K meandrům řeky Orý to nebylo od jižní silnice daleko, přesto když jsi se dostal na dohled, slunce již stálo nad nejvyššími vrcholky Trpasličích hor. Stejně jako ono slunce sis taky plánoval odpočinout si za jedním z velikých stromů, které zde rostly. Přesně ve chvíli, kdy jsi vybočil z cesty, ozvaly se před tebou kroky. Na chvíli ses zalekl, že je to dusot šlechticů honících se za mapou. Naštěstí se o šlechtice nejednalo a z děsivého dupotu ozývajícího se tichou krajinou, kde nezpívali ptáci, se vyvrbil pouze mladý trpaslík. Prohnal se kolem tebe, nepozdravil ani se na tebe neotočil, a zmizel v malém lesíků kus cesty za tebou. Vteřinku po jeho proběhnutí se ze zatáčky vřítila skupina mladých chlapců. Křičeli nesrozumitelné nadávky, které byly beze všeho směřované na trpaslíka, který zmizel v lesíku.

Sledoval jsi chlapce, dokud také nezmizeli v lesíku. Rozhodneš se je sledovat a zjistit, co mají v plánu (44)? Nebo se raději nebudeš plést do cizích věcí a půjdeš si svou vlastní cestou (7)?