Zprvu jsi chtěl nadšeně souhlasit, aby tě Frig na výpravě doprovázel, ale když ses nad tím v druhé vteřině pořádně zamyslel, rozhodl jsi o opaku. Vzpomínal jsi na slova starého mudrce, který ti na zámku vnutil mapu do ruky, a jeho poslední slova: „Nikomu nevěř!" Musel mít nějaký důvod, aby ti taková slova říkal. Co když byl Frig jeden z těch, kteří loutnu chtěli jen pro sebe? Nemohl jsi dopustit, aby si ji nechal a zničil tím celý kraj.

„Promiň, ale nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad. Rád chodím sám a ani se neznáme..." začal jsi opatrně a ukázal si prstem na obzor, kde se nacházelo město Loustana, nebo jsi to alespoň odhadoval jako správné místo.

„Nevěříš mi, že jsem slušný trpaslík?" zeptal se udiveně trpaslík.

„Podle toho, jak tě ti chlapci honili moc ne. Kdo ví, co si jim udělal, že se tě snažili chytit." Frig jen posmutněle kývl hlavou. Zřejmě čekal, že toto téma nevytáhneš na povrch.

„Dobře, máš pravdu. Přeji ti tedy hodně štěstí na tvé pouti kamkoli." podal ti ruku a ty jsi ji stiskl v rozlučném gestu. Otočil se a zamířil proti proudu řeky pryč.

Pokračoval jsi v té své, dokud nezapadla i poslední kapka slunce. Rozhodl jsi se ulehnout ke spánku za jedním z křoví podél cesty. Najedl ses a lehl sis na brašnu. (Odečti si 1 zásobu jídla.) Nebylo to jako doma postel, ale na přespání to stačilo.

Ráno tě probudil hluk. S rychlostí závodního koně jsi vyletěl do sedu s myšlenkou, že už tě šlechtici dohnali. Před sebou jsi však viděl jenom obřího kostěného mravence, pod kterým se už tvořila kapička zelené tekutiny. Na jednu stranu tě to uklidnilo, že nemusíš utíkat od cesty pryč, ale na stranu druhou to byl přeci jen obří mravenec plivající kyselinu! Pokračuj na 54.