„Nemohli bychom raději rovnou jít? Ne, že bych pospíchal, ale... vlastně hodně pospíchám a takové zdržení by mohlo mít velmi špatný důsledek." pokusil jsi trpaslíkovi navrhnout. Jeho zavrtění hlavy ze strany na stranu ti však prozradilo, že by Frig stejně radši rád do Federu.

„Jestli pospícháš, tak by tě někdo jako já, tak akorát zdržoval. Zřejmě bude lepší, když se rozdělíme. Doufám, že se ještě někdy setkáme... vlastně neznám tvé jméno, ale i tak jsem tě rád poznal." potřásl si s tebou rukou a než ses s ním stihl rozloučit, otočil se a vydal se proti proudu řeky Orý ke svému městu. Sice by byla společnost trpaslíka vítaná, ale měl pravdu. Jeho krátké nohy nebyly na dlouhé túry a případné úprky dělané a kdyby ses musel starat ještě o něj, nikdy bys loutnu nenašel.

Pokračoval jsi dál po cestě a když už jsi neviděl ani kapku slunečních paprsků rozhodl jsi se ulehnout ke spánku za jedním z křoví podél cesty. Najedl ses (odečti si -1 zásobu jídla) a lehl si na brašnu. Nebylo to jako doma postel, ale na přespání to stačilo.

Ráno tě probudil hluk. S rychlostí závodního koně jsi vyletěl do sedu s myšlenkou, že už tě šlechtici dohnali. Před sebou jsi však viděl jenom obřího kostěného mravence, pod kterým se už tvořila kapička zelené tekutiny. Na jednu stranu tě to uklidnilo, že nemusíš utíkat od cesty pryč, ale na stranu druhou to byl přeci jen obří mravenec plivající kyselinu! Pokračuj na 54.