Když ses pořádně soustředil, opravdu jsi i přes stín listů dokázal rozeznat obrys včelího úlu na jedné z větví stromu. Větev se skláněla k zemi na druhé straně tvého úkrytu za stromem. Kdybys úl něčím dokázal shodit, mohly by se vrhnout na chlapce u trpaslíka.

Na druhý pokus si zvládl úspěšně vylézt do koruny mohutného dubu. Úl bzučel jen pár centimetrů od tebe. Z větve, které ses držel si odtrhl slabší větvičku a šťouchl. Dřív, než ses stačil vzpamatovat se rozbzučel úl znovu. Snažil ses na to nemyslet a šťouchl znovu a znovu. Netrvalo to dlouho a úl se zakymácel a spadl na zem. Hned jak dopadl se z něj vyřinul roj včel a zaútočil na první hýbající věc, kterou spatřil. Nebohé chlapce stihl velmi krutý trest. Včely se pustily svými žihadly do každé odhalené kůže a bez slitování vyháněly nezvané hosty z lesa.

Slezl jsi ze stromu a zamířil k trpaslíkovi, který už mířil z lesa. Jen na tebe mrzutě kývl a zastavil se až když jste opustili lesní podrost.

„Nemusel jsi mi pomáhat," máchl rukou k lesu, kam ho partička zahnala. „Když už jsi to ale udělal, tak děkuju." zamručel, ale už nevypadal tak naštvaně jako předtím. „Mimochodem, jsem Frig. Za mé zachránění ti dlužím službu. Můžu tě na tvé cestě doprovodit?" tak pravil trpaslík Frig. Dovolíš mu tě doprovázet na tvé pouti (70) nebo raději jeho nabídku odmítneš a budeš pokračovat sám (2)?