Neváhal jsi ani minutu. Jakmile zmizel z cesty i poslední z pětičlenné skupiny mladíků vyběhl si za nimi. V lese byla kvůli silným listům tma, ale pro tvé štěstí vydávala skupina dostatečně velký hluk na to, abys je zvládl najít i po sluchu. Propletl ses větvemi na malý palouček v lese, na který dopadaly stíny stromů, jak se do nich opíral sluneční svit. Mladý trpaslík nebyl nikde vidět, ale jen tak přeslechnou nešel.

„Opovažte se na mě jen sáhnou. Urazím vám pracky, než byste mrkly vočiskama!" zahřměl trpaslík. Chlapci stáli kolem něj a stále se přibližovali. U jednoho z nich jsi zahlédl lesklý stříbrný nůž. Hned ti došlo, že to nebude jen kamarádské pošťuchování. Chtěl jsi trpaslíkovi pomoct, ale ve tmě listů jsi viděl jen nejbližší okolí, Kdybys tam napochodoval, zřejmě by tě přeprali, byli přeci jen v přesile. Náhle jsi však dostal nápad, když si uslyšel zvuk. Bylo to chrastění křoví za tebou (37) nebo bzučení v koruně stromu nad tebou (61)?