Trvalo to jen setinu, než ses rozhodl. Ani jsi nepřemýšlel na tím, co děláš. Tvé tělo pracovalo automaticky. Pořádně se chytit zábradlí, vylézt na něj, sednout si, odrazit se a pustit. Letěl jsi vzduchem a sledoval trpaslíka, který skočil chviličku po tobě. Věnoval ti vřelý pohled a pak vás zaplavila voda. Dobré znamení, že nejsi mrtvý – voda tě štípala v očích a v uších ti hučelo. Ta špatná byla, že jsi zapadl tak hluboko do vody, že ti dalo velkou práci se dostat na hladinu. Nadechl ses už úplně vyčerpaný a jakmile si našel plovoucí sud a chytil se, hned jsi usnul vyčerpáním. Pokračuj na 64.