Pevně jsi sevřel kámen v ruce. Stačil by jeden jediný, dobře mířený hod a chípec by utekl. V to jsi alespoň doufal. Vyhlédl jsi zpoza stromu. Mravenec se rozhlížel po lese, když si všiml tvé vykukující hlavy. Než se stihl přiblížit ještě víc, bezmyšlenkovitě jsi vyhodil kámen. Už jsi začal téměř jásat, protože kámen opravdu letěl chípcovým směrem, ale ani se ho nedotkl. Jen mu neškodně přeletěl přes hlavu a zastavil se až naražením do stromu opodál. Nestvůru však tvrdý náraz kamene nerozhodil a než ses stihl nadechnou, už si na tváři cítil hroznou bolest. Kapky kyseliny musely z mravencovi tlamy uniknout přímo na tebe. Zrovna když se chípec nadechoval k dalšímu útoku kyselinou, uslyšel jsi výkřik — bojovný výkřik.

Z lesa se vynořila plavovlasá dívka. Jedním rychlým pohybem klacku uhodila příšeru do hlavy. Obrovský mravenec zakvičel bolestí a než bys řekl švec, zmizel v hluboké části lesa, jen kapky kyseliny po něm na zemi rozpouštěly trávu. Okamžitě sis strhl frak a utřel si jím obličej. Většinu kyseliny látka zadržela, ale stejně jsi cítil spálená místa na tvářích a čele. Díky bohu se kyselina nedostala do očí Pokračuj na 49.