) „Mockrát vám děkuju."

„Rádo se stalo. Nabídla bych ti odvoz, ale zřejmě musíš svou cestu podniknout sám. Ráda jsem pomohla." nasedla žena opět do vozu a povzbudila koně k jízdě. Nečekal si ani vteřinku a hned, když se žena otočila na cestu, si snědl polovinu jídla. Pokračuj na 81.