A opravdu. Když ses otočil spatřil jsi přesně to, co jsi předpokládal, že to bude. Šupinaté tělo a velké tvrdé kly se chvěly kus od tebe. Malá černá očka divočáka na tebe zírala s neskrývanou zlostí. Narušil jsi jeho území a tato mohutná hora masa a kůže tě z něj chtěla vyhnat. Stačil jediný špatný pohyb a mohla by z tebe být mastná placka na stromě, za kterým ses před zraky chlapců schovával. Jediný problém byl, že ty jsi ten pohyb udělat musel. Chtěl jsi trpaslíkovi pomoct a takové vyhnání kancem by bylo ideální.

Pomalu jsi otočil hlavou a než se kanec stihl vzpamatovat, utíkal jsi naproti bandě kluků. Za sebou jsi slyšel a na zátylku cítil funění divokého zvířete. Když zvíře zaslechli i chlapci, stačil jim jen pohled na zuřivost kance a hned se dali na útěk. Divočák si zřejmě rozmyslel tvé rozplácnutí na strom a bandu nedorostenců považoval za větší ohrožení, protože si tě okamžitě přestal všímat a vyběhl za nimi. S pištěním chlapci vyběhli z lesa a divočák za nimi.

S úsměvem, jak jsi to skvěle zvládl, ses otočil na trpaslíka. Mračil se, ale věnoval ti uznaný pohled s pokýváním hlavy. Neobtěžoval se ani poděkovat a vyrazil z lesa též na cestu. Kdo by se taky chtěl nadále zdržovat v porostu s tak snadno rozčilitelným zvířetem?

Následoval jsi v tichosti jeho příkladu, dokud se nezastavil a neotočil se na tebe.

„Nemusel jsi mi pomáhat," máchl rukou k lesu, kam ho partička zahnala. „Když už jsi to ale udělal, tak děkuju. To s tím prasetem... to bylo velmi odvážné. Když tady však narazíš na obří orly, radím ti je nechat někomu s více svaly." poukázal na tvé hubené tělo, které nebylo tak nasvalené jako trpaslíkovo. „Nebo na ně zakřič, pak se nechají ochočit." (Díky této informaci víš, že kolik orlů potkáš, na takový odkaz máš přejít.)

„Mimochodem, jsem Frig. Za mé zachránění ti dlužím službu. Můžu tě na tvé cestě doprovodit?" tak pravil trpaslík Frig. Dovolíš mu tě doprovázet na tvé pouti (70) nebo raději jeho nabídku odmítneš a budeš pokračovat sám (2)?