Břeh plný špičatých kamenů byl čím dál blíž. Neměli jste moc času. Kdo ví, jestli je koš balónu dělaný na tak tvrdý náraz. Dost jsi o tom pochyboval. Jak rád bys teď byl zase zpátky v Briskelu. Ve své měkké posteli s nadýchanými polštáři a čistým oblečením. Jenže to ne. Ten mudrc musel na loutnou poslat zrovna tebe, jako by v paláci nebyla stovka dalších služebných.

Vyhledal jsi obličej Friga. Nebyla v něm žádná barva. Naposledy se tak tvářil, když jsi ho poprvé viděl se skupinou chlapců. Měl bys vyskočit z koše do vody, dokud je ještě čas (55) nebo věřit trpaslíkům, kteří koš vyrobili, že se nerozbije nárazem do kamenů (32)? To byla otázka, na kterou jsi neměl čas přemýšlet, protože země byla už téměř na dosah ruky.