Vše, co jsi kdy chtěl bylo na dosah ruky. Stačilo udělat jen krok a mohlo to být tvé. Avšak něco bylo špatně. Naposledy, když jsi s loutnou přišel do kontaktu, zněla všude krásná hudba, teď bylo ticho. Chvilku ti ještě doznívaly její poslední tóny v uších, ale zanedlouho utichla. Ohlédl ses na muže s buřinkou. Ten tvůj pohled chvíli oplácel a když se nic nedělo, kývl hlavou k truhle. Pomalu jsi k ní přešel a otevřel ji klíčem, který ti podal jeden z rytířů. Loutna ležela na dně truhly. V té tmě vypadala jako obyčejný hudební nástroj, který nikdy nedonutil udělat někoho špatné věci. Pouhá loutna z obyčejného dřeva bez žádných schopností. Věřil bys tomu, kdyby lehce nezablikala zlatým světlem, co jsi k ní vztáhl ruku.

Zbytek tvého příběhu se zapsal do historie. Teď už jen kouzelnou, a ne zakletou loutnu jsi dostal do péče. Stala se tvým majetkem a ani král tě nemohl přinutit mu ji vydat. S její pomocí jsi vyléčil nemocného druida a pomohl mu usměrnit přírodu správným směrem. Stal se z tebe pomocník všech, kdo potřebovali pomoc. Zvlášť jsi pomáhal služebníkům, kteří museli pro svého pána něco získat. Nikdy jsi nezapomněl, jak jsi ke svému štěstí přišel a jak málo stačilo, abys jej zase ztratil. Nikdy nebyla samozřejmost, že loutnu najdeš, přesto jsi byl šťastný a přemýšlel o svém dobrodružství každý den. Tvůj příběh ještě neskončil. Psal si ho dál a vybízel k tomu i ostatní. Konec.